Donald Trump obalil své rozhodnutí uvalit cla na téměř všechny země, které obchodují s USA, velkými slovy. Spojeným státům prý už příliš dlouho ostatní země ubližovaly tím, že samy uvalovaly na americké zboží cla, a USA v důsledku toho údajně čelí nouzovému stavu. Den, kdy Trump představil novou celní politiku USA, má být proto znám jako „den osvobození“, neboť USA si berou zpět svoji ekonomickou nezávislost.

Trump při vyhlašování cel držel v ruce tabulku, která ukazovala, jakými cly USA zatíží různé země. Na země, které prý obchod s USA v minulosti příliš nezneužívaly ve svůj prospěch, Trump uvalil cla ve výši „jen“ 10 procent. Mezi ně patří Velká Británie, Singapur, Brazílie, Austrálie, Nový Zéland, Turecko, Kolumbie, Argentina, El Salvador, Spojené arabské emiráty a Saúdská Arábie.

Na země, které naopak prý obchod s USA nejvíce zneužívaly, uvalil cla v následující výši: na Evropskou unii 20 procent, na Čínu 54 procent, na Vietnam 46 procent, na Thajsko 36 procent, na Japonsko 24 procent, na Kambodžu 49 procent, na Jižní Afriku 30 procent, na Tchaj-wan 32 procent. Na Kanadu a Mexiko, které už v březnu zatížil cly ve výši 25 procent na některé produkty v nich vyráběné, jako jsou automobily, v „den osvobození“ další cla neuvalil.

Ekonomové, kteří Trumpa obklopují, se pokoušejí Trumpovu celní horečku vysvětlit tak, že nejde o protekcionismus, ale naopak o válku s protekcionismem. Když prý USA uvalí reciproční cla na země, které chrání svoje hospodářství nepřiměřenými cly na zboží dovážené z USA, vlastně tím napomáhají volnému obchodu.

Otázkou je, zda se dá volný obchod tímto způsobem vynutit. Produktivní cestou by bylo spíše jednání o dohodách o volném obchodu, jenže ty Trump nemá rád, protože USA příliš svazují. Hned po svém nástupu do funkce v roce 2017 odmítl již vyjednanou dohodu s Evropskou unií, která nesla název Transatlantické obchodní a investiční partnerství (TTIP).

Cla jsou daň

Při vyhlašování cel Trump opět mluvil o tom, jak USA zásluhou této jeho politiky nesmírně zbohatnou. Celá řada firem, které z USA odešly nebo do USA dováží ve velkém svoje zboží z jiných zemí, raději prý začne podnikat v USA.

Americký prezident opakuje, že cla zaplatí ty země, které do USA vyvážejí zboží. Ekonomové, včetně laureátů Nobelových cen, naopak upozorňují, že cla zdraží produkty dovážené do USA, takže jsou vlastně novou daní, kterou zaplatí američtí spotřebitelé.

Trump sice uznává, že cla přinesou americkým spotřebitelům problémy, ale ty prý budou jen krátkodobé, načež americká ekonomika začne raketově růst. Mnozí ekonomové naopak varují, že i kdyby Trumpovy předpovědi, že se mnohé zahraniční firmy raději přesunou do USA, byly pravdivé, může trvat mnoho let, než se tak stane, navíc nelze přesně předpovědět vedlejší dopady jeho rozhodnutí.

Nastane-li rychlé zdražování, roztočí to kola inflace. Podle nejpesimističtějších předpovědí USA mohou padnout do recese. Zavedením cel chce Trump mimo jiné také získat finance, jímž by pokryl výpadek stovek miliard dolarů, spojený s plánovaným snížením daní nejbohatším. Mnozí ekonomové varují, že výsledkem může být spíše státní bankrot USA.

Jelikož mnohé země budou reagovat protiopatřeními, Trump v podstatě spustil obchodní válku. Ta může mít zásadní mít politické dopady jak v USA, tak ve zbytku světa.

Politická cena

V mnoha zemích mohou negativní ekonomické dopady Trumpových opatření značně rozkymácet domácí politiku. Politická nestabilita v těchto zemích a konflikty mezi zeměmi, vyvolané ekonomickými problémy, nakonec mohou dopadat nepřímo i na USA, třeba v podobě nutnosti zasahovat při hašení regionálních požárů v různých částech světa.

