Průmyslový rybolov zabíjí naše oceány. Přestaňme jej podporovat
George MonbiotNejvětším ohrožením našich oceánů nejsou plasty, nýbrž neregulovaný průmyslový rybolov. Na místě je mořské ryby nejíst, dokud se situaci nepodaří napravit.
Je to ta nejdůležitější zpráva, jakou lidstvo kdy obdrželo: všeobecný kolaps života na Zemi. V pondělí zveřejněné rozsáhlé mezinárodní hodnocení stavu přírody nám sděluje, že život naší planety je ve smrtící spirále. Přesto nepřekvapí, že se tato zpráva objevila jen na nemnohých titulních stranách britských deníků. Ze všech druhů pokřivenosti našich médií je zřejmě nejhorší jejich neschopnost informovat o tom, co je skutečně relevantní. Čím závažnější problém, tím méně pozornosti se mu dostává.
Tato slepota má svou příčinu. Kdyby si lidé byli plně vědomi toho, jak tíživá je naše situace, vyžadovali by systémové změny, které by přímo ohrozily zájmy těch, kdo média vlastní. Proto nás raději rozptylují podobnými prkotinami, jako je narození královského potomka či zuřivá sousedská bitva o dvorek. Často slýchám, že média jsou taková, jaká si zasloužíme. Není to pravda. Média jsou taková, jaká je miliardáři, kteří je vlastní, chtějí mít.
První povinností každého novináře by proto mělo být pokrývat opomíjená témata. Chci proto přivést vaši pozornost k 70 procentům povrchu naší planety, kterým se nedostalo mnoho pozornosti ani v těch nemnoha článcích o zmiňované zprávě: k našim oceánům. V nich totiž život kolabuje ještě rychleji než na pevnině.
A hlavní příčinou, jak zpráva OSN o biodiverzitě upozorňuje, nejsou plasty. Není to znečištění ani rozvrat klimatu, dokonce ani okyselování oceánů oxidem uhličitým. Je to rybolov. A protože právě komerční rybolov je nejdůležitějším faktorem, také o něm nejméně mluvíme. Příkladem může být čerstvý program Modrá planeta z dílny BBC, který se obezřetně vyhýbá jakémukoli střetu s mocnými zájmy. Není v něm ani slovo o fosilním či plastovém průmyslu — a jen letmá zmínka o rybolovu, jehož postavení chrání kombinace hrubé síly a romantických iluzí.
Když slyšíte slovo rybář, jaký obraz se vám vybaví? Nejspíš někdo, kdo vypadá jako „Kapitán Iglo“ ze starých reklam potravinářského gigantu Unilever na rybí prsty: má bílý plnovous, třpytivé oči, sedí v drobné červené loďce a vesele si pluje po zářící hladině? Je-li tomu tak, váš obraz rybolovného průmyslu možná potřebuje trochu zpřesnit.
Bohužel i zde jsou řešení v kategorii "to nejde".
Nejinak je tomu v případě moří a oceánů. Diskutuje se o plastech, do nichž se balí okurky, abychom nevnímali tak jasně vědomou devastaci mořských populací. Aby se vlčkovi veřejného mínění a aktivismu ucpal chřtánek, a velekoza zisků zůstala celá a ještě narostla.
Podnikatelský mechanismus funguje tak, že když poklesne přes všechna barbarská opatření množství vylovených ryb, zvedne se jejich cena, což rybářským firmám umožní pokračovat. Vzhledem k vysoké ceně se stane pro bohaté i jen bohatší konzumace rybího masa více ceněna a salonfähig (kdysi tyto vrstvy podobně uspokojovala neškodnější oděvní privilegia). Když už nepůjde opravdu skoro nic kloudného vylovit, velké podniky se prostě podnikatelsky přeorientují (nejsou to žádní rybáři a la Stařec a moře). Co je důležité: Za to, že zdecimovaly (v tomto případě nezlikvidovaly desetinu, ale na desetinu) stavy mnoha rybích druhů, nebudou podnikatelé žádat od států náhradu! Proto to asi vezme neblahý konec.
Naproti tomu, kdyby státy účinně zasáhly, nedoplatily by se odškodnění. Jeho výše by vypadala, jako že lidé ani nic jiného než ryby nejedí. Soudy by takhle konaly "spravedlnost". Co na tom, že opatření, k nimž se státy netroufají odhodlat, mají za cíl budoucí pokračování zisků na rybolov orientovaných velkopodniků!