↗

Vládní plán počítá se stamiliardovými investicemi do výstavby nového jaderného zdroje v Dukovanech, stavbou horkovodů z Dukovan a Temelína i stavbou doposud experimentálních malých modulárních reaktorů. Foto FB Infocentrum JE Dukovany

Minulý týden vláda schválila návrh aktualizace Vnitrostátního plánu České republiky v oblasti energetiky a klimatu. Jde o jeden ze zásadních koncepčních dokumentů, který předurčí podobu české energetiky a hospodářství na několik budoucích dekád.

Proti doporučení odborníků ale plán zbytečně omezuje rozvoj obnovitelných zdrojů energie, které jsou nyní nejlevnějšími zdroji na trhu. Místo toho plán spoléhá na energii z jádra, jejíž časové a finanční náklady podceňuje. Nyní bude dokument podstoupen Evropské komisi. Jeho finální podobu můžeme očekávat v létě příštího roku.

Energetika bezemisní, ale jaderná

„Klimaticko-energetický plán přináší vizi, která nám umožní naplnit cíl dekarbonizace české ekonomiky,“ uvedl ministr životního prostředí Petr Hladík po zasedání vlády. Česká ekonomika je přitom jedna z emisně nejnáročnějších v Evropské unii a její dekarbonizace nepatří k jednoduchým úkolům. Podle vládního plánu lze tohoto cíle dosáhnout díky investicím do elektrifikace energetické sítě, modernizaci průmyslu i dopravy a dalším úsporám energií.

„Přestaneme exportovat hnědouhelnou elektřinu, jejíž výroba se kvůli ceně emisní povolenky přestane vyplácet,“ prohlásil ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela. Místo toho by měla Česká republika část své energie dovážet. Nárůst spotřeby elektřiny lze totiž podle ministerstva očekávat s rozvojem elektromobility, ale také s elektrifikací průmyslu či sektoru vytápění.

Vládní představitelé na veřejnosti prezentují jako dva hlavní pilíře plánu rozvoj obnovitelných zdrojů a masivní výstavbu jaderných elektráren. Zatímco plán konstatuje vzestup solárních zdrojů a počítá až s desetinásobným navýšením jejich instalovaného výkonu do roku 2030, tedy na úroveň 10 GW, u energie z větru vnímá významné překážky především v oblasti povolovacích procesů a ve vztahu veřejnosti k projektům větrných elektráren.

I přesto vládní koncepce počítá s výkonem 1,5 GW z větru do roku 2030. Podle plánu by mělo jít zhruba o šest set až osm set větrníků v krajině.

Vedle rozvoje obnovitelných zdrojů je hlavním prvkem plánu masivní investice do energie z jádra. Do roku 2040 chce vládní plán udělat z jaderné energie nejvýkonnější zdroj, jenž bude pokrývat takřka šedesát procent tuzemské výroby elektřiny a do značné míry i výrobu tepla. Pro srovnání, nukleární gigant Francie vyrábí kolem sedmdesáti procent elektřiny z jádra.

Vládní plán proto počítá se stamiliardovými investicemi do výstavby nového jaderného zdroje v Dukovanech do roku 2036, dále s vybudováním horkovodů z Dukovan a Temelína, ale také stavbou doposud experimentálních malých modulárních reaktorů. Česká republika by tak podle vládního plánu měla během dvaceti let vyměnit závislost na uhlí za závislost na štěpení uranu a spalování zemního plynu.

Vedle vládou proklamovaných cílů v oblasti obnovitelných a jaderných zdrojů totiž plán počítá i s významným rozšířením plynové infrastruktury. Právě spalování fosilního plynu by do velké míry nahradilo odklon od uhlí, přičemž plán předpokládá, že plynovou infrastrukturu lze v budoucnosti proměnit pro účely využití vodíku.

Plán versus realita

Přijatá aktualizace plánu bere v potaz mnoho mezinárodních klimatických závazků, jako například závazek klimatické neutrality do roku 2050. Podle některých kritiků ale navržená opatření nebudou pro dodržení těchto závazků stačit.

„Vládou schválený draft Vnitrostátního plánu České republiky v oblasti energetiky a klimatu nedosahuje požadovaných evropských cílů pro podíl obnovitelných zdrojů energie a úspor energie do roku 2030. Ty jsou zásadní pro splnění klimatických závazků České republiky,“ říká vedoucí klimatické kampaně Greenpeace ČR Miriam Macurová.

