Instituce selhaly. Jedinou cestou k řešení klimatické krize je vzpoura
George MonbiotNaši politici, zavázaní zájmům velkého byznysu a fosilních korporací, nás zradili a ženou náš svět do klimatické katastrofy. Je čas na nenásilnou občanskou neposlušnost.
Je těžké tomu dnes vůbec věřit, ale převládajícím étosem vzdělaných elit byla kdysi veřejná služba. Jak ve své knize Zle se vede zemi dokazuje historik Tony Judt, nejvyšší ambicí mladých absolventů vysokých škol v padesátých a šedesátých letech bylo, ať už prostřednictvím práce ve veřejné správě, či svobodných povoláních, sloužit obecnému prospěchu své společnosti. Přístup těchto lidí k věcem veřejným byl jistě často povýšenecký a úzkoprsý, motivováni byli ovšem skutečně převážně veřejným zájmem a občanskou ctností, nikoli soukromými, zištnými ohledy.
Dnes se zdá být idea veřejné služby právě tak kuriózním reliktem minulosti jako obecní listonoš. Od lidí, kteří nám vládnou, více méně od počátku očekáváme, že se budou snažit urvat si co nejvíc pro sebe, bankám a korporacím při tom dovolí nerušeně rozkrádat veřejné statky a nakonec si u nich vyberou odměnu v pohodě doživotního teplého místa v té či oné správní radě či poradenské pozici.
Jak dokazuje nedávný Barometr důvěry, mezinárodní sociologické šetření společnosti Edelman Corporation, důvěra ve všechny významné společenské instituce se po celém světě hroutí. A vlády jsou na tom ze všech nejhůře.
Jak vychází jejich lakota a sebestřednost na povrch, snaží se ekonomické elity, tak jako kdysi oligarchové ve starém Římě, zajistit své přežití tváří v tvář rozhořčeným davům. Esej výjimečně pronikavého novináře Douglasse Rushkoffa z letošního léta založený na rozhovorech s některými z nejbohatších lidí naší planety odhaluje, že jejich nejnaléhavější starostí je zajistit si pro sebe bezpečné útočiště před očekávanou klimatickou katastrofou a následným ekonomickým a společenským rozkladem.
Je lepší přestěhovat se na Nový Zéland, nebo na Aljašku? Jak budou platit svým ochrankám, jakmile peníze ztratí hodnotu? Mohli by přežít tak, že nahrají své mozky do superpočítačů? Společnost Survival Condo, která přestavuje opuštěná raketová sila v Kansasu na opevněné luxusní bunkry, prodala zatím každou dokončenou jednotku.
Důvěra, soudí Edelman Corporation, „je dnes určujícím předpokladem pro to, aby společnost mohla fungovat“. Bohužel, naše nedůvěra je vzhledem ke stavu světa zcela a plně oprávněná. Právě ti, kteří zničili víru ve schopnost vlád řešit naše problémy, dnes těží z jejich selhání a podněcují nenávist k údajným „liberálním elitám“ (čímž míní lidi stále ještě oddané ideji veřejné služby), aby upevnili moc a převahu elit skutečných a neliberálních.
Pokud by lidem záleželo na tom, že svou činností vyvolávají smrtící změnu klimatu, proč by ve volbách volili strany, které toto řešit nechtějí a ani se tím netají?
Dokud nebude katastrofa zřejmá, lidé své chování nezmění.
Až bude katastrofa zřejmá, nebude mít změna chování lidí žádný pozitivní vliv (z důvodu velké setrvačnosti klimatického systému).
Co se té "vzpoury" týče: už před mnoha a mnoha lety na jednom politologickém semináři mnichovské univerzity vedoucí onoho semináře nechal vystoupit jednoho angažovaného ochránce životního prostředí. Který vystoupil s myšlenkou, že proti tomu neustálému ničení životního prostředí je nutno odpovědět občanskou stávkou.
Na to mu vedoucí semináře (který předtím sám byl v nějaké výrobní praxi) namítl, že si dovede představit, jak by to asi dopadlo, kdyby onen dotyčný aktivista se dostavil dejme tomu do nějakého závodu automobilky BMW, a tam vybídl tam zaměstnané dělníky ke stávce z důvodů ekologie. Ti dělníci by zřejmě vůbec nechápali, o co se mu jedná, respektive by ho považovali za blázna: jak po nich někdo může vážně žádat stávkovat, a tím ohrozit jejich - dobře placená - pracovní místa?!...
Zkrátka: nestávkovalo se, a stávkovat se nebude. O onom dobrém muži s jeho bezpochyby ušlechtilými úmysly jsem od té doby už nikdy nic neslyšel.
Jednalo se o otázku (předčasného) uzavření německých dolů na hnědé uhlí. Což by bylo samozřejmě spojeno s propouštěním zaměstnanců v těchto dolech pracujících. Německá vláda teď - snad definitivně - dospěla k rozhodnutí tyto doly uzavřít k roku 2038. A spolu s tím postiženým regionům poskytnout mnohamiliardové subvence na vytvoření jiných pracovních míst.
Přesto se včera konala velká demonstrace zaměstnanců těchto povrchových dolů. A jeden z nich do kamery řekl: "Já z tohoto pracovního místa živím rodinu - a d o b ř e živím; my si tohle přece nenecháme pomlouvat!" (V originále: "Wir lassen es uns nicht schlechtreden!")
Takže: on sám přiznává, že z tohoto těžení - ekologicky devastujícího - hnědého uhlí má nadprůměrný příjem. Přičemž: takto vysoký plat je ovšem možný jenom proto, že ty ekologické následky respektive náklady na sebe bere s t á t, respektive je budou muset zaplatit generace příští. Ale to všechno ho nezajímá; on vidí jenom jedno jediné, a to sice svůj vlastní blahobyt.
S tímto "blahobytem" nakonec půjdeme jednoho dne všichni ke dnu. Po nás potopa! Jenže tato potopa spláchne už i nás samé.