Na konci července 2025 předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová po setkání s americkým prezidentem Donaldem Trumpem v skotském Turnberry oznámila přelomovou „rámcovou obchodní dohodu“ mezi EU a USA.

Trump mohl slavit — dohoda odvrátila hrozící obchodní válku, ale za cenu, že Evropa přijala patnáctiprocentní jednotné clo na většinu svého exportu do USA a přislíbila investovat 600 miliard dolarů do americké ekonomiky a obranného průmyslu. Vrcholem transakce je závazek EU nakoupit v letech 2025—2027 americké ropné produkty, zkapalněný plyn, jaderné palivo a čipy za 750 miliard dolarů. Na oplátku Spojené státy sníží cla na evropská auta z 27,5 procent na 15 procent a ponechají nulové clo na americký export do EU.

Z pohledu Evropana nepůsobí tato dohoda jako přelom, ale jako past. Z předloženého textu není vůbec jasné, zda je právně závazná. Podle Evropské komise jde pouze o „politickou dohodu“, kterou musí teprve dopracovat do smluvních dokumentů. Přesto již teď Trump hrozí, že pokud Evropa nesplní své investiční závazky, může clo zvýšit.

Evropský parlament a členské státy tak dostaly do rukou „smlouvu“, která předjímá použití finančních zdrojů a energetické politiky bez řádné demokratické kontroly. Na takové jednání jsme možná byli zvyklí za minulého režimu v rámci RVHP, ale teď by procházet nemělo.

Katastrofa pro klimatickou politiku

Součástí dohody je závazek EU nakupovat americké energetické komodity za 250 miliard dolarů ročně. Podle analýzy agentury Reuters jsou tato čísla nereálná — celkový export americké energie do všech zemí světa byl v roce 2024 pouze 318 miliard dolarů.

EU z tohoto objemu odebrala energetické komodity za 76 miliard dolarů. Aby se Evropa dostala na slibovaných 250 miliard ročně, musely by se evropské nákupy ztrojnásobit a Spojené státy by musely téměř úplně přesměrovat své exporty do Evropy. Analytici upozorňují, že by to vyžadovalo zcela odklonit americkou ropu a zšestinásobit dodávky LNG.

Podobně to vidí i komentátor Clyde Russell z agentury Reuters. Ten vypočítal, že v roce 2024 odebrala EU od Spojených států ropu, LNG a koksovatelné uhlí v hodnotě přibližně 64,6 miliardy dolarů, tedy pouhých 26 procent ze slibovaného objemu. A pokud by EU skutečně navýšila nákupy na 250 miliard, představovalo by to 85 procent veškerých evropských výdajů na ropu, plyn a uhlí.

Není divu, že ekologické organizace označují obchodní dohodu za „katastrofální signál pro klimatickou politiku“. Podle Evropského ekologického byra (EEB) by zdvojnásobení až ztrojnásobení dovozu amerických fosilních paliv nejen překročilo fyzické možnosti trhů, ale především ohrozilo cíle EU pro snížení emisí do roku 2030.

V roce 2024 činily celkové energetické importy EU z USA a Ruska pouze 84 miliard eur; na 250 miliard ročně se nedostaneme ani při nejoptimističtějších scénářích. Celá tato snaha tak působí spíše jako bizarní pokus o vytváření podobné energetické závislosti, do jaké lákal Vladimír Putin Evropu v předchozích dekádách tohoto století.

Dohoda přichází v době, kdy EU už několik let pracuje na podpoře využívání domácích a bezemisních zdrojů. V březnu 2022 spustila plán REPowerEU, který počítá s postupným koncem dovozu ruského plynu do roku 2028 a s masivním rozvojem obnovitelných zdrojů. V roce 2025 navíc Komise navrhla devadesátiprocentní snížení emisí do roku 2040 a zvýšila cíl podílu obnovitelných zdrojů na 42,5 procent energie do roku 2030.

Trumpova dohoda ale míří opačným směrem. Jak upozorňuje portál Deutsche Welle, závazek na nákup americké ropy a plynu může „uzamknout Evropu do desetiletí závislosti na fosilních palivech“. Zkapalněný plyn (LNG) navíc při těžbě a přepravě vypouští více metanu než potrubní plyn, což by zhoršilo klimatickou bilanci. Obnovená závislost na fosilních palivech je v přímém rozporu s cíli Evropské zelené dohody a zpochybňuje snahy o spravedlivou energetickou transformaci.

