Jimmy Carter byl posledním americkým prezidentem, jenž se do činnosti vlády skutečně snažil zapojit občanské iniciativy. Těsně po svém zvolení v listopadu 1976 promluvil ve Washingtonu v obrovském hotelovém sále plném místních i celostátních zástupců občanského sektoru. Tak mimořádný krok už žádný z následujících prezidentů neučinil.

Po nástupu do funkce Carter jmenoval do vedení regulačních úřadů — Národního úřadu pro bezpečnost silničního provozu, Agentury pro ochranu životního prostředí, Úřadu pro bezpečnost a ochranu zdraví na pracovišti, Federální obchodní komise a dalších vysokých vládních funkcí — představitele občanské společnosti a významné progresivní odborníky. Za svou odbornou poradkyni pro oblast ochrany spotřebitelů si do Bílého domu navíc přizval uznávanou dlouholetou obhájkyni spotřebitelů a zaměstnanců Esther Petersonovou.

Podporoval také vznik nezávislého úřadu na ochranu spotřebitelů, jehož založení Kongres po tvrdém boji mezi korporátními lobbistickými a spotřebitelskými skupinami v roce 1978 těsně zamítl. Později s nástupem Ronalda Reagana v roce 1981 vzalo za své také mnoho iniciativ Carterovy vlády v oblasti zdraví a bezpečnosti.

Carter byl rovněž posledním americkým prezidentem, který věrohodně uznával práva Palestinců a obvinil izraelskou vládu, že nad nimi uplatňuje systém apartheidu „horší než v Jihoafrické republice“. Nepodařilo se mu však přimět Izrael, aby souhlasil s celkovým mírovým urovnáním včetně vytvoření palestinského státu, a nezbylo mu, než se spokojit s mírovou smlouvou mezi Egyptem a Izraelem.

Občan Carter byl bezpochyby nejlepším dosavadním americkým prezidentem. Po více než čtyřicet let se jeho neúnavná pracovní morálka projevovala při prosazování mírových snah, iniciování zdravotnických programů v rozvojových zemích či v dohledu nad férovostí voleb v zámoří. Spolu se svou ženou Rosalynn se jako dobrovolník navíc připojil k organizaci Habitat for Humanity, jež stavěla po celých Spojených státech domy pro rodiny v nouzi (kromě mnoha svých dovedností byl také zručný při práci se dřevem).

Šíře Carterových zájmů, kterou dokládá jeho třicet dva knih, a vystoupení na mnoha konferencích prozrazuje, že to byl praktický, na konkrétní výsledky zaměřený, přitom však skromný člověk. Dobrosrdečnost a upřímnost ostatně prostupují i jím založené Carterovo centrum.

Jimmy Carter vyznával zásady osobní a občanské slušnosti, dialogu, pravdomluvnosti a úsilí o spravedlivou společnost. Ve svých činech manifestoval křesťanské založení. Zkusme schválně porovnat jeho život se zapšklými, zkorumpovanými a zbabělými politiky, kteří otravují politickou scénu ve Washingtonu nyní.

Na zahraniční i domácí politice Carterovy vlády je jistě právem i co kritizovat. Celkově však jeho odkaz zůstane inspirací budoucím generacím k tomu, aby ve svém občanském nasazení a odhodlání nepolevovali a usilovali o naplnění svých tužeb.

Sám jsem nikdy nepřestal žasnout nad tím, jak efektivně využíval Jimmy Carter čas, jenž mu byl svěřen. A udivovala mě jeho neúnavná pracovitost. Už to — nebýt jeho upřímné pokory — je nepochybně úctyhodné.

Z anglického originálu Carter’s Legacy Will Live on to Inspire Future Generations publikovaného na webu Common Dreams přeložil OTAKAR BUREŠ.