Mezinárodní den migrantů: Česká republika selhává úplně ve všem

Martin Rozumek

Komentář Organizace pro pomoc uprchlíkům u příležitosti Mezinárodního dne migrantů vyzývá české politiky, odbornou veřejnost i občany ke slušnému a lidskému zacházení s migranty. Jedná se o oblast, v níž český stát ostudně selhává.

Česká migrační politika selhává ve slušnosti, efektivnosti a dodržování práv migrantů. Oblast vstupu migrantů na území České republiky dnes ovládá zmanipulovaný a běžně neprostupný registrační systém Visapoint, který je možné často překonat jen díky úplatkům různým zprostředkovatelům. Týká se to našich ambasád v mnoha zemích například na Ukrajině, ve Vietnamu, Mongolsku, a tak dál.

Vzniká tak, třeba u Vietnamců, závislost migrantů na zprostředkovatelích a vysoké zadlužení, které je „zárukou“ jejich vykořisťování na pracovním trhu na další dlouhá léta. Postižení tímto registračním systémem jsou i cizinci, kteří v České republice dlouho žijí a chtějí, aby sem za nimi přijela manželka nebo děti.

Trpí tím i firmy, ekonomika nutně potřebuje pracovní síly a firmám ani několikátý nesmyslný pilotní program spočívající v prostoduché nabídce obejití Visapointu byrokracii příliš neulehčuje. První dojem migranta při setkání s českými úřady musí být nutně trpký - zaplať zprostředkovatelům a buď zticha. Odpovědná ministerstva to nechává roky v klidu i přes varovné zprávy BIS o zmanipulovanosti Visapointu.

V době dlouhodobého pobytu migrantů v České republice jim úředníci ministerstva vnitra kladou všemožné překážky v prodlužování povolení k pobytu nebo ve slučování rodin žen a mužů, kteří tu roky tvrdě pracují v zaměstnáních, jež Češi dávno nechtějí vykonávat. Tak zvaná komerční zdravotní péče, nejlepší příklad nefunkčnosti trhu v oblasti lidského zdraví, selhává dlouhodobě.

Převážně mladí a zdraví migranti povinně, z prolobovaného zákona, platí vysoké pojistné komerčním zdravotním pojišťovnám místo toho, aby přispívali do veřejných rozpočtů. Při jakémkoli méně obvyklém zdravotním problému — pojistné události — zjistí, že se na ně vztahuje drobným písmem psaná výluka a lidé končí ve velkých dluzích. Lékaři nebo nemocnice je už jen z tohoto důvodu nechtějí přijímat.

A hladové komerční pojišťovny chtějí stále víc a prosazují absurdně vysokou minimální částku pojistného, což by uvrhlo tisíce lidí do nelegality. Odpovědná ministerstva mlčí, a pokud třeba ukrajinská žena po letech těžké práce v České republice otěhotní, končí ona na dobu přechodnou a její dítě na dobu trvalou v odloučení doma na Ukrajině.

Povolení k trvalému pobytu pro migranty pět let v České republice pracující či podnikající má být podle zákona vydáno bezodkladně — nejpozději do šedesáti dnů, ale ministerstvo vnitra bezostyšně nechává podnikatele, zdravotní sestry, stavební dělníky, řidiče, svářeče nebo učitele v nejistotě čekat roky na to, než lopotně vymyslí nějaký důvod pro zamítnutí jejich žádosti. Cizinecká policie — od Karlových Varů po Pardubice, Prahu Ruzyni či Frýdek-Místek se chová k cizincům naprosto nedůstojně, nechává je zbytečně hodiny a hodiny čekat na služebnách, chová se k nim povýšeně a nekompetentně, v detencích dodnes uprchlíky z války včetně celých rodin ostudně vysvléká donaha.

