Naší nejdelší lokální dráhou je železniční trať z Rakovníka do Bečova nad Teplou, trať číslo 161. Měří osmdesát osm kilometrů. Jízda po ní z jednoho konce na druhý trvá pěkné dvě a půl hodiny, ale někdy i více než hodiny tři. To když si vyberete spoj, kde se musí v Blatnu u Jesenice přesedat. Nebo když například z Bečova vyjedete podle aktuálního jízdního řádu v 15.42 spojem č. 16747 a pak musíte ve Žluticích přesednout na spoj č. 16717, který vyjíždí o padesát minut později.

Na toto čekání je však dobře připravena hospoda nedaleko nádraží, na kterou vás průvodčí ČD při kontrole jízdenek upozorní. Tam za parného dne při posezení venku pod kaštany lze bez nesnází urazit dvě i tři piva, protože cestující z vlaku jsou obsluhováni přednostně. A když potom rozjařeně nastupujete do již čekajícího motoráku, s překvapením zjistíte, že je to týž vůz, z něhož jste vystoupili. Proč měnit vlaky, když lze změnit pouze jejich číslo, že.

Stejný průvodčí vlídně uznamená stupeň vaší nachmelenosti, protože vy se ptáte, proč se to číslo vlaku vlastně musí měnit. — Nevím, odpověděl nám průvodčí, to už je tady od nepaměti, je to takový zvyk. Ale pivo mají dobré, viďte, a spiklenecky pomrkává.

Ta trať se vine krásnou krajinou, která nejméně třikrát změní svou tvář, svou povahu. Čím blíže k Bečovu, tím hlubší lesy, a osídlení řídne. Doporučuji vyjet si takto za pošmourného listopadového dne, kdy dobře vytopený motorák příjemně hučí a konejšivě kodrcá. O to ale teď nejde.