Úplná kapitulace to sice není a lecckdo si i oddechl, přesto jen málokdo oslavuje — tedy samozřejmě v Evropě. Americké straně se v několikaměšíčním sporu o tarify přiznává triumf: Trump přiměl Evropskou unii souhlasit s plošným patnáctiprocentním zatížením vlastního exportu do USA; americký export do EU přitom podobně postižen nebude.

Evropští vyjednavači navíc slíbili nákupy amerických energetických produktů a amerických zbraní za stamiliardy eur, byť tato část dohody ještě není úplně vyjasněna — jak uvádějí experti Deutsche Welle, možná jde jen o formalitu pokrytou už jinými dealy.

Zřejmé je ještě, že některé produkty budou z patnáctiprocentní sazby vyňaty, a to jak směrem k nulové sazbě jako komponenty pro letecký průmysl, tak směrem opačným jako například ocel a hliník.

Obecně na každý pád platí, že EU souhlasila s horším postavením ve vzájemných obchodních vztazích, než měla při Trumpově nástupu. Proč to udělala? Stručně řečeno nenalezla shodu na ochotě riskovat pro lepší deal obchodní válku.

Kolegové z rumunského HotNews přehledně přibližují, co všechno unijní vyjednavači v uplynulých měsících zkoušeli. Konstantou ale bylo, že premiéři Irska, Německa či Itálie se chtěli za každou cenu dohodnout.

Komisař pro obchod Maroš Šefčovič letěl celkově sedmkrát do Washingtonu s různými návrhy kompromisů a kompenzačních fondů, které měly být zřízeny výměnou za nulové tarify. Trumpova administrativa ovšem dohodu za každou cenu nechtěla a na kompromisy začala kývat až na poslední chvíli — teď pár dní před začátkem srpna, kdy mělo naskočit automatické třicetiprocentní zatížení.