Martin Rozumek k Mezinárodnímu dni migrantů: Cizinecká policie — od Karlových Varů po Pardubice, Prahu Ruzyni či Frýdek-Místek se chová k cizincům naprosto nedůstojně, nechává je zbytečně hodiny a hodiny čekat na služebnách, chová se k nim povýšeně a nekompetentně, v detencích dodnes uprchlíky z války včetně celých rodin ostudně vysvléká donaha. Foto ČT

I vysoce postavení politici ze stran založených na solidaritě se slabšími nebo svobodě každého se přitom s oblibou tvrdě a moderně „postpravdivě“ vyjadřují na adresu uprchlíků, kteří s námi téměř nežijí, a jen přispívají k tomu, že se množí útoky jak na migranty samé, tak na organizace, které se jim snaží pomáhat. K tragédii lidí v Aleppu všichni svorně mlčí a přemýšlejí, jak co nejrychleji zrušit sankce vůči Rusku bombardujícímu civilisty, porodnici, nemocnice.

Pokud se úroveň společnosti pozná tím, jak se chová ke svým znevýhodněným a zranitelným členům, tak jsme v případě migrantů opět selhali. Pojďme se tedy alespoň každý chovat lidsky a slušně k cizincům ve svém okolí a nebát se jich zastat i vůči úřadům a lidem, kteří využívají současné nenávistné atmosféry ve společnosti.

Demografický výhled naší společnosti je hrozivý. Cizince naléhavě potřebují nejenom naše firmy, ale i nemocnice, vědecká pracoviště, vysoké školy, máme-li tedy za cíl být konkurenceschopnou zemí založenou na vzdělání a nikoli nacionalistickým podprůměrným zapadákovem. A rozloučit se musíme s úředníky ministerstva vnitra a politiky, kteří tuto naprosto nedůstojnou a lidsky ubohou atmosféru vytvořili nebo tolerují.

    Diskuse (26 příspěvků)
    Luděk Ševčík, OSVČ
    December 18, 2016 v 13.57
    Člověk až žasne, co se dá všechno zesmolit jen kvůli kšeftu.
    Rusové bombardují porodnice, cizinecká policie šikanuje cizince a přitom demografický výhled společnosti je hrozivý.
    Je tedy třeba vyměnit úředníky MV a politiky.
    Za takové, kteří otevřou hranice a pustí sem tolik migrantů, aby to začalo panu Rozumkovi a jeho kamarádům řádně sypat.
    Já bych taky vyměňoval. Měnil bych pravidla dotací pro "neziskovky". A ušetřené peníze /a že bych ji bylo!/ bych investoval do podpory rodin, aby tyto mohly mít děti a demografický vývoj nebyl hrozivý. A mělo by to efekt hned dvojí. Síly "neziskovek" by se mohly zapojit do pracovního procesu a nebylo by třeba importovat sem všechny ty profese, které pak nutně chybí v zemích, odkud migranti přicházejí.
    To přece dává mnohem více smysl, ne?
    PH
    Petr Hlávka, učitel
    December 18, 2016 v 15.17
    V prosinci 2015
    demonstrovali jsme před úřadem vlády na pomoc syrským dětem - teprve po dvou letech vláda nahlédla, že se jim má pomoci. Prostě to nějaký rok trvá ...

    Poznamenávám, že ti supové, kteří nechtějí nikomu pomáhat by si měli uvědomit, že může nastat doba, kdy i my budeme také potřebovat pomoc. Například chladicí věže Temelínu vydrží vichřici jen do 150 km/hod.
    ZJ
    Zdeněk Jehlička
    December 20, 2016 v 1.50
    Lze jen doufat,
    že doba, kdy národní socialismus páně Ševčíkově mu z huby do ruk vstoupí, bude pro nás ostatní dobou co nejvzdálenější.
    Luděk Ševčík, OSVČ
    December 20, 2016 v 10.10
    To jsou panečku závěry!
    Když kritizuji nestydaté manipulace "neziskovek", tak jsem národní socialista!
    Pane Hlávko, já ale chci a skutečně pomáhám jiným. Jenže ne těm, na které je pány ukázáno, ale těm, kdo to skutečně potřebují. Na rozdíl od vás. A také za to od státu nic netahám. A v tom se asi liším.
    Používám vlastní rozum. To by bylo záhodno i u učitelského stavu. Ale jak vidno.....
    JN
    Jiří Nushart, maloměšťácký usmiřovač
    December 20, 2016 v 10.32
    Pokud by tento článek napsal prezident Svazu průmyslu ČR, bylo by to OK.
    V článku popsané praktiky jsou ostudné.

