Nedávná vražda senátorky v americkém státě Minnesota a pokus o vraždu dalšího politika tamtéž jsou součástí znepokojivého trendu, před nímž už nějakou dobu varují američtí politologové — rostoucího politického násilí. Těmto násilným činům předcházela v posledních letech řada dalších.

Dosavadním vrcholem byl útok davů na sídlo amerického Kongresu, které vyprovokoval současný prezident Donald Trump, když v roce 2020 odmítl uznat svoji volební prohru. Do kategorie politického násilí lze ale zařadit i policejní vraždy Afroameričanů a následné masové — často násilné — protesty proti policejní brutalitě vůči menšinám.

Za připomenutí stojí i dva neúspěšné pokusy o atentát na Trumpa během prezidentské kampaně, brutální útok na manžela předsedkyně Sněmovny reprezentantů za Demokratickou stranu Nancy Pelosiové či zmařený pokus o únos demokratické guvernérky státu Michigan Gretchen Whitmerové.

Za politické násilí lze označit i nasazení národní gardy a armády proti lidem demonstrujícím v Los Angeles proti masovým deportacím nelegálních migrantů, které spustila Trumpova administrativa. Vrcholní představitelé státu Kalifornie a města Los Angeles se shodli, že navzdory projevům násilí během demonstrací ze strany radikálů nebylo masivní nasazení federálních ozbrojených sil nutné. Sloužilo především jako ukázka toho, že si Trumpův Bílý dům může vynutit poslušnost i ve státech ovládaných demokraty.

Chicago Project

Rostoucím politickým násilím v USA se zabývá řada institucí, v jejichž čele stojí Chicagský projekt pro studium bezpečnosti a hrozeb (známý v USA pod zkratkou CPOST), což je think-tank fungující na Chicagské univerzitě. Ten ve své nedávné studii varuje, že současná vlna politického násilí je v moderní historii USA srovnatelná jen se šedesátými léty minulého století a že se trend dál prohlubuje.

Na vině je částečně extrémní politická polarizace, k níž přispívá řada jevů, které v souvislosti s politickou polarizací i v jiných západních zemích už z nejrůznějších úhlů popsali političtí analytici a sociologové. Je to zejména strach z prudkých technologických, ekonomických, a sociálních změn v éře globalizace, jakož i z katastrofických klimatických jevů.

Celé části západních společností mají zato, že ztrácejí kontrolu nad svým osudem. Politika nedokáže na nové výzvy účinně reagovat, což už vedlo k nástupu populistických, autoritářských hnutí, jejichž vůdci slibují s pomocí vlády silné ruky nápravu. Politici, kteří jsou vnímáni jako překážka k radikální nápravě, se pak stávají terči otevřeného násilí.

CPOST ale ve vztahu k USA nabízí ještě jedno důležité vysvětlení — rapidní demografické změny. Šéf projektu, politolog Robert Pape, upozorňuje, že mnohé z toho, co se dnes děje v USA, je způsobeno tím, že bělošská část populace, která byla doposud ve většině, bude brzy menšinou. Na to reagují formou radikálních gest i násilí nejen nejrůznější skupiny hlásající nadřazenost bílé rasy, ale v podobě měnících se politických preferencí i nemalá část samotné bělošské populace.

Nejrůznější krajně pravicové skupiny, které stály za útokem na Kapitol, vyznávají ideologii nadřazenosti bílé rasy. Trump a jeho hnutí MAGA jim prostřednictvím hesla Učiňme Ameriku opět velkou! nabízejí nejen návrat do jakýchsi zlatých ekonomických časů, ale implicitně i znovunastolení nadvlády bílé rasy.

Jelikož demografické změny už nejde zastavit, nastoupilo zastrašování menšin, ataky politiky diverzity, rovnosti a inkluze. A také útoky na liberální instituce, jako jsou univerzity, které prý zvýhodňují menšiny. V celé řadě států americké unie jsou také činěny pokusy omezit přístup menšin k volbám.

