Liberalizace železniční dopravy nesmí být samoúčelem

Miroslav Hudec

Likvidace monopolu jednoho poskytovatele železniční dopravy nepřinese vyšší kvalitu cestování. Mnohem spíše jde o nebezpečný hazard s privatizací klíčové veřejné služby, za niž stát nechce nést zodpovědnost.

Co pro regiony znamená skutečně vyšší kvalita železniční dopravy? Pouze rychlost přepravy z jednoho velkého města do druhého to jistě není. Foto FB České dráhy

Oficiálně se liberalizace veřejných služeb, tedy zrušení monopolu jednoho poskytovatele, zdůvodňuje tím, že zavedení konkurence vede ke snížení cen a ke zvýšení kvality dané služby. A veřejná doprava, ta železniční jmenovitě, patří ke klíčovým veřejným službám.

Otázka je, platí-li tato teoretická teze o zvýšení kvality a snížení cen vždy a všude. Rozhodně spíše neplatila v začátcích železniční dopravy. Zlatým věkem soukromého podnikání a liberálních poměrů v železniční dopravě byla druhá polovina 19. století. Jenže tehdy ji živila především nákladní doprava, přeprava surovin, jmenovitě uhlí.

Pokud tomu tak nebylo nebo pokud zisky z nákladní dopravy nebyly dostatečné, stávala se daná železnice prodělečnou a přežila zpravidla jen tehdy, pokud její provozování převzal stát. Zestátňování železnic probíhalo už za Rakousko-Uherska. Za první československé republiky byly nestátní železnice provozující veřejnou dopravu velkou výjimkou.

Trochu mám pocit, že jsme na tuto sto let starou zkušenost zapomněli. O snížení cen v důsledku konkurence dopravců už se ani moc nemluví. A je otázka, jestli lze ještě vůbec mluvit o konkurenci a liberalizaci, když na určité trati jen jeden dopravce nahradí druhého.

Žiji v Libereckém kraji a tam se nejméně v jednom regionu stalo, že kromě jedné trati byly všude České dráhy vytlačeny. Spoje na těchto tratích si rozdělily dvě soukromé společnosti — jedna se zaměřila na regionální dopravu, druhá na dálkovou rychlíkovou. Laickým rozumem bych za konkurenci pokládal pouze stav, kdyby daný druh dopravy — ať regionální, ať rychlíkové — provozovaly na stejné trati alespoň dvě dopravní společnosti.

No a ta vyšší kvalita? Nepatří k ní na prvním místě dostupnost dopravy, zastávky všude, kde by je lidé využili? Ono se ale zhusta děje spíše opak a řada dosud provozovaných zastávek byla zrušena. Oficiálně to bylo odůvodněno třeba tak, že to umožní zkrácení jízdní doby osobního (!) vlaku z výchozí do cílové stanice o nějaké dvě či tři minuty. Namítnout organizátorovi veřejné dopravy, že osobní vlak má přece dopravně obsluhovat území, a nejen výchozí a cílovou stanici, znamená mluvit na něj marťansky.

Za vyšší kvalitu cestování se vydávají stále modernější vlakové soupravy nebo třeba možnost využít ve vlaku vysokorychlostní internet. Jako benefit je to jistě dobré, ale nazývat to vyšší kvalitou železniční dopravy samé?

Vypadá ta liberalizace železniční dopravy po česku často spíše jako privatizace veřejné služby, jako snaha zbavit se odpovědnosti za její provozování. Jenže ne vždy přináší lepší kvalitu a nižší ceny, byť bychom i uvěřili, že právě takový byl záměr jejích organizátorů. Nejednou navíc klesá spolehlivost. Co udělá soukromník, když mu podnik nevynáší?

Prosíme, podpořte naši práci

Společně jsme přispěli ke konci éry Andreje Babiše. Nikdy by to nebylo možné bez vás. Naše práce ale není u konce. Denně budeme dohlížet na to, aby se slibované změny opravdu staly.

Vaše podpora určuje naši sílu.

Spolu #jsmeDR.

Diskuse