Vládní návrh zákona o drahách projednávala Sněmovna v polovině července ve druhém čtení. I když je to materiál obsáhlý, mohl by legislativním kolečkem bez problémů projít do konce roku. Ve stejných dnech napsalo několik lidí na Facebook výzvu za zachování jídelních vozů ve vlacích Českých drah. Jako cestující se totiž začali setkávat s omezováním kapacity jídelních vozů a zhoršováním jejich služeb, jak to České dráhy oznámily zhruba před rokem.

Na drobném příkladu zdejších železnic tak nejprve zvýrazněme rozdíl mezi spotřebitelským chováním, které se projevuje ve chvíli, kdy je změna citelná, a politikou, která na různé úkoly reaguje sice možná setrvačně a z pozapomenutých důvodů, ale — především ještě pořád — většinou s předstihem. Před rokem ani dříve politika likvidaci jídelních vozů nevzala za své téma, takže už se dnes změna odehrává nejen ve vybraných železničních strojírnách, ale i na zdejších kolejích.

Před rokem České dráhy říkaly, že potřebují navýšit kapacitu prvních tříd ve vlacích, a tak musejí omezit kapacitu jídelních vozů. Dnes čteme, že by rády nasadily vozy s bistry na trati z Prahy do Vsetína a Žiliny a zpět anebo z Prahy do Českých Budějovic a Lince a zpět, kde dnes cestujícím občerstvení nabízejí jen pojízdné minibary a jídelní vůz by nebyl využit. Na trati Praha-Bratislava-Budapešť pak chtějí za pár let nasadit nerozpojovatelné soupravy s vlastním restauračním zázemím. Provozovatel občerstvení na kolejích by pak měl pro České dráhy nově připravit menu vhodné pro odnos na místo cestujícího.

Zde je na místě zopakovat základní problémy prosazovaného přístupu — ve vagonu pro cestující se nemá jíst, nejsou tam pro to ani stoly, ani židle, ani další prostor; téměř každá potravina je do nějaké míry aromatická, takže může obtěžovat další cestující; dojít pro občerstvení do vlakového bistra může znamenat i několikasetmetrovou výpravu, a to i v pátek nebo neděli odpoledne; i ve spojích z Prahy na Žilinu, Linec nebo Mnichov je dnes často problémem kapacita druhé třídy, o čemž ale jako o tématu neslyšíme.

Jako cestující dnes ale máme znovu veřejnou informaci, co se na českých kolejích chystá, a je na místě vyzvat politiku k reakci a k politickým stranám, zákonodárcům a zákonodárkyním nebo krajským politikům a političkám směřovat srozumitelné zadání: Pokud mezi Prahou a Budapeští bude jezdit ucelená souprava, jako dnes jezdí mezi Prahou a Vídní, bude v ní dvojnásobek míst k sezení v jídelním voze? Chceme to!

Pokud budou dále provozovány bistro vozy, bude v nich s jistotou nemožné pořídit cokoli v plastu? Chceme to! Pokud dnes vidíme na kolejích problém s kapacitou druhé vlakové třídy, budou České dráhy zároveň s bistrovozy nasazovat na dané vlaky další vagony pro cestující? Chceme to! Další aktuální, spotřebitelské požadavky ať si každý zformuluje sám.

Součástí vládního návrhu zákona o drahách je také několik paragrafů popisujících takzvaný jednotný tarif. Ten má od konce roku 2020 umožnit s jednou jízdenkou cestovat po České republice spoji různých dopravců. Návrh počítá se vznikem další, nové struktury, u které bude možné kupovat jízdenky na vlaky v České republice. Ta sice nebude zohledňovat slevy poskytované cestujícím jednotlivými dopravci, zároveň ale tvrdí, že ji bude možné kombinovat při jedné cestě s tarify krajských integrovaných dopravních systémů. Nechce nahrazovat jízdné prodávané dopravci a naznačuje, že bude jízdenky prodávat dráže než oni.

Pokud dnes mají cestující ve zbývajících jídelních vozech o něčem debatovat, je to právě jednotný tarif. Na rozdíl od bistrovozů ho totiž ještě nemáme. Dobrou chuť a dobře dojeďte.