    Migrační politika státu (na rozdíl od pomoci uprchlíkům) by měla být předmětem demokratického rozhodování.

    Pokud by však ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům, vedle oprávněného požadavku slušného zacházení s migranty (a tedy i s uprchlíky), řešil i "hrozivý demografický vývoj naší společnosti", případně "lobboval" za zájmy českého průmyslu, zdravotnictví, školství i vědeckých pracovišť a za "konkurenceschopnost naší země, založené na vzdělání", nebylo by to asi úplně v pořádku.

    Pan Rozumek by tak totiž nacionalisticky upřednostňoval "konkurenceschopnost naší země, založené na vzdělání" před konkurenceschopností jiných méně rozvinutých zemí, ze kterých by k nám ti lékaři, učitelé a vědečtí pracovníci měli přijít.

    Chce pan Rozumek obyvatelstvo těchto zemí (které se prostě nemůže do jednoho přestěhovat) odepsat jako potápějící se Titanik?
    Honza Macháček, chemik
    December 20, 2016 v 15.17
    Rozvojová pomoc
    Starost o rozvojové země postižené únikem mozků, s níž někteří chytráci chtějí nařizovat lidem z těch zemí, aby se obětovali pro svou vlast a nelezli k nám, je stejně dojemná jako hloupá.

    Ti lidé z rozvojových zemí, které v představách našich domácích peciválů oněch zemí naprosto neznalých doma tak zoufale scházejí, často drží nad vodou nejen početné příbuzenstvo, ale přímo celé hospodářství své vlasti. Objem prostředků posílaných domů migrujícími pracovníky výrazně převyšuje celkový objem rozvojové pomoci, kterou těm zemím poskytují naše vlády — a kterou navíc tamní vlády, jakož i podnikatelé napojení na vlády na obou koncích penězovodu, z velké části přesměrují do vlastních kapes nebo utratí za zbraně, památníky vládců a jiné „užitečnosti‟. Tomáš Tožička tu už vícekrát popsal, s jakými problémy se rozvojový pomoc potýká, i to, že jde vlastně o totéž jako evropské fondy, s jejichž rozkrádáním máme bohaté zkušenosti — až na to, že Česká republika dostává v evropských fondech k rozkradení víc než mnohem chudší země v rámci rozvojové pomoci.

    Kromě toho ti lidé, jejichž mozky tak bezohledně z rozvojových zemí vysáváme — nebo bychom vysávali, kdybychom se k přistěhovalcům a zájemcům o přistěhovalectví chovali civilizovaněji — dostávají teprve v cílových zemích příležitost své mozky pořádně rozvinout, zatímco doma by s nimi mohli leda tak dřít někde na poli nebo v robotárně, případně rovnou umřít hlady nebo na nějakou pro nás vcelku banální chorobu. A když své mozky rozvinou, když u nás vystudují a získají praxi, často pamatují i na svou vlast a pracují v její prospěch, jak nejvíce mohou. Přispívají svou znalostí poměrů, aby vládní projekty rozvojové pomoci byly aspoň trochu užitečné, zakládají vlastní projekty pomoci nebo společné firmy, a někdy se dokonce vracejí podnikat, učit nebo vědecky pracovat doma. Je to věc příležitostí, které oni znají lépe než my.

