↗

Symbolem státu Georgia je broskev. Její motiv se využívá často i na předvolebních plakátech. Zde na billboardu za Kamalou Harrisovou během prezidentské kamapně. Foto BfP, flickr.com

Dění v americké Georgii se u nás v Evropě řeší jen výjimečně a není divu: i profesionály v masmédiích zaujme desetimilionový stát na jihovýchodě USA obvykle jen tehdy, zdevastuje-li jej tornádo, když tamní policie zastřelí Afroameričana nebo objeví-li se nějaká kuriozita — tuhle si například zabojovaly OnaDnes s Novinkami o nejlákavější přepis zprávy z Daily Mail o georgijské rekordmance se supervosím pasem.

Nyní v prosinci 2020 je ale vše jinak: Georgii sledují bedlivě nejen novináři z celé Ameriky, nýbrž i leckdo ve světě. Hlavní důvod je jasný: místní dodatkové volby do federálního Senátu (5. ledna) rozhodnou, na čí straně bude v USA v příštích dvou letech senátní většina — a tedy i o možnostech, jaké bude mít při vládnutí nový prezident Biden.

Ovšem jsou tu i další zajímavé věci. Nejen výsledek blížích se voleb, ale i průběh kampaně v Georgii vyjasní v mnohém zároveň:

• jaká je skutečná síla Trumpova narativu o ukradených volbách a politická pozice Donalda Trumpa dnes obecně,
• jak to aktuálně vypadá se schopností mainstreamových demokratů mobilizovat mladé a afroamerické voliče,
• jaká je v současnosti spolehlivost předvolebních průzkumů, když jde o netrumpovské volby,
• jakou roli bude hrát v příštích několika letech viceprezidentka Kamala Harrisová.

Zajímavé je také, že v současných georgijských volbách se střetávají dva a dva kandidáti typičtí pro aktuální politický mainstream v zemi: na straně republikánů bohatí podnikatelé s četnými střety zájmů, věrní trumpovci a dosavadní senátoři David Perdue a Kelly Loefflerová; na straně demokratů mladý ambiciózní politik Jon Ossoff, který udělal kariéru ve společnost Insight TWI produkující investigativní dokumenty, a baptistický pastor černé pleti Raphael Warnock, známý též jako občanský aktivista bojující za dostupnější zdravotní péči.

Tyto volby nemají přehlušující lokální témata. Řeší se Trumpovo chování a činy, celoamerické kauzy, osobní stránky kandidátů a Bidenovy prezidentské úmysly. V Georgii se tak aktuálně vaří hlavní politická dilemata i problémy celých USA.

Obecným rysem všech run-off elections v USA je nízká účast a malý počet nerozhodnutých voličů — ti, kdo neignorují politiku, mají totiž už vybráno z řádného kola voleb a hlavní potíž je tradičně přesvědčit je, aby šli znovu hlasovat. Oba tábory se tak v současnosti soustředí na mobilizaci. A zde to začíná být zajímavé dvojnásob.

↗

Hlavní georgijští zájemci o senátorské posty v grafice TLDR. Zleva nahoře: Raphael Warnock a Kelly Loefflerová, dole Jon Ossoff a David Perdue. Repro DR

Repubikáni: hlasujte třeba i ve zfalšovaných volbách

Republikáni Perdue a Loefflerová jsou mezi dvěma pomyslnými ohni: na jedné straně by měli jako loajální trumpovci držet linii dosluhujícího prezidenta, a tedy tvrdit, že prezidentské volby byly zfalšované a Biden se novou hlavou státu nestane; na druhé straně ale musí mobilizovat proti reálně chystané politice Bidenovy vlády a vysvětlovat, proč je nutné i v tomto „zfalšovaném“ systému jít znovu hlasovat.

Zatím se jim daří kličkovat tak, že vyslovují plnou podporu všemu, oč se Trump snaží, ale zároveň apelují na všechny, aby k volbám přišli jakože manifestačně. Rétoricky pak napadají zejména protistranu za záměr zvýšit daně (bohatým), schválit Green New Deal (aktuálně nerealistické) či odklonit část peněz z policejních rozpočtů na sociálněpolitickou prevenci (Biden se distancoval).

Reálně probíhají teď v Georgii dvě paralelní republikánské kampaně: za prvé místní odnož trumpistických snah o zvrácení výsledků prezidentských voleb, jejímž posledním hitem je další virální video ze sčítárny s údajným podvodem, mimochodem již několik dní zpochybněným. A za druhé mobilizace strašením, co vše se stane, pokud republikáni 5. ledna náhodou prohrají.

Démonizační kampaně proti demokratům mají v Georgii svoji specifickou tradici, a tak nikdo není překvapený. Zde nepříklad klip proti Jonu Ossoffovi, když se před třemi lety pokoušel získat ještě poslanecký mandát:

Trump byl v Georgii 5. prosince agitovat za Perduea a Loefflerovou i osobně, ale samozřejmě mluvil zejména o svých věcech: volby byly organizovaně zmanipulované, statisíce ukradených hlasů, ve skutečnosti vyhrál jednoznačně on a tak dále. V následných georgijských televizních debatách se přitom na tato tvrzení vůbec nedostalo — Loefflerová třikrát zakličkovala, aby se nemusela k Trumpově prohře vyjádřit jasně; Perdue nepřišel raději vůbec.

