Joe Biden nastoupil do úřadu 20. ledna. Fakticky tak jeho administrativa funguje už tři a půl měsíce. Kvůli procesu nad Trumpovým druhým impeachmentem a přípravě velkého covidového balíku se ovšem tento rok rekordně natáhla hlavní část procedury, která finalizuje vznik každé americké vlády, prezidentova kabinetu — schvalování nominací na jednotlivá ministerstva v Senátu. Ne, že by kvůli tomu kabinet nepracoval. Dlouho zde ale bylo riziko, že se jeho složení bude ještě měnit.

Nyní na začátku května má Biden schváleny již všechny posty s výjimkou dvou méně významných: ředitelství Úřadu pro správu a rozpočet a ředitelství Úřadu pro vědu a techniku. Je tak nejvyšší čas přiblížit, jakým typem osobností se rozhodla současná hlava USA obklopit.

Nejvýznamnějšími a nejviditelnějšími ministry navenek jsou bezpochyby ministr zahraničí Anthony Blinken a ministryně financí Janet Yellenová; věnovali jsme jim proto v DR speciální text. Srovnatelně veliký zájem však budila alespoň na počátku nominantka na ministryni vnitra Deb Haalandová.

Jak bylo přiblíženo už v jejím loňském profilu, ministerstvo vnitra je v USA ministerstvem federální půdy a zdrojů. Haalandová se přitom v minulosti proslavila jako přední indiánská poslankyně a aktivistka, spojenkyně ekologických hnutí a obhájkyně práv původních Američanů.

Druhým příjemným překvapením od Bidena pro progresivní tábor se stala nominace levicového právníka Xaviera Becerry na post ministra zdravotnictví. Becerra vykonával až do schválení Senátem 19. března funkci kalifornského generálního prokurátora. Před ní byl dlouhá léta federálním poslancem.

Není znám jako expert na nemocnice či nemoce, ale jde o člověka, který již za Obamy vedl pře s farmaceutickými giganty o ceny léků. Roky též usiloval o rozvolnění patentových práv korporací u léčiv, na jichž výzkum přispěl firmám stát. Syn přistěhovalců z Mexika patří ke stoupencům nejdůslednějšího z plánů na zavedení zdravotního pojištění garantovaného státem (Medicare for All). Dlouhodobě se vymezuje také proti daňovým úlevám pro bohaté.

Bohužel pro americkou levici, Haalandová a Becerra jsou nakonec jedinými členy Bidenova kabinetu i vnitřního kruhu, které lze označit za jednoznačné progresivce.

Mírně nadějní

Joe Biden sliboval, že jeho vláda bude pestrá jako sama Amerika. Z vnějšího pohledu to tak skutečně je: počítáme-li i viceprezidentku, je v kabinetu nyní dvanáct žen a dvanáct mužů. Hojně reprezentovány jsou také menšiny.

Ještě v březnu byl liberální tisk zaplaven připomínkami, že v Bidenově vládě bude poprvé sedět otevřený homosexuál, že USA budou mít poprvé ministryni financí a šéfku tajných služeb, že ministrem vnitřní bezpečnosti bude poprvé přistěhovalec latinoamerického původu nebo že nová zmocněnkyně pro mezinárodní obchod pochází z rodiny, které přišla z Číny, a sama vládne daným jazykem.

Typově nicméně jsou si Bidenovi ministři a ministryně velmi podobní. S několika výjimkami jde o bývalé náměstky či šéfy odborů z vlád Baracka Obamy a místy i Billa Clintona, o technokraty blízké mainstreamu Demokratické strany či o Bidenovi letité blízké spolupracovníky. Členit a škatulkovat je lze různými způsoby. Pro analýzu nejúčelnější je zřejmě kombinace profilů a logických očekávání. Z tohoto hlediska lze rozdělit Bidenovy ministry a kvaziministry do tří skupin:

1. na ty, kteří se v minulosti chovali proreformě a u nichž je jakás takás naděje, že se pokusí alespoň něco výrazněji posunout,
2. na ty, jejichž politický životopis radí čekat spíš návrat k obamovsko-clintonovským poměrům,
3. na ty, na něž je třeba dávat po zkušenostech z minula především pozor.

V čele skupiny s mírně slibným profilem budiž ministryně financí Yellenová. Odpůrkyně přístupu austerity, proponentka aktivní rozpočtové politiky a obhájkyně stimulačních balíčků není žádná důsledná levičačka, je ale čitelná, kompetentní, a odvede-li svůj obvyklý výkon, Spojeným státům to poslouží. Yellenová má navíc několik nových sympatických nápadů typu globální minimální daně, k jejichž prosazení zřejmě nebude síla, ale kdoví.

Dále zde máme ministra spravedlnosti Merricka Garlanda. Za Obamy se měl stát soudcem Nejvyššího soudu coby důsledný liberál, republikáni ho ale zablokovali. Nyní se tedy vrací v nové roli.

Garland je znám jako propagátor transparentního vládnutí, zastánce důsledné ochrany životního prostředí pomocí práva a vášnivý obhájce prvního ústavního dodatku (svoboda projevu, vyznání a shromažďování, právo na nápravu státem způsobených křivd). Vzhledem k tomu, že ministr spravedlnosti je v americkém systému zároveň nejvyšší státní zástupce a že pod daný rezort spadá i FBI, jde o důležité sdělení.

K lehce nadějným členům administrativy se patří přičíst i skupinu, která má spravovat otázky klimatu a životního prostřední. Za prvé jde o nového šéfa Agentury pro ochranu životního prostředí (EPA) Michaela S. Regana.

Regan zastával dříve podobný post v administrativě Severní Karolíny, na němž vypracoval komplexní strategii přechodu k bezuhlíkové ekonomice do roku 2050. Jde též o člověka, který opakovaně upozorňoval, že určité druhy poškozování životního prostředí zatěžují disproporčně oblasti osídlené převážně Latinos a Afroameričany — na takzvaný ekorasismus.

Podobnou postavou je také nová ministryně energetiky Jennifer Granholmová — bývalá guvernérka Michiganu a expertka, jíž chtěla do své vlády i Hillary Clintonová. Také Granholmová se hlásí k vizi bezuhlíkové ekonomiky.

Je velkou stoupenkyní pařížské klimatické dohody. Cestu vpřed vidí přes inovace. Opět tedy nejde o nějakou radikálku — už z Michiganu je Granholmová ostatně známa soustavným vyjednáváním s automobilkami, sháněním peněz na zvyšování energetické efektivity, otevírání laboratoří placených z federálního rozpočtu a podobně.