Když americký prezident Donald Trump začal po svém nástupu do Bílého domu podepisovat stovky dekretů, které fakticky obcházely Kongres, argumentovali mnozí, že Trumpovi jde především o rychlé naplnění jeho předvolebních slibů. Odpověď měli Trumpovi příznivci i na to, že mezi podepsanými dekrety byly i takové, které zjevně obcházely Ústavu Spojených států: Trump prý chce v daných věcech, jako je právo dětí narozených na území USA na občanství, aby Nejvyšší soud text ústavy jasně interpretoval.

Kongres, jehož obě komory ovládá Trumpova Republikánská strana s dominancí Trumpovy sekty MAGA, se mohl Trumpovi postavit, ale neudělal to. Trumpovi odpůrci se tedy začali obracet na soudy, které řadu Trumpových výnosů zmrazily s vědomím, že se Trumpova administrativa obrátí na odvolací soudy a pak i na Nejvyšší soud.

Trump sice tvrdí, že bude rozhodnutí soudů respektovat, ale když Nejvyšší soud rozhodl, že se má Bílý dům postarat o návrat migranta Abregy Garcii z věznice v El Salvadoru, kam byl neoprávněně deportován, jeho administrativa nejrůznějšími způsoby rozhodnutí zamlžovala, aby ho nemusela naplnit. Když byl nakonec po několika měsících Garcia přivezen zpět do USA, ukázalo se, že je tomu tak jen proto, aby mohl být souzen za údajné pašování nelegálních migrantů do USA. Bílý dům se netají tím, že až bude odsouzen, bude vrácen do El Salvadoru.

V obecnější rovině celá řada amerických politologů a právních expertů vyjadřuje obavy, že pokud začne Trump otevřeně rozhodnutí soudů ignorovat, nemá ho kdo zastavit. V řádně fungujícím systému dělby moci by měl Kongres v takovém případě zahájit řízení o impeachmentu, jenže to Kongres, v němž dominují republikáni, neudělá.

Možná posledními hrázemi proti zjevně nedemokratickým tendencím Trumpa tak zůstaly občanská společnost a skutečnost, že USA jsou federací. V téměř polovině z padesáti států americké unie vládnou demokraté, kteří mohou naplňování Trumpovy agendy stát v cestě.

O co jde v Kalifornii

Trump si toho je vědom. I proto se rozhodl využít demonstrací proti zátahům imigračních úředníků na nelegální migranty v Los Angeles k nasazení národní gardy a několika set příslušníků americké armády.

I u nás řada komentátorů a zastánců vítala, že Trump zasáhl. Demonstrace přerostly místy do násilí a Trump, jak sám říká, prý jen brání zákon a pořádek. Jeho argumentem přitom je, že guvernér státu Gavin Newsom a vedení města Los Angeles nechali věci zajít příliš daleko, Newsom je prý neschopný.

Necháme-li stranou, že o dodržování zákona má takovou starost politik, kterého prvoinstanční soud shledal vinným v 34 bodech obžaloby a jehož trestní stíhání kvůli desítkám dalších obvinění bylo zastaveno jen proto, že se stal prezidentem, jde v celé věci zjevně o něco zcela jiného, než je pořádek v ulicích Los Angeles. Je to test, kam až může Trump zajít ve snahách potlačit jakýkoliv odpor proti sobě v takzvaných modrých státech — tedy státech ovládaných demokraty.

Kalifornie je největším z těchto států, Trump v něm prohrál v prezidentské volbě o více než 20 procent. I když samozřejmě tvrdí — jako vždy, když utrpí porážku — že prohrál podvodem. Kdyby prý sčítal hlasy v Kalifornii Ježíš, zvítězil by.

Hlavním důvodem pro to, co se odehrává v podobě střetu Bílého domu se státem Kalifornie a městem Los Angeles, nejsou demonstrace. I Trump ví, že guvernér Newsom a starostka města Karen Bassová mají pravdu, když tvrdí, že demonstrace nedosáhly intenzity, kdy by potřebovali aktivovat národní gardu. Kalifornie je nejbohatší stát americké unie, a má — i vzhledem ke svému bohatství — dostatečně silné vlastní bezpečnostní složky.

Newsom také argumentuje, že když už by měla být národní garda aktivována, měl tak učinit sám, protože národní garda je milicí jednotlivých států. Prezident sice může národní gardu aktivovat sám, ale tato „federalizace“ národní gardy by měla proběhnout v součinnosti s guvernérem, který by o takový krok měl ideálně nejprve požádat.

