České dráhy před časem přistoupily k rozhodnutí, že část svých restauračních vozů přestaví na tzv. bistrovozy. Změna spočívá v tom, že původní místa se stolky nahradí v restauračním voze oddíly první třídy, a samostatný vůz první třídy už nebude ve vlaku zařazen. Jak ukazují zkušenosti z prvních týdnů provozu, tato změna je fatálním omylem.

Přeměnou restauračních vozů na bistrovozy už prošlo několik vagonů ČD, další jsou nyní v procesu. Cílem bylo snižovat náklady, protože namísto dvou vozů veze vlak nyní jen jeden.

Namísto původních míst se stolky v jídelním voze je v tomto prostoru obsazeno čtyřicet míst první třídy s koženými sedačkami, střední část s kuchyní a výdejním pultem zůstala zachována. Záměrem drah bylo, že si cestující druhé třídy bude jídlo odnášet na své místo ve voze — v plastech na jedno použití.

První linky, na kterých přestaly dráhy řadit samostatný vagón první třídy a zařazují jen bistrovůz s oddílem první třídy, jsou IC z Opavy do Prahy a Valašské expresy z Prahy do Žiliny přes Vsetín. Realita provozu ukazuje, že tento nápad dokázal znechutit všechny zainteresované — cestující druhé třídy, kteří si chtějí dát jídlo, cestující první třídy, kteří chtějí v klidu cestovat, franšízové provozovatele bistrovozů JLV, a v neposlední řadě i průvodčí, kteří musí řešit neustálé konflikty s cestujícími, kteří nový „koncept“ Českých drah nechápou.

Jaké problémy bistrovozy přinesly?

1. Omezení nabídky pro cestující 2. třídy. Cestující s jízdenkou do druhé třídy si oficiálně nesmí v bistrovoze sednout ke konzumaci jídla. Může si pouze ve stoje počkat, až se mu objednávka připraví, a pak si jídlo odnést. Vysvětlujte to ale dětem nebo starším lidem. Část cestujících se navíc cítí zneuctěna tím, že jako pasažéři druhé třídy „jsou něco méně“ než ti s první třídou.
2. Konflikty a chaos. Někteří průvodčí cestující s jízdenkou ve druhé třídě v bistrovozech tolerují (hovořili zhruba o 45 minutách na konzumaci), pokud si dají jídlo a ve voze je dostatek místa. Jiní průvodčí ale každého bez jízdenky do 1. třídy nekompromisně vyhazují. Nestejný postup vede k frustraci cestujících — jednou něco mohou, podruhé ne. Dle sdělení personálu byly zaznamenány už i velmi nepříjemné konflikty.
3. Nedostatek místa. Na některých spojích, zejména s odjezdem z Prahy, je první třída zcela nebo téměř vyprodána. Cestující si tak nemůže dokoupit místo v jídelním voze, ani pokud by chtěl. Naopak část cestujících v 1. třídě nemá zájem nic konzumovat, přesto sedí na místech, která jsou pro to vhodná.
4. Zásadní pokles tržeb. Mnozí lidé poté, co se dozví že by si měli jídlo nést přes několik vagonů pryč, mávnou rukou a odcházejí. Pokles tržeb na některých spojích je až o devadesát procent! Což povede jen a pouze k tomu, že jednotliví provozovatelé bistrovozů nebudou mít zájem službu dál nabízet a možnost jíst ve vlaku se zúží na sendviče z pojízdného minibaru.
5. Nepohodlí pro cestující 1. třídy. Vinou nedostatečného oddělení prostoru musí cestující v první třídě snášet pachy a zvuky nejen z přípravy jídla, ale také neustálé vysvětlování nově příchozím cestujícím, proč si nemohou dát jídlo na místě. Tato praxe může z vozů první třídy vyhnat náročnější cestující, kteří si byli ochotni připlatit za klid a pohodlí. Je přitom v zájmu všech a zejména ekologie, aby i takoví cestující jezdili vlakem a nikoli autem.

Co se tím dá dělat? Zřejmě jen málo. České dráhy takto přestavují hned sedmadvacet restauračních vozů, takže technicky se s bistrovozy postupně setkáme na většině linek.

České dráhy mají ale stále možnost alespoň upravit režim a minimálně jeden ze dvou oddílů z rekonstruovaných míst neoznačovat jako 1. třídu a nechat ji volně dostupnou cestujícím druhé třídy. A samozřejmě, do vlaků nadále zařazovat plnohodnotné vozy první třídy, minimálně na těch spojích, na kterých je po tomto druhu služby odpovídající poptávka.