    Příznivci žiletkového drátu na hranicích rádi zapomínají, že otevřená hranice umožňuje pohyb oběma směry. Pro málo rozvinuté země je rozhodně přínosnější, když jejich intelektuální elita odejde studovat do Evropy a odtamtud bude čas od času jezdit na návštěvy do vlasti vypomoci s jejím rozvojem, než když polovina té intelektuální elity utone ve Středozemním moři, zbytek získá po velkém úsilí povolení vykonávat podřadné práce za mzdu nižší než minimální, jen výjimečným jedincům s výjimečným štěstím se skutečně podaří vystudovat a uplatnit se v nějakém pokročilejším oboru, a všichni ti, kteří přežili a aspoň nějak se uchytili, do vlasti jenom posílají část svého výdělku a sami se nikdy nevrátí ani na skok, protože mají strach, že jakmile by Evropu opustili, už by se nedostali zpátky.
    MP
    Martin Profant
    December 20, 2016 v 15.45
    Luďkovi Ševčíkovi
    Vím, je to poněkuď osobní otázka, ale nedá mi to. Už jsem si tady přečetl o řadě lidských skupin, kterým pomáhat rozhodně nechcete, a o dalších, kterým podle Vašeho názoru pomůže jen převýchova, také známpodrobně Váš názor na nezizkovky. Ale marně se pokouším přijít na to, komu vlastně chcete pomáhat.
    Luděk Ševčík, OSVČ
    December 20, 2016 v 18.31
    To máte teda špatný, když na to nemůžete přijít.
    Zkusím vám to vysvětlit. Já jsem nikdy nikde nevyřazoval řady skupin z těch potřebných. Ani jsem nechtěl žádné převychovávat.
    Já jen naprosto odmítám aby pomoc byla poskytována paušálně, bez rozlišení potřebnosti a aby nebyla motivační. Chápu, že tím nabourávám byznys "neziskovek" a jsem tudiž nepříjemný element.
    Vždy jsem, dle svých sil, pomáhal těm, které považuji za potřebné. Tak jsem se jaksi dostal i k levicovým aktivistům. Sháněl jsem pomoc pro jednoho člověka a obrátil jsem se tedy i na svou senátorku. Přes jejího asistenta jsem tehdy dostal pozvánku na seminář Alternativy zdola. I když jsem mnohé věci považoval za utopické, uvítal jsem, že existuje vůbec nějaká alternativa. Tenkrát. A hlavně jsem se domníval, že se
    se mi podaří sehnat kontakt na nějakou skutečnou neziskovou organizaci, které onomu člověku pomůže. A do budoucna že budu vědět, na koho se s takovými problémy obracet. A radoval se, že existuje někdo, kdo skutečně potřebným pomůže.
    Pak jsem ale přišel na to, jak to ve skutečnosti funguje. Tomu člověku jsem nějakou pomoc sice sehnal, ale úplně někde jinde. Protože měl smůlu. I když byl neschopen sám vyřešit svůj problém a pomoc nutně potřeboval, nepatřil do skupin, o kterých bylo rozhodnuto, že jim bude pomoc poskytována. Paušálně, bez rozlišení nutnosti a bez motivačnosti.
    Takhle je u nás totiž byznys s chudobou nastavený. Bezedná jáma, která bude polykat obrovské prostředky a z které chudí nemají úniku. Bodejť ne, kapři si přece rybník sami nevypustí.
    V té mizí prostředky, které samozřejmě jinde chybí. Těm skutečně potřebným, třeba těm důchodcům v LDN, kteří tam musí ležet utlumeni, pokáleni, jen proto, aby někdo nepřišel o svůj byznys.
    Proto zde Rozumek hořekuje nad státní politikou, protože se nedaří přilákat sem ekonomické migranty. Co kousek, to 100 000 na půl roku. Ne na ubytování, ne na jídlo, ne na zdravotnictví, jen na jakési občasné služby, třeba asistence na úřadech, což je tak max 3 x za onoho půl roku. To už stojí za to, aby se tu opřel do vlády a celého státu, ne? Při plánovaných 2000 migrantech to dělá slušných 200 milionů. Takový balík za nic, to jde. Když stát tak sype...
    Jen by tohle ale nemělo nechávat žádného opravdového levičáka chladným. A neměl by si namlouvat, že snaha o nápravu tohoto stavu je nějakou xenofobii, rasismem, či národním socialismem. Měl by se nad tím zamyslet a ne hledat cesty, jak to okecat. Vždyť tenhle byznys nemá s levicí nic společného. Alespoň doufám.
    JN
    Jiří Nushart, maloměšťácký usmiřovač
    December 21, 2016 v 1.50
    Objevil se zde názor, že odchod vzdělaných elit z méně rozvinutých zemí těmto zemím prospívá:
    "Kromě toho ti ((vzdělanější)) lidé (...) dostávají teprve v cílových zemích příležitost své mozky pořádně rozvinout, zatímco doma by s nimi mohli leda tak dřít někde na poli nebo v robotárně, případně rovnou umřít (...) na nějakou pro nás vcelku banální chorobu."

