Jak bude rozebráno podrobněji ještě ve zvláštním textu, většina ministrů nového Bidenova kabinetu jsou buď stoupenci mírného clintonovsko-obamovského reformismu říznutého neoliberalismem, anebo technokratičtí experti z tradičních škol americké politiky, a to s veškerou jejich zátěží. Co konkrétního si pod těmito charakteristikami představit a co očekávat? To mohou hezky přibližit profily dvou zřejmě nevýznamnějších ministrů: ministra zahraničí Antonyho Blinkena a ministryně financí Janet Yellenové.

Jak Blinken, tak Yellenová jsou nepopiratelnými experty ve svých oborech. Mají zkušenosti a jsou byrokraticky kompetentní. Nečekejme tedy blamáže à la rok Rexe Tillersona — Trumpova prvního ministra zahraničí, jenž přešel do úřadu z korporace ExxonMobil a ministerstvo doslova rozvrátil. Nečekejme však ani zaručené revoluční obraty — tedy krom opuštění Trumpova kvaziizolacionistického utilitarismu vydávaného za obhajobu národních zájmů.

Blinken je zasloužilý člen toho, čemu se mezi znalci americké zahraniční politiky říká Blob — diplomatického a expertního establishmetu sloužícího jak demokratům, tak republikánům, vždy však přesvědčeného, že USA musí zůstat dominantní globální silou a že k tomu musí být ochotny zasahovat všude po světě.

V rámci Blobu jsou různé podskupiny, přičemž Blinken patří k zastáncům politiky spojeneckých koalic a intenzivní diplomacie, nikoliv tedy přímých vojenských invazí. Efektivní diplomacie se ale musí i v jeho podání opírat o deterrent: buďto o americkou hospodářskou a vojenskou sílu, nebo o loajální a vyzbrojené spojence.

Blinken v minulosti horoval za zadržování ruského vlivu. V posledních letech se staví podobně k Číně. Bidenovi natočil v tomto duchu i krátký předvolební protitrumpovský klip — viz níže.

Za vlády Baracka Obamy se jako náměstek na ministerstvu zahraničí specializoval na formování politiky USA v blízkovýchodních zemích. Z té vzešla jaderná dohoda s Íránem, ale i americký příspěvek k rozvratu v Libyi, Iráku a zejména Sýrii.