Od roku 2026 začne platit uhlíkové clo CBAM na vybrané dovozové produkty, jako jsou ocel, hliník či cement. Cílem je zamezit uhlíkovým únikům a vyrovnat ceny mezi evropskými a zahraničními výrobky. Podle analýzy EcoVadis se na CBAM nevztahují žádné výjimky podle země původu. Pokud mají exportéři vlastní uhlíkovou daň, mohou si pouze odečíst odpovídající částku, jinak musí nakupovat certifikáty.

V současné podobě však dohoda s USA počítá s tím, že uhlí pro jaderné a energetické projekty bude osvobozeno od jakýchkoli poplatků. To by znamenalo, že zatímco evropské podniky platí za každou tunu CO2, americké fosilní palivo by se těšilo privilegovanému postavení. Takové opatření by ohrozilo legitimitu CBAM a mohlo by vyvolat žaloby na půdě Světové obchodní organizace (WTO), protože její členové musí uplatňovat stejné tarify na všechny partnery.

Evropská komise nedávno představila návrh víceletého finančního rámce (MFF) pro období 2028—2034. Ten počítá s rozpočtem téměř 2 biliony eur, tedy 1,26 procent hrubého národního důchodu EU. Z toho má jít 35 procent na klimatické a ekologické projekty a 450 miliard eur do Evropského fondu konkurenceschopnosti na čisté technologie a obranu.

Ekologické organizace ale varují, že i když návrh vypadá velkoryse, v přepočtu na konstantní ceny jde o pokles oproti současnému rozpočtu. Climate Action Network Europe upozorňuje, že současný rámec s fondem Next Generation EU vyčlenil na klimatické projekty v přepočtu 750 miliard eur, zatímco nový návrh při inflaci znamená menší objem. CAN požaduje, aby polovina rozpočtu — 1 bilion eur — byla vyhrazena pro klimatické a přírodní projekty a aby se z něj výslovně vyloučily fosilní paliva.

Když porovnáme tato čísla se 750 miliardami dolarů na energetické nákupy z USA, je zřejmé, že by takové výdaje pohltily drtivou většinu prostředků, které mají být v novém víceletém finančním rámci EU určeny na dekarbonizaci. Evropský rozpočet přitom rozhodně nemá financovat dovozy fosilních paliv, ale má odblokovat investice soukromého sektoru do obnovitelných zdrojů, sítí a inovací.

„Make Europe Great Again“? Tak se vším všudy

Dohoda vyvolává i otázky, kdo vlastně bude nakupovat americkou energii. Evropská komise sama přiznává, že energetické komodity nakupují soukromé společnosti, nikoliv instituce EU. Komise může koordinovat poptávku, ale nemůže firmy nutit, aby nakupovaly drahou americkou ropu či LNG. Pokud by EU chtěla závazek plnit, musela by dotovat nákupy a tím narušit konkurenční prostředí — což v ČR tradičně vyvolává odpor. Jsem upřímně zvědav, jestli se místní bojovníci proti dotacím ozvou.

Součástí dohody jsou také značné nákupy amerického vojenského materiálu. Trump prohlásil, že EU kromě energetiky nakoupí „stovky miliard dolarů“ zbraní. To by mělo být financováno z evropských rozpočtů. Již nyní však Komise v rámci MFF navrhuje, aby více financí na obranu směřovalo z evropských nástrojů, protože národní nákupy jsou roztříštěné a obranný průmysl je poddimenzovaný. Jestliže se evropské prostředky utratí v USA, doma bude chybět kapitál na společný vývoj a výzkum.

Trumpova administrativa stvrdila 20. ledna 2025 svým příkazem „Putting America First in International Environmental Agreements“, že americký velvyslanec při OSN okamžitě podá oznámení o vystoupení USA z Pařížské dohody. Právní analýza společnosti White & Case však připomíná, že podle Pařížské dohody vstoupí výpověď v platnost až rok po doručení oznámení — tedy nejdříve v lednu 2026. USA zároveň zůstávají členem rámcové Úmluvy OSN o změně klimatu a mohou ovlivňovat pravidla. EU tak uzavírá energetickou dohodu s partnerem, který se sám odvrací od mezinárodní ochrany klimatu.

Dohoda mezi Ursulou von der Leyenovou a Donaldem Trumpem může v krátkodobém horizontu zabránit obchodní válce, ale nebude sloužit zájmům Evropanů. Povede k nové závislosti na fosilních palivech, vysaje prostředky určené na zelenou transformaci a obranu, a současně zpochybní klimatickou politiku EU. Mluvíme-li pořád o obraně našich zájmů, teď přišel čas to dělat a Trumpovo vydírání jasně odmítnout.

Autor je kandidátem v nadcházejících volbách za panevropskou eurofederalistickou stranu Volt.