Jak chránit klima spravedlivě? Snížení emisí musí jít ruku v ruce s redistribucí

Josef Patočka

Nemá-li politika ochrany klimatu nepříznivě dopadat na sociálně slabší, musí být její náklady spravedlivě rozložené. Možností, jak snižovat emise i nerovnosti, je takzvaná klimatická dividenda: redistribuce výnosů ze zpoplatnění uhlíku.

Obnovitelné zdroje energie se musí stát dostupnými pro všechny sociální vrstvy. Foto Juan de Vojníkov, WmC

Českou společnost čekají v nejistém světě v nejbližších letech náročné zkoušky. Pokračující vlny pandemie nemoci COVID-19 provází ekonomická nestabilita a růst cen. V České republice nastupuje necelé desetiletí po pádu Nečasovy vlády opět vláda pravice, od níž lze očekávat spíše pro-byznysovou, asociální politiku. Hrozí, že se sociální problémy, jako je nedostatek bytů, nízké mzdy a exekuce, ještě prohloubí.

V této situaci se rozbíhá také pokus Evropské unie přispět k mezinárodnímu úsilí o odvrácení té nejvážnější krize, jež před námi leží: krize klimatické — či šířeji vzato — ekologické. Byl schválen cíl snížit v souladu s doporučeními vědců emise do roku 2030 o 55 %. Nový kurz se promítl také do stoupajících cen emisních povolenek, jež mají vyvážit škody z emisí oxidu uhličitého na stabilitě klimatu, a zvýhodnit udržitelnější alternativy.

Když začaly letos v zimě narůstat ceny energií pro spotřebitele, svalovala se vina právě na povolenku, přestože fakta svědčí o tom, že za skokovým nárůstem cen stály spíše rostoucí ceny plynu na světových trzích. Energetický cenový šok každopádně podtrhnul důležitou otázku toho, kdo bude účet za proměnu energetiky nakonec platit.

Nemuset si vybírat mezi potřebami dnes a přežitím zítra

V aktuální krizi spotřebitelé doplácejí na nezodpovědnost krachujících spekulantů na trzích s energiemi, zatímco energetické korporace slaví rekordní zisky. Může to být jinak? Jak by musela ekologická proměna vypadat, aby si obyčejní lidé nemuseli vybírat mezi zajištěním základních potřeb dnes a přežitím svých dětí zítra? Jaká opatření chtít a jakou politiku prosazovat? To vše jsou témata, o kterých potřebujeme naléhavě mluvit, nemá-li podobu naší budoucnosti utvářet jen velký byznys.

Tváří v tvář jiným dnešním problémům je přitom snadné podcenit, jak vážný problém klimatická krize představuje. Nejde tu o to, zda bude naše prostředí „pěkné“ a „čisté“ jako u někdejších problémů se znečištěním. Jde tu o základy lidského života na Zemi, stability naší civilizace. Extrémy, jež pozorujeme při dnešním oteplení o zhruba jeden stupeň Celsia stále častěji — například sucha — způsobují i u nás nedostatek vody a zvyšují ceny potravin a leckde na světě již dnes ohrožují zásobování.

×