Řecko z eurozóny neodejde, smiřme se s tím

Aleš Chmelař

O odchodu Řecka z eurozóny se v současnosti spekuluje velmi často. Jaké by ale byly důsledky tohoto zásadního kroku? Převažují vůbec výhody nad nevýhodami?

Je až zázračné, jak se stal odchod Řecka z eurozóny módní záležitostí. V České republice a v USA víc než v zemích platících eurem. Důvodem je především katastrofická přitažlivost takových scénářů pro seriózní i neseriózní čtenáře. V neposlední řadě však i škodolibost a nekritická povýšenost.

Prorokové rozpadu na sebe neberou žádné riziko. Jestliže se euro nerozpadne letos, bude tomu tak napřesrok nebo za deset let. A za deset let už si na ně nikdo nevzpomene, i kdyby se mýlili. Proto je podobných proroků tolik.

Prorokové pokračování eurozóny jsou na tom opačně. Jestliže k rozpadu dojde, bude to jednorázový šok, během kterého si každý na jejich předpovědi vzpomene. Proto je takových proroků poskrovnu a proto si většina Evropanů myslí, že Řecko z eurozóny vystoupí.

Proč do toho Řecko nepůjde

O krátkodobých následcích řeckého odchodu jsem psal už před rokem. Od té doby se toho až překvapivě málo změnilo. Řecko stále ještě nedisponuje primárním přebytkem. Potřebuje externí financování nebo vlastní tiskárnu na důvěryhodné peníze. V případě přechodu na vlastní měnu nic z toho ale mít nebude.

Řecká centrální banka by neměla dostatek rezerv a kredibility na dlouhodobé udržování kurzu nové drachmy mimo její tržní hodnotu. I kdyby nedošlo k hyperinflaci, přesun ekonomiky k transakcím v nekonvertovaných eurech, dolarech nebo zvířecích kůžích by neumožnil vybírání daní a Řecký deficit by se ještě zvýšil. Dovoz zboží by se snížil na minimum, ten oficiální by na čas vymizel úplně.

Švýcarská UBS odhadla cenu chaotického odchodu Řecka na 40 až 50% jeho HDP jen v prvních dvanácti měsících, což je řádově dvakrát více než katastrofická recese trvající posledních pět let.

Přesto základní premisa zastánců Grexitu zní, že krátkodobé náklady budou vykoupeny zisky v budoucnu. Devalvace by pozitivní dopad na řeckou konkurenceschopnost bezesporu měla. Ale na konkurenceschopnost čeho vlastně?

×
Diskuse
June 14, 2012 v 9.06
ad: podmínky splácení současných dluhů
Pro dokreslení toho, jak splácení konkrétně vypadá:

Rena Dourou (Syriza), nedávno v televizi fyzicky napadená poslankyně, tajemnice strany pro mezinárodní záležitosti upozornila, že během posledních 18 měsíců šlo z tzv."pomoci" Řecku 92% na zaplacení úroků a jen 8% na splácení vlastního dluhu.
http://www.athensnews.gr/issue/13499/56150?action=print
June 14, 2012 v 10.51
"důvěra trhů" v praxi
Nedávno se v týdeníku Der Spiegel (http://www.spiegel.de/wirtschaft/soziales/deutschland-verkauft-anleihen-mit-null-prozent-zinsen-a-834720.html) objevil článek nadepsaný "Německo si půjčuje peníze s nulovým úrokem". V dalším textu je upřesněno, že to nelze brát tak doslova, nicméně úroky při prodeji NĚMECKÝCH státních dluhopisů jsou už řadu měsíců nižší nežli stávající roční míra inflace 2,1% - v pondělí např. klesly na 1,628% (http://boerse.ard.de/idx_performance_anleihen.jsp?go=anleihen&p=181&subPR=y)

Úroky ŠPANĚLSKÝCH desetiletých státních dluhopisů dosáhly předevčírem 6,73%.

Úroky ŘECKÝCH dlouhodobých dluhopisů byly už loni v srpnu 18%, nejvyšší - 38,5% byly letos v březnu (http://www.tradingeconomics.com/greece/government-bond-yield), v dubnu pak 25-26%.

Důležité je ale všimnout si také výše řeckých dluhopisů v minulosti - v období od roku 1998 dodnes byl průměrný úrok 7,1% (http://www.tradingeconomics.com/greece/government-bond-yield)
June 14, 2012 v 10.54
Řecko si ale za těch 18, 25, resp. 38 procent nepůjčuje a ještě dlouho půjčovat nebude; to proto čerpá zvýhodněný úvěr od trojky, aby nemuselo.
June 14, 2012 v 12.58
nejde jen o početní úlohu "úvěr-dlužník-věřitel"
Ano, to je správná a důležitá připomínka ohledně zvýhodněného úvěru. (Počáteční úrok 2% s postupným zvyšováním na 4,3% po roce 2020.)

Otázkou ale samozřejmě zůstává, zda případný pozitivní efekt těchto půjček může kompenzovat nebo dokonce převážit negativní efekt tzv. úsporných opatření, která musel řecký parlament přijmout, aby byly zvýhodněné úvěry vůbec schváleny. (Větší část tzv. pomoci přitom pochopitelně nejde do Řecka, nýbrž přímo k věřitelům v zemích, které ji poskytují.)

Jinak je dobré nezapomínat, že každá "finanční krize" má vždy jen jediného poraženého, a tím není dlužník, ale věřitel.
Ti, kdo předpovídají rozpad Eura a eurozóny, nebo oním rozpadem dokonce vyhrožují, jako by to vůbec neviděli.

Navíc ovšem nejde o souboj mezi rádoby dobrými počtáři Kalousky a nepoctivými účetními, ani o střetnutí moudrých ekonomů s nedouky, ale o boj politický. A ten probíhá nejen na řecké frontě, nýbrž celosvětově.
TT
June 14, 2012 v 13.35
Dobrá analýza, mylné vývody
Text je dobrý, ale závěry k řešení jsou dále "byznys jako obvykle".

Řešením není podpora průmyslu, kterou vyžadují jeho kapitáni, kteří se léta podíleli na vykrádání rozpočtu.

Bankrot státu není možný a EU se zatím nedohodla, jak by bylo možné ho provézt. To posiluje neodpovědnost na obou stranách - státy EU půjčují Řecku, by zachránili svůj neodpovědný průmysl.

Odpuštění dluhů je jediným realistickým řešením.

A vše by vyřešilo zavedení paralelní národní měny spravované vládou, jak to navrhují experti Deutche Bank!
June 16, 2012 v 19.44
článek Ilony Švihlíkové
"Eurozóna (opět) na rozcestí" (14.6.2012)
je ZDE:
http://blog.jetotak.sk/kriticka-ekonomia/2012/06/14/eurozona-opet-na-rozcesti/