Dopady hospodářské krize na Řecko mění i postoj tamní populace k cizincům. Vyplývá to z agenturních analýz i řady zpráv z posledních týdnů. Přibližně každé tři dny se v řeckých médiích objeví informace o nějakém incidentu, který souvisí s konflikty mezi legálními či ilegálními přistěhovalci a většinovým obyvatelstvem. Naposledy se tak stalo toto úterý, kdy se tisk rozepsal o pokusu stovky Řeků zaútočit na záchytný tábor pro migranty u města Drama.

Současně přitom narůstá i podpora fašizujících národovců ze strany Chrysi Avgi (Zlaté jitro či úsvit), která využívá neonacistickou symboliku. Podle průzkumu z první poloviny září, na nějž upozornila německá DPA, by dnes volilo uskupení, které v červnových volbách získalo 6,9 procenta hlasů, 12 až 13 procent Řeků. Více než pětina dotázaných přitom uvedla, že vnímá Zlatý úsvit kladně. Komentátoři připomínají, že jde o 10 procent více než v květnu.

„Lidé jsou zoufalí a společnost trpí. Čím dál víc obyvatel tak hledá oporu ve Zlatém úsvitu,“ cituje DPA bývalého premiéra Konstantina Karamanlise, dle něhož může vzrůst podpora národovců až na 20 procent.

„Jedná se o dlouhodobý jev s řadou příčin (...) Krizí způsobená nejistota, pokles životní úrovně a snaha hledat viníky v těch, kdo se liší, je ale nejvýraznější z nich,“ píší přispěvatelé publicistického serveru Keep Talking Greece.

Řecká Asociace pracujících přistěhovalců eviduje dle agentury Reuters na 500 násilných útoků na cizince za posledních šest měsíců. Různé lidskoprávní organizace přitom uvádějí, že jen za léto došlo ke dvěma až třem stům z nich.

Z dalších souvisejících incidentů dnes agentury připomínají nedělní potyčku mezi padesáti radikálními levičáky na motocyklech a příznivci krajní pravice ozbrojenými latěmi v athénském příměstí Agios Panteleimon, kde řada imigrantů žije, zářijové razie samozvaných domobran v přistěhovaleckých čtvrtích velkých měst či vláčení Egypťana s hlavou sevřenou v okýnku auta jihořeckou obcí Nea Manolada na konci srpna.

Kdysi je vítali

Podle expertních komentářů, jež často doplňují jednotlivé zprávy, se začaly postoje Řeků k migrantům zhoršovat již před krizí. Ještě na konci devadesátých let proudili do země lidé z Balkánu, zejména z Bulharska a Albánie. Řecké služby a průmysl je přitom vítaly jako levnou pracovní sílu. V minulém desetiletí se ovšem Španělsko dohodlo na společné kampani proti přistěhovalectví s Marokem a zefektivnilo ostrahu pobřeží; Itálie zase získala pro obdobnou politiku Libyi. Zásluhou těchto změn — ve kterých spatřuje značná skupina znalců naprosté selhání konceptu společné přistěhovalecké politiky EU — začali afričtí migranti využívat především řeckou cestu. Africkou vlnu navíc posílili i běženci z Asie.

Podle přehledů BBC proudilo přes Řecko v posledních letech až osmdesát procent všech Afričanů a Asiatů, kteří se pokoušeli ilegálně dostat do západních zemí EU. Zlepšení řeckých vztahů s Tureckem, v jehož důsledku bylo odminováno hraniční pásmo, začaly zároveň zneužívat různé pašerácké gangy.