Miliardář Elon Musk po roztržce s prezidentem Donaldem Trumpem oznámil, že má v úmyslu založit novou politickou stranu. Je rozčarován zejména z toho, že republikáni v obou komorách Kongresu schválili Trumpův Velký krásný zákon.

Jeho přijetí totiž v příštích deseti letech zvýší americký státní dluh o více než tři biliony dolarů, protože snížení daní, zejména pro bohaté, nebude kompenzováno potřebnými škrty ve státních výdajích. Přijaté škrty navíc vážně poškodí miliony lidí závislých na státním zdravotním pojištění Medicaid. Zákon také omezuje státní podporu pro obnovitelné zdroje energie a elektromobilitu, tedy oblasti, v nichž Musk podniká.

Musk nejprve oznámil, že finančně podpoří ve volbách do Kongresu všechny současné členy Kongresu za Republikánskou stranu, kteří budou proti Velkému krásnému zákonu hlasovat. A také, že povede kampaň proti těm, kdo zákon podpoří. Když zákon podpořila naprostá většina republikánů a zákon prošel, oznámil, že založí novou stranu, která bude dle něj lépe reprezentovat zájmy Američanů.

Program nové strany zatím není známý, Musk jen oznámil, že ji chce nazvat Amerika. Z toho, jak se projevuje on sám na politické scéně, lze ovšem soudit, že strana by měla v mnoha ohledech blízko k těm proudům v Republikánské straně, které chtějí menší federální vládu i menší zadlužení státu, čehož chtějí dosáhnout především pomocí rozpočtových škrtů.

Musk také vystupuje proti Trumpově politice cel. Ve vztahu k mezinárodnímu obchodu je spíše zastánce volného obchodu a globálního propojení. I proto byl v ostrém konfliktu s ideology hnutí Udělejme Ameriku opět velkou (MAGA), jako je Steve Bannon, protože odmítá jejich ekonomický nacionalismus a izolacionismus.

V kulturně-politických otázkách je Musk v poslední době spojován s rasistickými a antisemitskými projevy a obecně s ideologií nadřazenosti bílé rasy, včetně těch, jimž dal prostor na své sociální síti X. Angažoval se v podpoře extrémně pravicových a nacionalistických stran v Evropě, jako je Alternativa pro Německo nebo britská Reformní strana. Coby imigrant z Jižní Afriky, jehož rodina byla v minulosti spjatá s apartheidem, se také angažuje v obraně údajného útlaku bílé menšiny v Jižní Africe.

Historie třetích stran

Pokusů založit novou politickou stranu, a tím rozbít systém dvou velkých stran, bylo v moderní americké historii několik. Žádný z nich ale právě ve snaze rozbít stávající systém neuspěl.

Nejvýznamnější byl pokus miliardáře Rosse Perota, který po relativně úspěšné prezidentské kandidatuře v roce 1992, kdy získal v prezidentských volbách téměř devatenáct procent hlasů jako nezávislý kandidát, založil v roce 1995 Reformní stranu. Za ni pak kandidoval v prezidentských volbách v roce 1996, v nichž získal více než osm procent hlasů.

V roce 2000 ve spojení s Reformní stranou oznámil svoji kandidaturu na prezidenta i Donald Trump, podařilo se mu však uspět v primárkách jen ve dvou státech. Kandidátem strany na prezidenta se pak stal konzervativní komentátor Pat Buchanan. Ten ovšem nakonec získal pouhých 0,4 procenta hlasů poté, co se rozešel názorově s Perotem, který raději podpořil republikána George W. Bushe.

Vedle poměrně úspěšné prezidentské kandidatury Perota v roce 1996 zaznamenala Reformní strana svůj největší úspěch, když byl její kandidát Jesse Ventura zvolen v roce 1998 guvernérem státu Minnesota, kteroužto funkci vykonával v letech 1999 až 2003.

Na úrovni jednotlivých států a měst dosáhly v posledních sto letech určitých úspěchů také další strany — Socialistická strana, Libertariáni, Progresivisté nebo Prohibicionisté. Některé získaly — zejména v první polovině dvacátého století— až stovky volených pozic v zastupitelských orgánech na státní a městské úrovni.

Podobně si na státní a městské úrovni později vedla i Strana zelených, jejíž prezidentský kandidát Ralph Nader navíc získal ve volbách v roce 2000 téměř tři procenta hlasů. Prezidentských voleb se za Zelené účastnila v posledních třech kláních Jill Steinová, která ovšem zůstává pod úrovní výsledku dosaženého Naderem.