Která z linií tedy bude působit na jejich voliče, respektive která jak moc a která více? Neoslabí se vzájemně? Přežije Trumpovo bludaření Nový rok a bude účinkovat stále v současné síle? Uvidíme z výsledku, respektive z motivů zachycených v exit pollech.

Demokrati a nové zbraně

Republikánští kandidáti v Georgii se mohou spoléhat na větší aktivnější část základny a tradiční opory — demokrati zde senátní volby nevyhráli už dvacet let; demokratického kandidáta na prezidenta před Bidenem volila Georgie naposledy v roce 1992.

Demokraté však právě v Georgii zkouší už několik let nové zbraně: mobilizaci mladých voličů, důslednou práci s afroamerickou komunitou, agilnější styl kampaní i ženskou sílu. Daří se jim přitom zatím tak napůl — posun k větší síle ve státě je zřejmý, volby ale většinou ještě nevyhrávají.

Jde-li o mobilizaci mladých a Afroameričanů — právě ta pomohla v roce 2017 Keishe Lance Bottomsové do úřadu starostky hlavního georgijského města Atlanty a v roce 2018 Stacey Abramsové málem (málem!) do guvernérského úřadu. Obě tyto dvě výrazné georgijské političky nové generace zvažoval mimochodem Biden jako své viceprezidentky.

Jinak též právě v Georgii byla při letošních řádných volbách největší procentuální účast nejmladší demografické skupiny voličů z celých USA — ovšem na vítězství Ossoffa a Warnocka to nestačilo. A Biden vyhrál v Georgii jenom těsně. Jak tomu bude u lednového run-offu, kdy už nebude tolik fungovat faktor anti-Trump?

Zajímavostí je, že georgijské mobilizace demokratických voličů probíhají bez výrazného přispění levicového křídla strany. Ossoff, Wanock, Bottomsová i Abramsová mají výrazně blíže k Bidenovi než k Sandersovi. A pouze Ossoff se letos pustil do trochu útočnějšího řečnění:

Ukáží lednové volby, že jediná cesta k vítězství pro dnešní demokraty je přes progresivní kampaně? Nebo dokáží georgijští mainstereamový kandidáti zmobilizovat voličstvo i bez ní? Toť další otázky důležité pro celou americkou politiku.

Důvěra v průzkumy a role Harrisové

V řádném kole letošních senátních voleb se v Georgii vedlo o něco lépe republikánům — Perdue jen těsně nezískal nad padesát procent; Loefflerová skončila za Warnockem, ale to proto, že kandidoval ještě i další silný republikán Doug Collins, federální exposlanec a bývalý kaplan u amerického letectva.

Nyní průzkumy předpovídají více šancí oběma demokratům, avšak výsledek by měl být těsný; sázkaři ovšem dávají peníze na republikány. Bude zajímavé sledovat i tento rozměr georgijského střetnutí, neboť u prezidentských voleb se průzkumy opět dosti vychýlily. Bude tomu teď jinak, když nekandiduje sám Donald Trump?

A konečně viceprezidentka Harrisová: o ambiciózní političce se již dnes soudí, že osmasedmdesátiletého Bidena dříve či později nahradí. Pokud by ale navíc získaly obě senátorská křesla v Georgii demokraté, začala by Harrisová už od ledna hrát zásadní nepřehlédnutelnou roli v Senátu.

↗

Kamala Harrisová v lehkém dešti. Foto BfP, flickr.com

Už by jí nebyla dána možnost být oním poradním hlasem v pozadí, jako byl Biden za Obamy, Gore za Clintona či Bush staršímu za Reagana. Její viceprezidentské privilegium — rozhodný hlas — by při poměru 50:50 v Senátu zakončoval všechny významnější legislativní souboje. Možná, že by se Kamala Harrisová ukázala v této roli být tím, za co ji označují mnozí kritikové, totiž papírovým tygrem, respektive tygřicí. Spíše by ale využila příležitosti a ještě víc zvýraznila svou veřejnou image, respektive zvětšila svoji vlivovou síť.

V případě výhry Ossoffa i Warnocka a osvědčení se Harrisové v čele Senátu by mohla jen těžko demokratická levice pomýšlet na to, že stranu v nejbližších letech ovládne. Jako viceprezidentka táhnoucí legislativu by se Kamala Harrisova stala takřka automatickou vítězkou příštích prezidentských primárek. A progresivnímu křídlu by nezbývalo, než si vystačit opět s klasickou prácí zdola.

To jsou ale úvahy spíše až pro vzdálenější budoucnost. Nyní se patří sledovat, jakou sílu má Trump a jeho tažení proti institucím reálně v terénu, jak si počíná v kampani a obecně u voličů zřejmě nejagilnější větev středního proudu Demokratické strany současnosti či jak moc poznamenává trumpistický chaos jiné republikánské kampaně. Právě toto je dnes k pozorování právě v Georgii.