Bez souhlasu guvernéra naposledy aktivoval národní gardu prezident Lyndon Johnson v roce 1965. Stalo se tak ve státě Alabama, kde Johnson aktivoval národní gardu na obranu lidí demonstrujících za práva černošské menšiny.

Stát Kalifornie prostřednictvím Newsoma už podal na Trumpa žalobu. Chce, aby soud rozhodl, zda měl Trump na takový krok právo.

I kdyby ale soud rozhodl ve prospěch Bílého domu, škody už jsou napáchány. Už samotná přítomnost těžkooděnců z národní gardy a armády v ulicích Los Angeles zapůsobila jako pověstné přilévání oleje do ohně. A také budí strach. O což, zdá se, Trumpovi šlo.

I proto začal také mluvit o aktivaci zákona o povstání z roku 1807, který umožňuje prezidentovi aktivovat armádu k aktivnímu zásahu pro rebelii, povstání nebo rozsáhlým občanským nepokojům. Prezident má v takové situaci mimořádné pravomoci.

Newsom v emotivním televizním projevu varoval, že to, co vidíme v Kalifornii, je jen první krok v nyní již aktivním pokusu Trumpa o zničení demokracie. Ten se svými záměry ostatně nijak netají. Jeho ministr obrany Pete Hegseth v Kongresu řekl, že nasazení národní gardy a několika set příslušníků armády v Kalifornii je i zkouška toho, jak by prezident mohl postupovat i v jiných státech.

Jde přitom skoro výhradně o státy „modré.“ Jak poznamenal přední americký politický analytik Ron Brownstein, Trump vidí modré státy jako nepřátele, které si musí podrobit. Není náhoda, že i některé jeho předešlé kroky, jako jsou útoky na přední univerzity, se týkaly modrých států. Jinými slovy, na přední univerzity útočí mimo nejen proto, že jsou baštami liberalismu, ale i prestižními symboly modrých států.

Co bude dál

V podobě útoku na Kalifornii tedy Trump testuje, zda se mu podaří zlomit i poslední zdroj institucionálního odporu proti své fašizující politice v podobě modrých států. Zároveň testuje sílu občanské společnosti, která se proti němu aktivizuje zejména právě v modrých státech.

To, že k nasazení federálních sil a federalizovaných ozbrojených sil toho kterého státu využívá jako záminku ochranu detenčních center pro migranty a ochranu imigračních agentů, samozřejmě problematizuje silnou reakci demokratů, protože ti vědí, že v otázce imigrace má Trump obecně ještě stále silnou podporu.

Protesty proti raziím imigrační služby (ICE) proti migrantům se už přelily do dalších měst napříč USA. Demonstruje se přitom nikoliv proti snahám ICE pochytat členy gangů a obecně nelegální migranty, kteří se zapletli se zločinem, ale proti šťárám na pracovištích nebo dokonce na samotných imigračních úřadech, kam ti migranti, kteří respektují předepsaný právní proces, chodí na předem sjednané pohovory o případné legalizaci jejich pobytu. ICE přitom trhá rodiny, řada migrantů mizí, aniž by rodinní příslušníci věděli, co se s nimi stalo.

Lze samozřejmě argumentovat, že ilegální migranti porušili zákon už tím, že do USA přišli bez povolení, jenže Trumpova administrativa deportace využívá k rozehrávání politického divadla a vytváření atmosféry strachu. Málo se ví, že nejvíce nelegálních migrantů deportovala administrativa Baracka Obamy. Dělo se tak bez velkého divadla a zbytečného ponižování migrantů.

Dalším testem v tažení Trumpa proti demokracii může být 14. červen, kdy pod záminkou oslavy založení americké armády pořádá Trump ve Washingtonu vojenskou přehlídku. Jelikož se zároveň nijak netají tím, že jde i o oslavu jeho 79. narozenin, které připadají též na 14. června, jsou naplánovány po celých USA protesty proti Trumpovi.

Jejich mottem je, že USA nejsou monarchie, Trump není král. Ten hrozí, že pokud demonstrace přerostou v nepokoje, použije sílu stejně jako v Kalifornii.

USA tak stojí nad propastí. Newsom má pravdu, když varuje, že to, co jsme v posledních dnech sledovali v Kalifornii, je součástí promyšleného útoku na demokracii.

Trump přitom vzhledem k pasivitě Kongresu ještě nevyčerpal všechny svoje možnosti. Pokud se ho nepodaří zastavit, nedá se vyloučit, jak varují někteří američtí političtí analytici, že po nasazení armády proti demonstrantům v různých částech USA, vyhlásí před volbami příští rok stanné právo, aby zabránil případné porážce republikánů ve volbách do Kongresu, a tak se vyhnul pokusům o impeachment.