↗

Hlubinné zdroje naší planety se stávají předmětem enormního zájmu. Jsme kvůli tomu ochotni riskovat zničení života, který jsme ještě ani nestačili plně poznat? Foto NOAA Photo Library, WmC

Oceánům vděčíme za mnohé a Světový den oceánů, který připadá na 8. června, nám dává příležitost si uvědomit jejich význam a zranitelnost. Oceány pohlcují až třetinu oxidu uhličitého z atmosféry, absorbují 90 procent přebytečného tepla, produkují polovinu kyslíku na planetě a jsou zdrojem obživy pro miliardy lidí. Přesto je lidstvo dohnalo na pokraj kolapsu — ať už přímo prostřednictvím nekontrolovaného drancování rybích populací, nebo postupujícími změnami klimatu, které oceány oteplují a okyselují.

Nyní svitla jiskřička naděje, která by mohla život v oceánech zachránit. Jednotlivé státy letos v březnu na půdě OSN schválily přelomovou Globální dohodu o ochraně oceánů. Její součástí je také plán na vytvoření sítě plně nebo vysoce chráněných rezervací ve všech světových oceánech. Dohoda se týká volných moří, tedy oblastí, které se nacházejí za hranicemi území pod kontrolou pobřežních států. Volná moře patří stejným dílem všem obyvatelům planety, tedy i nám v České republice.

Pro ochranu oceánů jsou mořské rezervace naší nejúčinnější možností. Je nutné vytvářet rozsáhlá chráněná území, tak jako národní parky na souši. Pouze oceánské rezervace jsou schopny předejít hrozbám průmyslového rybolovu a těžby a poskytnout mořskému životu příležitost pro obnovu. Ačkoli chráněná území samotná nedokáží zamezit znečištění ani změnám klimatu, umožní mořskému životu lépe se vyrovnat s těmito negativními vlivy.

Mangan, nikl, kobalt: hlubokomořská „zlatá horečka“

Zatím však není co slavit. Globální dohoda o oceánech ještě nebyla oficiálně ratifikována a již se objevuje nová hrozba, kterou předchozí dohoda dostatečně neřeší. Různé těžební společnosti se snaží zahájit těžbu vzácných surovin, jako je kobalt, mangan a nikl, na dně oceánu ve velkých hloubkách až 4000 metrů pod hladinou.

Oceánografové, biologové a další vědci se shodují na tom, že hlubinná těžba by způsobila rozsáhlé znečištění, ohrozila rybí populace a zničila mořské ekosystémy. Kvůli riziku nevratných škod žádají alespoň dočasné moratorium. Ke kritice těžby se připojil i David Attenborough, který vyzývá k zastavení všech plánů na hlubinnou těžbu s tím, že „těžba znamená ničení a v tomto případě by to znamenalo ničení ekosystému, o kterém víme příliš málo“.

Organizace Greenpeace nedávno upozornila na nebezpečí nově vznikajícího destruktivního průmyslu hlubokomořské těžby, o jehož zastavení se může zasloužit i ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela a jeho podřízení. Česká republika má totiž svého zástupce v Radě Mezinárodního úřadu pro mořské dno (ISA — International Seabed Authority). Aktivisté a aktivistky před ministerstvem nafoukli obří chobotnici šeříkovou, která od špičky hlavy po konec chapadel měřila až 14 metrů. Doprovázel ji velký transparent „Mořské dno je můj domov. Neničte ho!“. Na místě byl přítomen i zástupce Ministerstva průmyslu a obchodu ČR a český zástupce v Radě ISA Pavel Kavina, který si požadavky Greenpeace převzal.

Greenpeace požaduje, aby Česká republika vyslala svého zástupce na zasedání Rady ISA v jamajském Kingstonu a hlasovala pro moratorium na hlubokomořskou těžbu. Výzvu Oceány bez těžby, která požadavek na zastavení hlubokomořské těžby obsahuje, již podepsalo přes 25 tisíc lidí z České republiky.

Hlubinné zdroje naší planety se stávají předmětem enormního zájmu, především v souvislosti s biliony konkrecí manganu, niklu a kobaltu, které se rozprostírají na dně oceánů. Těžební společnosti se v současné době snaží prosadit těžbu těchto vzácných surovin pomocí robotických roverů, což jsou pokročilá vozítka propojená s povrchovými loděmi pomocí potrubního systému. Tato technologie by umožnila pohyb těžebních vozidel po oceánském dně, sběr konkrecí a přečerpání do mateřských lodí.

Významní mořští biologové však varují, že takové operace by mohly mít katastrofální dopady na oceánské ekosystémy a způsobily by spirálovité uvolňování toxických kovů do mořských potravních řetězců.

Tato problematika získává stále větší pozornost také mezi společnostmi, které se zaměřují na výrobu automobilů a elektroniky, neboť tyto suroviny jsou klíčové pro jejich výrobní procesy. Významné společnosti, jako například BMW, Volkswagen včetně české Škoda Auto, Samsung, Scania, Volvo, Renault, Google a Philips, se proto přidávají k vědeckému společenství a ekologickým organizacím v jejich volání po moratoriu na hlubokomořskou těžbu.

Je nepochybné, že kovy jako mangan, nikl a kobalt potřebujeme pro výrobu elektromobilů, větrných turbín a mnoha dalších zařízení klíčových pro přechod na obnovitelnou energetiku a dopravu. Právě to je hlavní argument těžařského odvětví. Nicméně výzkumy německých kolegů ve spolupráci s Ökoinstitut e.V. odhalily, že přitom není třeba spoléhat na těžbu surovin z mořského dna. Těžba na dně oceánu by navíc nepřinesla ani omezení těžby na pevnině. Klíčem k udržitelnému získávání a využívání surovin není vyhledávání zdrojů na mořském dně, nýbrž důsledné uplatňování principů cirkulární ekonomiky a recyklace surovin. A právě v této oblasti máme mnoho co dohánět.