Poznámky k americkému volebnímu spektáklu
Filip OutrataNa letošních amerických prezidentských volbách jsou nejzajímavější dvě věci: vysoká účast a vědomí jejich důležitosti, a korespondenční hlasování, jehož důsledná kontrola je naprosto v pořádku, a dokonce je prospěšná.
Sledovat prezidentské volby ve Spojených státech a stejně tak i reakce, které vzbuzují mezi ostatními sledujícími, je velmi zajímavá podívaná. Zvláště letošní mimořádně těsný střet Donalda Trumpa s Joem Bidenem má potenciál ukrást člověku zajímajícímu se o politiku opravdu hodně času, protože dívat se na stále se měnící průběžné výsledky dopočítávaných hlasů je návykové.
Na celkové hodnocení průběhu a výsledků voleb je ještě brzy. Několik pozoruhodných rysů je ale možné vyzdvihnout už teď.
Autor bohužel protiřečí sám sobě. Na jedné straně tvrdí, že na osobě amerického prezidenta (a tedy na jeho volbě) záleží; ale vzápětí sám přiznává, že "i pokud Trump nakonec volby prohraje, silná základna jeho stoupenců tu zůstane a bude čekat na někoho, kdo zvedne podobná témata".
A právě tohle je ve skutečnosti to, na čem opravdu záleží: toto zjištění (či spíše: opětovné potvrzení) toho, jak až děsivě obrovský je ve vedoucí demokracii tohoto světa potenciál politického a kulturního reakcionářství, obhroublosti, misogynství, slepé nenávistnosti. Tento potenciál se nijak neoslabí tím, že - doufejme - současný Donald Trump toto kolo boje o politickou moc prohraje.
Je to právě ten zmíněný rezervoár americké reakce, kde už na svou příležitost bude čekat Trump příští, stejně tak obhroublý, stejně tak narcisistní, stejně tak exhibicionistický. A dost možná se své příležitosti dočká už za několik málo let - letitý Biden asi sotva bude kandidovat podruhé, a po jeho sice solidním, ale nevýrazném prezidentování u velkých částí amerického volebního lidu zase naroste touha mít jako svého představitele "prostě pořádného chlapa".
Pane Poláčku, přemýšlím nad údajným rozporem a nevidím ho. Ano, je tu potenciál Trumpových příznivců, který se zásadně neoslabí tím, že Trump volby prohrál.
Ale to, že je prohrál, znamená, že některé věci nebude moct prosadit, že nebude moci zneužívat funkci určitým způsobem atd. A to je důležité, kvůli tomu stojí za to volit.
Nebo možná jinak, je pragmatičtější volit než nevolit. I když volby poměr sil a názorů ve společnosti nezmění a příště dopadnou třeba zase obráceně.
V tom to asi bude, pane Outrato: já jsem nikdy nebyl "pragmatik". Mně se vždy jednalo o zásadní záležitosti.
Samozřejmě že pociťuji ulehčení nad tím, že alespoň po příští čtyři roky nebude zapotřebí prožívat pocity marnosti a hnusu při zprávách víceméně o všem, co pochází od americké administrace.
Jenže: i přesto že nejsem už nejmladší, počítám s tím že v každém případě zažiju ještě i příští volby amerického prezidenta. A podle nejnovějších zpráv dokonce není vyloučeno ani to, že by v nich mohl kandidovat - a docela dobře i vyhrát - dokonce znovu i sám Donald Trump! A všechno začne zase odznovu.
Takže i nadále považuji za rozhodující právě ten děsivě vysoký potenciál obhroublosti, politické nevyzrálosti a nekulturnosti obrovské části americké populace. Pro tuto chvíli jsme zvítězili; ale další porážky v budoucnosti jsou za daného stavu věcí prakticky už naprogramovány předem.
Americký prezident je zcela evidentně velmi důležitou osobou nejen pro USA, ale i pro celý svět. Nebylo by tedy nijak od věci, kdyby ho také celý svět volil. Představa Číňanů, Palestinců Íránců, Severokorejců, Rusů... jak se rozhodují mezi Trumpem a Bidenem je nejen úžasná, ale i velice pokroková.
Z důvodu předpokládaných komplikací takto rozsáhlého korespondenčního hlasování by se mohlo využít třeba věhlasných služeb "Cambridge Analytica".
Podobně by bylo vhodné reformovat také volbu papeže, aby konečně odpovídala současným standardům vyspělé demokracie a občanské společnosti. Kromě sboru kardinálů by tam tedy měli být i zástupci ateistů, muftí Muhammad Ahmad Hussein s příslušným počtem hlasů za muslimy, církevní tajemník ÚV KS Číny jako zástupce čínských věřících...