Součástí tohoto boje je i agrese vůči nelegálním migrantům. Naprostá většina migrantů dnes do USA nepřichází z Evropy, ale z Jižní Ameriky či z Asie. Nepatří tedy ke ztenčující se bílé většině. Hnutí MAGA v čele s Trumpem bez důkazů tvrdí, že demokraté dovolují těmto migrantům, aby volili, ač nejsou občany USA, a tím manipulují s volbami.

Trump bez jakýchkoliv důkazů také opakuje, že většina nelegálních migrantů jsou zločinci, kriminálníci propuštění z věznic v jihoamerických zemích, drogoví dealeři a členové gangů. Ve skutečnosti naprostá většina nelegálních migrantů řádně pracuje, ba dokonce platí daně.

Součástí útoku na nelegální migranty je i snaha obejít ústavu, která stanovuje, že kdokoliv narozený na území Spojených států, má nárok na americké občanství. To je sice praxe, která je ve světě dosti neobvyklá, ale pokud je pro USA takovým nebezpečím, za jaké ho vydává Trump, měla by se snadno najít politická vůle ke změně ústavy.

Ve skutečnosti je celá věc komplikovanější, a proto taková vůle neexistuje. USA sice v minulosti do určité míry vskutku ztratily kontrolu nad přílivem nelegálních migrantů přes mexickou hranici, zároveň se však celá řada odvětví amerického průmyslu i americké zemědělství — a tedy i v průměru vysoká životní úroveň právě bělošské většiny ¬— neobejdou bez jejich práce.

To, že se děti nelegálních migrantů narozené v USA stávají automaticky občany, byl jeden ze způsobů, jak legalizovat bez velkých politických sporů pobyt alespoň částí rodin migrantů. Jenže udílení občanství dětem migrantů, kteří nepatří k bílé většině, a mají přitom v průměru větší počet dětí než bílí Američané, jde proti snahám zvrátit demografické změny, o což se Trump a jeho hnutí MAGA fakticky snaží.

Hrozba autoritářství

Podvazování americké demokracie Trumpem a hnutím MAGA není zkrátka zapříčiněno jen touhou po moci. Stojí za ním i přesvědčení, že americká demokracie, tak jak doposud fungovala, nedokáže zabránit tomu, aby bílá většina nakonec neztratila v USA nejen politickou kontrolu, ale i své privilegované sociální postavení.

Impulzem k současným praktikám hnutí MAGA bylo už prezidentství Baracka Obamy. Trump, který ještě v politice nebyl, na Obamu opakovaně útočil jako na „ne-Američana“, zpochybňoval jeho občanství a zesměšňoval jeho první jméno. V pozadí nestálo nic jiného než čistý rasismus.

Ten byl nyní v podstatě institucionalizován. Ačkoliv se útoky na politiku diverzity, rovnosti a inkluze halí do jazyka boje s progresivisty a liberály, ve skutečnosti jde především o oslabení institucionálních a právních nástrojů, které umožňovaly menšinám se emancipovat. Pokud není možné věci „vrátit zpět“ s pomocí demokratického procesu, je třeba se uchýlit k použití síly.

„Kontrarevoluce konzervatizmu“, o které se dnes v USA mluví, není zdaleka jen jakousi obrodou konzervativních hodnot, které prý progresivisté a liberálové začali dusit, ale především snahou znovunastolit nadvládu bílé většiny. Pokud to nepůjde s pomocí legislativních změn a prezidentských výnosů, nastoupí násilí.

Trumpovo vyhrožování, že v „modrých státech“, v nichž vládnou demokraté, nasadí národní gardu a armádu, je vedeno nejen snahou „vyčistit“ tyto státy od migrantů za každou cenu, ale také zastrašit, či rovnou zničit klíčové instituce, jako jsou přední univerzity, které doposud politiku emancipace menšin hájily.

Není jisté, že americká demokracie toto tažení, které odstartovala i úzkost bílé většiny z demografických změn, přežije. Není vyloučeno, že se historie nezopakuje: ostatně i v Německu v třicátých letech minulého století došlo k zadušení demokracie pod praporem boje rasově „čisté“ většiny s židovskou menšinou, která prý získala neúměrný vliv a korumpovala to, co činilo Německo v minulosti velkým.