Nenechme bohaté bohatnout z toho, co patří nám všem

George Monbiot

Abychom dosáhli spravedlivé společnosti, je třeba ohodnotit péči, skrze kterou domácnosti subvencují stát, a vrátit společnosti kontrolu nad zdroji, na nichž závisí její blahobyt.

Jsi etatista, nebo zastánce volného obchodu? Věříš, že ekonomika si nejlépe poradí bez zásahů, nebo si myslíš, že státní vlastnictví je potřeba rozšířit a trhy regulovat? Taková je ústřední politická otázka dneška. Je ovšem postavena na docela mylných předpokladech.

Obě strany se totiž shodnou na to, že stát a trh jsou jediné sektory, které stojí za to brát do úvahy: politika se má pohybovat na lineárním spektru mezi těmito dvěma póly. Ve skutečnosti jsou základní ekonomické sféry čtyři: trh, stát, domácnost a občina. Zanedbávání posledních dvou, které je neoliberálům i sociálním demokratům společné, je příčinou mnoha zrůdných projevů naší doby.

Jak trh, tak stát jsou masivním způsobem dotovány domácnostmi: neplacenou prací rodičů a dalších pečujících, kterou ještě pořád nejčastěji vykonávají ženy. Kdyby se doma nikdo nestaral o děti, nekrmil je a neučil základním dovednostem, žádné hospodářství by nemohlo pracovat. A kdyby se o nemocné, staré či zdravotně postižené lidi nepostarali jejich blízcí, stát by se pod tíhou sociálních výdajů zhroutil.

Privatizace občin vytváří nerovnost

A je tu ještě jedna obří dotace, kterou všichni tržní ekonomice dáváme. Na mysli mám nezměrné bohatství, které globální ekonomické elity nahromadily zabíráním čtvrtého ekonomického sektoru: občin neboli obecně sdílených statků.

×
Diskuse
JP
October 13, 2017 v 11.39
Ke své vrcholné podobě bylo to "občinové vlastnictví" dovedeno ve formě totálního státního vlastnictví produkčních prostředků za socialismu. Jak známo, tento experiment nedopadl zrovna příliš úspěšně.

----------------------------------

Nechci tím v žádném případě zpochybňovat samotný institut "občinového vlastnictví", respektive "společně sdílených statků". Tento institut doprovázel lidstvo prakticky po celou dobu jeho existence, a byl nutnou protiváhou k vlastnictví soukromému, založenému jenom na principu privátního prospěchu.

Nicméně, celá ta věc je mnohem komplexnější, nežli aby se mohlo prostě střílet od boku z ryze ideologických příčin.

Co má být vlastně tak iracionálního na tom, když biotechnologické firmy budou mít patent na své produkty? Když jim totiž tato možnost bude odejmuta - pak prostě zastaví svůj další výzkum, když z toho nebudou mít žádný prospěch.

Takže nakonec to bude ke škodě jak jich, tak ale i celé společnosti.