Za zmínku stojí i několik dalších politiků, kteří byli coby kandidáti třetích stran v posledních sto letechschopní rozbít dominanci republikánů a demokratů. Exprezident Theodor Roosevelt, zformoval Progresivní stranu (také známou jako Bull Moose Party) v roce 1912 poté, co neuspěl v republikánských primárkách proti prezidentu Williamovi Howardu Taftovi. V prezidentských volbách pak skončil druhý za vítězným demokratem Woodrowem Wilsonem, když porazil Tafta.

Jistým úspěchem byla i prezidentská kandidatura George Wallace v roce 1968 jako kandidáta Strany nezávislosti. Prezidentem byl zvolen republikán Richard Nixon, ale Wallace ve volbách získal téměř třináct procent hlasů, přičemž dokázal vyhrát ve své domovské Alabamě.

Úspěchů v minulosti dosáhli také kandidáti do Kongresu, kteří kandidovali jako nezávislí. Nejvíce prominentní mezi nimi je zřejmě Bernie Sanders, který se hlásí k demokratickému socialismu. Sanders byl čtyřikrát zvolen senátorem za stát Vermont. V letech 2016 a 2020 byl výraznou osobností prezidentských primárek Demokratické strany, i když nominaci nakonec v roce 2016 vyhrála Hillary Clintonová a v roce 2020 Joe Biden.

Možný výrazný úspěch třetí strany nebo nezávislých kandidátů podle amerických politologů nejvíce komplikuje jednokolový většinový systém, v němž v jednotlivých obvodech vyhrává ten, kdo se umístí „první na pásce“. V prezidentských volbách pak ten, kdo je „první na pásce“ bere v naprosté většině států všechny volitele toho kterého státu.

Efekt tohoto volebního systému je v politologii znám jako Duvergerův zákon. Obě velké strany jsou kvůli logice jednokolového volebního systému fakticky širokými uskupeními různých proudů na obou stranách od politického středu. V poměrném systému by tyto proudy fungovaly jako samostatné strany a formovaly po volbách koalice.

Muskovy šance

Šance Muskovy nové strany na rozbití dominance republikánů a demokratů jsou proto malé. Jeho projekt má ovšem určitý potenciál ohrozit některé politiky, kteří budou kandidovat zejména za republikány. Nikoliv snad tím, že by kandidáti Muskovy strany Amerika měli sami velké šance v jednotlivých obvodech ve volbách do Kongresu vítězit, ale proto, že jejich kandidatury odeberou hlasy kandidátům republikánů.

Jinými slovy: jelikož se dá předpokládat, že strana Amerika se bude vymezovat především proti republikánům, zejména pak vůči známým postavám Trumpova hnutí MAGA, má šanci snížit jejich volební zisky — a tak fakticky pomoct demokratům. Posílení šancí demokratů sice nemusí být Muskův záměr, jenže bude-li se kampaň pro kandidáty strany Amerika soustřeďovat na kritiku předních představitelů hnutí MAGA v Republikánské straně, kteří podpořili Velký krásný zákon, budou z toho demokraté těžit tak jako tak.

Musk má k dispozici obrovské finanční zdroje a má také velký vliv na sociálních sítích. Jeho podpora pro kandidáty vlastní strany, jakož i negativní kampaň proti kandidátům establishmentu, tak může mít výsledky, které mohou překonat i to, čeho dosáhl zatím nejúspěšnější pokus o ustavení třetí strany v podobě Reformní strany Rosse Perota.

Už proto je jisté, že Trump a jeho spojenci udělají vše pro to, aby Musk neuspěl. Už nyní se na jeho adresu snášejí hrozby, že jeho firmám budou odejmuty státní dotace, nebo že bude dokonce přezkoumán jeho status naturalizovaného amerického občana, načež by mohl být deportován.

Ustojí-li však tento tlak, není jeho projekt bez šancí na určitý úspěch, protože sám politicky reprezentuje mnohé z proudů, které byly v Republikánské straně poměrně prominentní před tím, než si ji zcela podrobilo Trumpovo hnutí MAGA. Pokud by dopady Velkého krásného zákona, jakož i Trumpovy chaotické celní politiky měly mít v příštích měsících takové negativní dopady na americkou ekonomiku, jak mnozí experti předpokládají, může ke svému projektu přilákat řadu republikánů, kteří se přimkli k hnutí MAGA jen kvůli strachu z Trumpovy odvety.