Trumpova vize světa je jednoduchá: USA jsou chráněny dvěma oceány, mají největší armádu na světě, takže to, co se děje ve zbytku světa, nemusí USA příliš zajímat. Až doposud přitom USA tolerovaly skutečnost, že některé země se pomocí cel chrání před dovozy z ekonomicky mocných zemí. Po druhé světové válce si totiž Spojené státy uvědomily, že je pro ně výhodnější udržovat v řadě zemí politickou stabilitu i za cenu poskytování určitých ekonomických výhod takovým zemím.

Trumpovo rozhodnutí také povede v mnoha zemích „třetího světa“, které zatížil vysokými cly, k debatě o historických příkořích. Vrátí se na scénu téma postkolonialismu, protože USA a další industriální velmoci v 19. a 20. století zbohatly i na úkor zemí, které Trump nyní trestá vysokými cly.

Řada amerických korporací odešla vyrábět z USA do zemí „třetího světa“ i proto, že to pro ně bylo levnější. Při svém podnikání působily v těchto zemích nemalé ekologické škody nebo drancovaly místní nerostné zdroje. Trump tak vypouští z lahve džina obviňování jeho země z imperialismu, který ostatně vystrkuje růžky i v podobě jeho plánů na zabrání Grónska.

Zásadním zdrojem amerického vlivu ve světě byla po druhé světové válce tzv. „měkká síla“. USA byly přitažlivé, neboť produkovaly kulturu s univerzálním poselstvím, ale i proto, že se lidem v řadě zemí jevily jako tolerantní stát, kterému leží na srdci svoboda doma i v zahraničí. Mnoho věcí mohly USA na mezinárodní scéně dosáhnout právě zásluhou této měkké síly.

Trump dokázal většinu této měkké síly promrhat už v prvních týdnech svého druhého prezidentství. Jeho útok na výdobytky emancipace menšin, snahy rozvrátit federální vládu, autoritářská rétorika i vyjadřování obdivu k diktátorům značně poškodily obraz USA ve světě. Hon na migranty, spojený s rušením víz studentům a vědeckým pracovníkům pobývajícím v USA, velmi rychle vytvořil ve zbytku světa dojem, že cestovat do USA nebo usilovat tam o práci může být riskantní.

Zemi, která posbírala v minulosti desítky Nobelových cen i díky přílivu nejlepších mozků z celého světa do USA a jejíž univerzity patřily dlouhodobě ke světové špičce, nyní hrozí odliv mozků. Množí se zprávy, že přední vědci hledají uplatnění v Evropě a jinde. Jít studovat na přední univerzity v USA znamenalo dříve životní výhru pro mnohé zahraniční studenty, kdežto nyní se může jevit jako riskantní záležitost.

Nabízí se také otázka, proč by měly zahraniční firmy chtít přesídlit do USA, které se nyní stávají stále více netolerantními. Mohou velké zahraniční firmy zaručit svým pracovníkům v USA bezpečí a stabilitu?

Obecně jsou Trumpova cla jen dalším krokem směrem k posilování dojmu, že USA se během několika měsíců změnily z poměrně tolerantní země v agresivní stát, pro nějž je zbytek světa v podstatě nepřítelem. Stejně jako je Trump sám typický „bully“, který ponižuje všechny okolo sebe a vynucuje si silou jejich uznání, jsou nyní i USA cosi jako globální „bully“.

Tento způsob jednání v mezinárodních vztazích samozřejmě bude inspirovat nejrůznější autoritářské režimy, aby se chovaly podobně. Nově rozhoduje síla, a nikoliv dohody a vyjednávání.

Je navíc pravděpodobné, že Trumpova obchodní válka způsobí nemalé ekonomické problémy také v USA. Společně s dalšími agresivními kroky jeho administrativy na domácí půdě to může vyvolat občanské nepokoje a protesty. Bohužel přesně na to Trump nejspíš čeká.

Už ve svém prvním prezidentském období podle svých tehdejších spolupracovníků uvažoval o vyhlášení výjimečného stavu a nasazení armády proti demonstrujícím. Generálům, kteří mu to rozmluvili, teď nemůže přijít na jméno. Ve světle jeho kroků, které zcela jistě začnou vyvolávat v americké společnosti nemalý neklid, je otázkou, zda jen nečeká na druhou šanci, jak s pomocí výjimečného stavu suspendovat ústavu a zaškrtit americkou demokracii.