Americký prezident Donald Trump během svého vystoupení v Michiganu, které se konalo u příležitosti jeho prvních sto dnů v Bílém domě, prohlásil, že začátek jeho druhého prezidentského mandátu je ze všeho nejvíc „revoluce zdravého rozumu“. Už z tohoto důvodu přineslo prý jeho prvních sto dnů v Bílém domě změny, které Amerika ve své historii dosud nezažila.

Pokud jde o „zdravý rozum“, Trump a jeho tým se skutečně pokusili korigovat některé excesy, které se zdravému rozumu v očích nemalé části americké veřejnosti vzpíraly. Týká se to zejména lepší ostrahy hranic s Mexikem, přes níž v minulosti proudily do USA statisíce nelegálních migrantů.

Podobně je tomu se snahami korigovat některé excesy politiky diverzity, rovnosti a inkluze (tzv. DEI), která si začala žít vlastním životem a v řadě amerických institucí fungovala jako nástroj „pozitivní diskriminace“ a kádrování. Dělo se tak navzdory tomu, že řada států americké unie pozitivní diskriminaci, která hrála důležitou roli v minulých desetiletích coby nástroj emancipačních snah menšin, odmítla, a Nejvyšší soud už v roce 2023 zakázal přijímání studentů, které by zvýhodňovalo příslušníky etnických menšin.

Trump také zakázal prezidentským výnosem účast osobám, které podstoupily změnu pohlaví, v ženských sportovních soutěžích. A rozhodl, že pro účely státu existují jen dvě pohlaví—mužské a ženské.

Kritici těchto opatření sice argumentují, že i ona se vzpírají zdravému rozumu, protože to, jak lidé definují svoji identitu, by mělo být ponecháno svobodné volbě. Anebo argumentují, že politika DEI je i ve své nejvyhrocenější podobě užitečná, protože ztěžuje diskriminaci založenou na etnickém či jiném menšinovém původu a celkově umožňuje nejrůznějším menšinám se snadněji integrovat do většinové společnosti.

Většina Američanů ale podle průzkumů vnímala Trumpovu ofenzivu proti neřízené migraci, politice DEI nebo individuálnímu rozhodování o genderové identitě jako rozumné kroky, které by mohly korigovat nejrůznější excesy. Ačkoliv se podpora pro Trumpa po sto dnech v úřadě rekordně propadla, podpora pro přísnější režim na mexické hranici, omezení politiky DEI nebo zákaz účasti transgenderových osob v ženských sportovních soutěžích zůstává relativně silná.

Ideologický nerozum

Trumpova politika ve výše zmíněných oblastech by se tak nadále mohla leckomu jevit jako politika zdravého rozumu, kdyby ovšem nebyla součástí širší, ideologicky motivované ofenzivy, za níž stojí jak Trumpovo hnutí MAGA, tak konzervativní think tanky. Prosazování změn (nejen) ve výše zmíněných oblastech je tak spojeno s velmi agresivním, netolerantním chováním Trumpovy administrativy.

Zpřísnění režimu na mexické hranici tak bylo od počátku spojeno s agresivními snahami o deportace nelegálních migrantů, jejichž přítomnost ve Spojených státech navíc Trump opakovaně vykresloval jako katastrofu pro národní bezpečnost. Urážlivě mluvil o nelegálních migrantech jako členech gangů, kriminálnících, lidech propuštěných v zemích původu z psychiatrických léčeben.

Neproběhla žádná veřejná diskuze o tom, zda přinejmenším těm nelegálním migrantům, kteří v USA dlouhodobě řádně pracují a platí daně, dát šanci na legalizaci jejich pobytu s tím, že v budoucnosti bude možné do USA přijít jen na základě legální migrace. Místo toho Trumpova administrativa spustila hon na čarodějnice.

Nejenže tím ohrozila řadu podnikatelů, kteří na tyto migranty spoléhají. A oběťmi deportačních honů se stali i lidé, kteří mají v USA trvalý pobyt, nebo dokonce američtí občané.

