Kdysi Řekové báje a pověsti tvořili a formovali tak po tisíciletí myšlení evropské kultury. Dnes Řecko samo je předmětem bájné lhavosti politiků a političek, novinářů a novinářek, bankéřů a bankéřek. Není to u nich pseudologia phantastica, psychická porucha při které postižený lže, aniž by chtěl někomu ublížit nebo získat jiný prospěch než pozornost svého okolí. Vymýšlet si o Řecku a Řecích může naopak být velmi lukrativní. U nás se díky „řecké lži“ dostala k moci ta současná odporná vláda, ale i jiné vlády si rády zabájí. Následující údaje, které oblíbené báje uvádějí na pravou míru, jsou z materiálů Nadace Rosy Luxemburgové, které reagují zejména na lhaní německých politiků a političek.

Řecko má prý příliš vysoké dluhy. Nepochybně má Řecko vysoké dluhy. Narostly zejména v důsledku krize (mezi lety 2007 a 2010 ze 115 na 143 % HDP a o rok později už přes 160 %). Itálie byla v roce 2010 zadlužená v výši 120 % a Japonsko dluží dokonce 200 % svého ročního hospodářského výkonu. Nikdo ho ale dosud nepovažoval za neschopné dluhy splácet. O tom kdo je schopný a kdo ne, rozhodují ratingové agentury a „trhy“ (spekulanti). Jejich rozhodování je v podstatě libovolné. Irsko položili na lopatky také, i když před krizí nemělo dluhy, ale přebytky. Pro situaci země je hlavní za kolik si půjčuje. Za obdobný typ půjček platili v květnu 2011 Řekové úrok 25 % , zatímco Italové 3 % a Japonci pouze 0,2 %. Pokud by Řecko mohlo splácet dluhy za stejných podmínek jako Itálie, mohlo by se do roku 2015 dostat za současných podmínek na dluhovou kvótu 110 %.

Řekové jsou prý líní a málo pracují. Skutečnost vypadá trochu jinak. Průměr týdenní pracovní doby byl v Řecku před krizí jeden z nejdelších v Evropě: 44,3 hodiny týdně. Navíc množství práce nezávisí na vůli jedinců, ale na možnostech pracovního trhu. Na konci minulého roku byla oficiální míra nezaměstnanosti 21 % a u mladých přes 50 %. Zaměňuje se tak příčina a následek. Krize nepocházejí z „lenosti“ pracujících nýbrž krize zajisté ničí pracovní místa. Podle Mezinárodní organizace práce zaniklo od počátku finanční krize celosvětově třicet milionů pracovních míst a tento trend pokračuje.

Řekové prý pobírají pohádkové platy a důchody. Pohádka vypadá jinak. Průměr řeckých důchodů býval 55 % důchodů eurozóny, v roce 2007 to bylo 617 euro, ale dvě třetiny důchodců pobíraly méně než 600 €. V rámci úsporných opatření byly řecké důchody od té doby sníženy už pětkrát po sobě, naposledy bylo tento týden v řeckém parlamentu odhlasováno další snížení o 15 %. U mezd dosahovali Řekové před krizí na 73 % eurozóny. I když odbory dosáhly mezi lety 2000 a 2010 zvýšení nominálních mezd o 38 %, v reálných mzdách došlo k poklesu o 1,6 % a od té doby dochází k masivnímu snižování platů u těch, kdo ještě práci mají. Snížení kupní síly obyvatel krizi samozřejmě dál prohlubuje.

Řecký stát je prý přebujelý. Tady se operuje s poměrem státních výdajů k HDP. Vysoké procento mají zejména skandinávské země, které jsou na tom ekonomicky velmi dobře. Řecké vládní výdaje před krizí klesaly ze 47 % v roce 2000 na 43 % v roce 2006, což se dařilo díky ekonomickému růstu. Krize to změnila — už v roce 2008 výdaje vyskočily na 48 % HDP kvůli zvýšeným sociálním výdajům. I v tomto případě je to obráceně, než se tvrdí. Nejsou to vysoké vládní výdaje, které způsobily krizi, ale ke zvýšení vedla právě krize. Kromě toho v Řecku jen necelých 8 % zaměstnanců tvoří úředníci. Průměr průmyslových zemí (OECD) je 15%.

Řekové jsou prý zkorumpovaní. V Řecku jsou daňové podvody skutečně rozšířenější než v řadě jiných zemí a korupce je všudypřítomná. Podíl tzv. šedé ekonomiky se odhaduje na 25 % (průměr EU bývá uváděn 20 %, v ČR se mluví o 17%). Vliv tohoto problém ve vztahu k ekonomické krizi je ale nejednoznačný. Vlastně jde o přerozdělení od státu do soukromých kapes, ty peníze se ale neztratí, v ekonomice zůstanou. Efekt je vlastně podobný, jako když se snižují daně. Větší problém je, když stát nijak nebrání úniku kapitálu do daňových rájů. V míře vnímání korupce Transparency International jsou Řekové na 80. místě ze 182 států (ČR na místě 57.), ale některé země, kde ekonomika roste jsou na tom hůře (např. Mexiko a Indonésie s pořadím 100.). U korupce je vždycky také hodně zajímavé kdo vlastně korumpuje. V případě Řecka se v řadě soudních procesů prokázalo, že německé koncerny utratily v devadesátých letech na úplatcích řeckým politikům nejméně 15 milionů euro a je známé, že ministerský předseda Kostas Karamanlis byl blízký spojenec kancléřky Merkelové při prosazování evropských politik nevýhodných pro jižní státy EU.