Je až zázračné, jak se stal odchod Řecka z eurozóny módní záležitostí. V České republice a v USA víc než v zemích platících eurem. Důvodem je především katastrofická přitažlivost takových scénářů pro seriózní i neseriózní čtenáře. V neposlední řadě však i škodolibost a nekritická povýšenost.

Prorokové rozpadu na sebe neberou žádné riziko. Jestliže se euro nerozpadne letos, bude tomu tak napřesrok nebo za deset let. A za deset let už si na ně nikdo nevzpomene, i kdyby se mýlili. Proto je podobných proroků tolik.

Prorokové pokračování eurozóny jsou na tom opačně. Jestliže k rozpadu dojde, bude to jednorázový šok, během kterého si každý na jejich předpovědi vzpomene. Proto je takových proroků poskrovnu a proto si většina Evropanů myslí, že Řecko z eurozóny vystoupí.

Proč do toho Řecko nepůjde

O krátkodobých následcích řeckého odchodu jsem psal už před rokem. Od té doby se toho až překvapivě málo změnilo. Řecko stále ještě nedisponuje primárním přebytkem. Potřebuje externí financování nebo vlastní tiskárnu na důvěryhodné peníze. V případě přechodu na vlastní měnu nic z toho ale mít nebude.

Řecká centrální banka by neměla dostatek rezerv a kredibility na dlouhodobé udržování kurzu nové drachmy mimo její tržní hodnotu. I kdyby nedošlo k hyperinflaci, přesun ekonomiky k transakcím v nekonvertovaných eurech, dolarech nebo zvířecích kůžích by neumožnil vybírání daní a Řecký deficit by se ještě zvýšil. Dovoz zboží by se snížil na minimum, ten oficiální by na čas vymizel úplně.

Švýcarská UBS odhadla cenu chaotického odchodu Řecka na 40 až 50% jeho HDP jen v prvních dvanácti měsících, což je řádově dvakrát více než katastrofická recese trvající posledních pět let.

Přesto základní premisa zastánců Grexitu zní, že krátkodobé náklady budou vykoupeny zisky v budoucnu. Devalvace by pozitivní dopad na řeckou konkurenceschopnost bezesporu měla. Ale na konkurenceschopnost čeho vlastně?