Zároveň se rychle ukázalo, že deportace ve velkém měřítku jsou nereálné, protože Spojené státy nemají s některými zeměmi uzavřeny takzvané readmisní dohody. Migranti tak končí v detenčních centrech v USA nebo na americké základě v Guantánamu na Kubě s tím, že existuje malá šance je repatriovat do zemí, odkud přišli. Řadu údajných zločinců Trumpova administrativa deportovala do věznice v El Salvadoru, čímž vyprovokovala celou řadu soudních žalob, protože se tak dělo bez řádného procesu.

Boj proti politice DEI pro změnu rychle nabral absurdní podobu ideologického tažení, když se Trumpova administrativa snažila vnutit svoje rozhodnutí soukromým firmám a univerzitám. Ve snaze donutit univerzity k poslušnosti pak Bílý dům uťal financování řadě z nich, včetně těch nejprestižnějších. Toto financování je ovšem primárně určeno na výzkum, takže škrty ohrožují špičkový vědecký a technologický výzkum.

Stejně bezhlavý byl útok na federální instituce a úřednictvo. Oficiálním důvodem byly úspory, jenže způsob, jakým se personálního mýcení ve federálních institucích ujal miliardář Elon Musk, měl jen málo společného se „zdravým rozumem“, o němž mluví Trump. Jelikož skutečné úspory jsou o poznání menší než ty slibované, zdá se, že od počátku šlo především o naplnění ideologicky motivovaných cílů hnutí MAGA a ultrakonzervativních think tanků, které spočívaly v omezení nezávislosti federálních úředníků na politické vůli.

Chaos

Ideologicky motivované byly i činy Trumpovy administrativy v zahraniční politice a mezinárodním obchodu. Zastřešujícím mottem je heslo „Amerika na první místě“, které by se v kontextu hnutí MAGA („Učiňme Ameriku opět velkou“) dalo nejlépe popsat jako čirá esence sobectví. Amerika se má stát opět velkou — na úkor všech ostatních.

Trump tak během několika týdnů od svého nástupu do Bílého domu v podstatě zničil celé předivo spojeneckých vazeb, které Amerika pěstovala od druhé světové války. Někteří dosavadní spojenci dokonce čelili jeho hrozbám, že Spojené státy zaberou území, které spravují. Kanada čelí tlaku, aby se stala součástí USA.

Výzvy spojencům v NATO, aby zvýšili své výdaje na zbrojení, by mohly být vnímány jako „zdravý rozum“, kdyby je ovšem Trump — jako vše — neformuloval v podobě ultimát. Ti jeho podporovatelé, kteří při otázce, co dobrého jeho prezidentství zatím přineslo, odpovídají, že jeho politika je užitečný budíček pro Evropu, ignorují, že tlačit v některých věcech na spojence se dá takříkajíc „spojenecky“. V rámci diskuzí za zavřenými dveřmi, nikoliv ultimáty a ponižováním.

Docela jistě pak není nikterak produktivní označovat Evropskou unii za organizaci, která byla vytvořena jen proto, aby ekonomicky odírala Spojené státy. Stejně neproduktivní je portrétovat obchodní deficity USA s celou řadou zemí jako jakési záměrné ubližování Spojeným státům, které si to — až do příchodu spasitele Trump — nechaly líbit.

Trump popisuje současnou situaci s pomocí pouček, které platily na konci devatenáctého století, kdy kapitalismus byl ještě do značné míry „národní“, takže každá země vyvážela produkty z větší části kompletně vyrobené na jejím území. Uvalovat cla na určité výrobky a chránit tak vlastní trh mohlo dávat v tomto „předglobálním“ světě smysl.

Globalizace ovšem propojila národní ekonomiky na mnohem nižší úrovni. Každý komplexnější výrobek je dnes výsledkem dělby práce na mnoha úrovních. To, že je konkrétní země nominálně spojená s finální podobou výrobku, neznamená, že její firmy vyprodukovaly většinu hodnoty takového výrobku. Uvalovat na takové výrobky vysoká cla, je jako se střílet do vlastní nohy.