    ------------------------------------------------

    Tak třeba takový učitel dostává teprve v cílové zemi příležitost svůj mozek pořádně rozvinout, zatímco doma by patrně místo učení místních dětí dřel někde v robotárně. A třeba takový lékař také rozvine svůj mozek až v cílové zemi, zatímco doma by při pokusech léčit místní lidi možná zemřel na nějakou banální chorobu.

    Lékař i učitel budou samozřejmě nemalou část svých příjmů posílat domů, aby podporovali početné příbuzenstvo. Příbuzní toho lékaře, kteří doma možná umírají na nějakou banální chorobu, se po obdržení peněz uzdraví a nevzdělané děti příbuzných toho učitele se po obdržení peněz stanou vzdělanými. Nevím sice, jak k tomu dojde, ale musí to být pravda.

    Stejně tak těmto zemím prospěje i odchod vzdělaných úředníků a odborníků, kteří mají na starost správu země, nakládání s nerostnými surovinami, ochranu přírodního a kulturního bohatství, ochranu ekosystémů i živočišných a rostlinných druhů ohrožených vyhynutím... Odchodem těchto vzdělaných elit se pak uvolní ekologické niky, které snadno zaplní globální korporace, popřípadě také i lidé, kteří to dobře umí s kalašnikovy.

    Odchod vzdělaných elit z méně rozvinutých zemí těmto zemím prospívá. Nevím sice jak, ale musí to být pravda. Říkají to přece ti, kteří to se všemi lidmi myslí dobře. Musíme tomu věřit.

    -----------------------------------------------------

    Migrační politika státu (na rozdíl od pomoci uprchlíkům) by měla být předmětem demokratického rozhodování. Pokud bude tedy stát prosazovat v migrační politice (netýká se to samozřejmě pomoci uprchlíkům) něco jiného než to, co chce většina, a bude tak chtít vyjít vstříc například soukromým firmám, bude muset omezit demokratické rozhodování. Naší zemi, ohrožené právě nyní nedemokratickými živly, to jistě prospěje. Nevím sice jak, ale musí to být pravda. Říkají to přece ti, kteří to se všemi lidmi (a tedy i s námi) myslí dobře. Musíme tomu věřit.
    JN
    Jiří Nushart, maloměšťácký usmiřovač
    December 21, 2016 v 2.19
    Pokud někomu pomáhám, asi bych neměl myslet na to, co dobrého to přinese mně.
    Jestliže však "levou hubu" mám plnou pomoci a "pravou hubou" naopak řeším "hrozivý demografický výhled naší společnosti" a "nedostatek pracovních sil pro naše firmy", asi se o zcela nezištnou pomoc nejedná (nehledě na to, že dobře integrovaní přistěhovalci demografický vývoj téměř neovlivňují, ovlivňují ho ti, u kterých se integrace nepodařila).
    + Další komentáře