Jako pozitivní ale lze podle Macurové vnímat potvrzení závazku o konci uhlí do roku 2033. „Očekáváme, že se tímto závazkem bude řídit i ministr životního prostředí Petr Hladík při přezkumu souhlasného stanoviska EIA k prodloužení těžby hnědého uhlí na velkolomu Bílina,“ dodává Macurová. Právě případ Bíliny může ukázat, zda to myslí česká ministerstva se svými závazky v předloženém plánu vážně.

Dalším zásadním faktorem budou reálné investice do výroby čisté elektřiny. Podle energetického experta Hnutí DUHA Jiřího Koželouha počítá ministerstvo průmyslu a obchodu se „zbytečně nízkými stropy pro obnovitelné zdroje“. Jejich rozvoj by rozhodně mohl být rychlejší a ambicióznější.

To ostatně potvrzuje analýza konzultační společnosti Deloitte, která odhaduje možný výkon obnovitelných zdrojů mnohem výše než vládní plán: na 2,4 GW u větru a u slunce na 18 GW instalovaného výkonu do roku 2030. Přitom i optimističtější vládní scénář si klade do roku 2030 ambice na instalovaný výkon 1,5 GW elektřiny z větru a 10,1 GW ze slunce.

↗

Tabulka ministerstva průmyslu a obchodu se dvěma scénáři energetiky. První scénář WEM ukazuje hodnoty v případě, že se zásadněji nezmění energeticko-klimatická politika. Scénář WAM3 počítá s investicemi a postupnou dekarbonizací. Oproti druhému scénáři však modelace společnosti Deloitte uvádí, že je možné dosáhnout do roku 2030 úrovně až 18 GW u instalovaného výkonu solární energie a 2,4 GW u větru. Tabulka MPO ČR

Jako klíčové se dlouhodobě ukazuje energetické propojení střední Evropy. Podle studie energetického think-tanku Ember mohou středoevropské státy zvětšit kapacitu solárních a větrných elektráren do roku 2030 až šestkrát na úroveň 200 GW instalovaného výkonu, a pokud by více propojili své energetiky, dosáhly by výrazně větší stability.

Právě větší propojení evropské přenosové soustavy je totiž jedním z faktorů pro zajištění potřebné stability sítím, jež jsou závislé na obnovitelných zdrojích s výkonem odvíjejícím se od proměn počasí. O rozsáhlejším projektu středoevropské integrace energetiky a napojení na větrné elektrárny na Baltu se však navzdory závěrům studie Emberu české ministerstvo průmyslu a obchodu nezmiňuje.

Samostatnou kapitolu představuje energie z jádra. Vládní plán počítá s velkými jadernými zdroji v Dukovanech. Veřejně byl znám záměr vlády na stavbu jednoho bloku, nyní však vydalo ministerstvo průmyslu a obchodu územní rozhodnutí o výstavbě dvou jaderných bloků.

Kromě toho mluví vládní plán také o malých modulárních reaktorech. Jak však prohlásil Stephen Thomas, emeritní profesor energetické politiky na londýnské University of Greenwich, „deklarované výhody malých modulárních reaktorů, tedy nižší náklady, rychlejší výstavba, omezené množství jaderného odpadu a zlepšená bezpečnost, jsou v lepším případě neprokázané, v horším nepravdivé“.

Globální trend naznačuje, že iniciativu jasně přebírají obnovitelné zdroje. Investice do obnovitelných zdrojů od roku 2020 vzrostly podle zprávy Mezinárodní energetické agentury o čtyřicet procent a rozvoj čisté energie táhne především solární energetika.

Vedle investic do obnovitelných zdrojů a jádra z plánu vyčnívá podpora nové plynové infrastruktury. Aktualizace plánu mluví o budování nových plynovodů v souvislosti s rozvojem výroby vodíku. Vodík by měl v budoucnu sloužit pro výrobu a částečně pro uchovávání a přepravu energie.

Panují však značné obavy, že tyto strategie zneužijí fosilní korporace. Investice do „vodíkové“ infrastruktury by totiž umožnily další využívání fosilního plynu. Proto fosilní giganty lobbují v Evropské unii ve prospěch vodíkových projektů. Podle serveru Corporate Europe Observatory na tento lobbing vynakládají již nyní 75 milionů eur ročně.

„Jaderná energetika za každou cenu, navzdory levnějším a dostupným alternativám — tak by se dal nazvat přístup zodpovědných politiků k přípravě strategických dokumentů, které budou rámovat českou energetickou budoucnost, a zejména pak způsobí zadlužení státní pokladny a vysoké náklady spotřebitelů elektřiny po dlouhé desítky let,“ shrnul stávající podobu aktualizace klimaticko-energetického plánu Edvard Sequens, energetický konzultant spolku Calla — Sdružení pro záchranu prostředí.