Údajné přínosy cel pro americkou státní kasu jsou v éře globalizace jen pohádka pro ten typ voličů, kteří chtějí věřit i dalším pohádkám. Kupříkladu těm, v nichž se firmy z jiných zemí hromadně stěhují do USA. V takových pohádkách lze zamlčet, že vyrobit tentýž výrobek kupříkladu ve Vietnamu není z hlediska nákladů na práci a dostupnost pracovní síly totéž, jako takový výrobek vyrábět v USA.

Ideologické poblouznění pod praporem „Amerika na prvním místě“ také přispělo k oslabení americké pomoci jiným zemím a odchodům Spojených států z řady organizací. Představa, že nejmocnější země světa nikoho nepotřebuje a že je možné praktikovat izolacionismus jak z třicátých let minulého století, je zcela mimo kontext toho, jak funguje současný svět.

Útok na demokracii

Možná nejvážnějším dopadem politiky, kterou můžeme nazvat „politikou nemocného rozumu“, jsou snahy vládnout autoritářsky. Trump k tomu zneužil situace, v níž v Republikánská strana — zcela v područí jeho hnutí MAGA — má většinu v obou komorách Kongresu.

Za prvních sto dní ve funkci tak vydal více prezidentských výnosů, než kolik jich podepsal za osm let svého prezidentství Barack Obama. Mezi nimi je řada výnosů, kterými Trump rozhoduje o věcech, o nichž má podle americké ústavy rozhodovat Kongres.

Není divu, že řada z těchto rozhodnutí byla napadena u soudů. Americká demokracie teď visí na vlásku, kterým je respekt výkonné moci pro rozhodnutí soudní moci. Pokud by Trumpova administrativa začala ignorovat i soudní rozhodnutí, ocitne se americká demokracie ve vážném nebezpečí.

Za normálních okolností by bylo možné prezidentovi hrozit impeachmentem. Jenže nic takového není vzhledem k republikánským většinám v Kongresu reálné přinejmenším do voleb v příštím roce.

Útok na demokracii ale neprobíhá jen zpochybňováním systému kontrol a protivah mezi výkonnou, soudní a zákonodárnou mocí. Možná ještě horší je, že Trump zcela otevřel dveře systémové korupci, z níž profitují především nejbohatší lidé v USA.

Řada z nich je součástí jeho kabinetu. Někteří z nich patří k jeho rodině. V tomto smyslu je to v podstatě obdoba mafiánského systému.

Monumentální konflikt zájmů Elona Muska už byl mnohokrát popsán. V konfliktu zájmů jsou ale i další členové administrativy. Kupříkladu ti, kteří jsou spojení s finančními institucemi, jejichž zisky závisí na pohybech finančních trhů, které mohou nyní oni sami ovlivňovat.

Trumpova „revoluce zdravého rozumu“ tak zatím především upevnila vládu oligarchie. Mnozí mezi superbohatými lidmi, kteří jsou nyní úzce spojení s Trumpovou administrativou, jsou technomiliardáři, kteří mají obrovský vliv na provoz sociálních sítí, které vlastní a vývoj nových technologií. Demokracie, jak se ukazuje, není jimi preferovaný systém. Mnohem více jsou mluvčími nastupujícího systému, který bychom mohli nazvat technofašismem.

Shrneme-li, esencí Trumpova vládnutí není „revoluce zdravého rozumu“, která údajně mění selhání „nezdravého rozumu“, jemuž dominoval levičácký progresivismus. Je to vzdání se rozumu jako takového, na jehož místo nastoupilo cynické transakční jednání, pohrdání slabšími, neúcta k přírodě. Je to „rozum“, který jako by se navzdory vzletným heslům o vzkříšení „velké Ameriky“ řídil především sobectvím pod praporem motta „po nás potopa“.