Volby newyorského starosty zpravidla nepřinášejí mnoho překvapení, jejich průběh se dá poměrně snadno odhadnout a popravdě bývají poněkud nezáživné. Tentokrát však s nástupem nových možností, příležitostí a nejistot demokracie opět ožila. A s touto vlnou se dostavil i výsledek, na nějž se bude dlouho vzpomínat.

Třiatřicetiletý muslim a demokratický socialista Zohran Mamdani, který působí jako člen newyorského státního shromáždění, zvítězil v primárkách Demokratické strany. Bývalý guvernér státu New York Andrew Cuomo uznal svou porážku.

Souboj připomínal klasické střetnutí Davida s Goliášem. Za Andrewem Cuomem, představitelem konzervativního křídla Demokratické strany, stáli veteráni stranického aparátu a finanční elity. Zohran Mamdani naproti tomu zosobňoval sílící progresivní hnutí, postavené na občanské mobilizaci zdola a vizi hluboké proměny společnosti.

Konečné výsledky, jež přinesl specifický volební systém státu New York, zasadily demokratickému establishmentu tvrdý úder. V rámci preferenčního systému hlasování voliči seřazují až pět kandidátů do pořadí. Pokud žádný nezíská více než padesát procent hlasů hned v prvním kole, začínají se vyřazovat kandidáti s nejnižší podporou a jejich hlasy se postupně přerozdělují, dokud někdo nepřekročí většinový práh.

Právě systém preferenčního hlasování sehrál klíčovou roli v Mamdaniho vítězství, neboť umožnil progresivním kandidátům spojit síly, navzájem se doporučit. Tak se pro něj podařilo získat rozhodující podporu.

Kampaň Andrewa Cuoma přitom nasadila všechny dostupné prostředky. V obavě z politické vlny inspirované Berniem Sandersem se establishment Demokratické strany semkl za Cuomem, spojil se s mocnými dárci a vlivnými politiky, jako je Bill Clinton či bývalý newyorský starosta Michael Bloomberg, a zajistil si podporu deníku The New York Times a dalších vlivných médií.

Významnou roli sehrál také takzvaný Super PAC, umožňující přijímat neomezené finanční příspěvky od jednotlivců a korporací, s názvem Fix the City. Ten investoval do reklam více než šestnáct milionů dolarů, dalšími miliony přispěli korporátní giganti jako DoorDash. Přestože se Cuomo prezentoval jako kandidát obyčejných Newyorčanů, jeho kampaň nesla jasnou pečeť zájmů miliardářů a korporací.

Ani tato mašinérie však na Mamdaniho, který vzešel z prostředí spojeného s Berniem Sandersem a kongresmankou Alexandrií Ocasio-Cortezovou, nestačila. Jeho progresivní hnutí, hluboce zakořeněné v ideálech demokratického socialismu, postupně sílilo — volbu po volbě, čtvrť po čtvrti — díky vytrvalé práci zdola, osobnímu kontaktu s voliči a podpoře drobných dárců.

„Je to vítězství každého Newyorčana, jemuž bylo řečeno, že jeho hlas nic neznamená,“ prohlásil Mamdani ve svém vítězném projevu. „Je to důkaz, že organizovaní lidé mohou porazit organizované peníze.“

Mamdaniho triumf znamená zásadní změnu v poměru sil mezi tradičním politickým establishmentem a novou generací volající po změně. Obrovský objem prostředků, které dokázal establishment zmobilizovat — a které přesto nestačily — svědčí o hloubce obav ze ztráty kontroly nad finančními a politickými pákami města.

Pro New York, ale možná pro celé Spojené státy, se jedná o zlomový okamžik. Svět se proměňuje — na lokální i globální úrovni — na všech frontách.

Z anglického originálu Zohran Mamdani Delivers Progressive Win Over Democratic Establishment publikovaného na webu Common Dreams přeložil OTAKAR BUREŠ.