Orbán má rád uprchlíky. Ale jen ty bohaté
Luděk JirkaMaďarsko poslalo na deset let do vězení Syřana Ahmeda Hameda za podíl na nepokojích na hraničním přechodu. Na druhou stranu země přijala Ghaitha Pharaona, bilionáře ze Saudské Arábie. Orbánův režim uplatňuje vůči migrantům dvojí právo.
Maďarský soud nedávno vynesl rozsudek nad takzvaným „teroristou“. Za snahu o podněcování ke střetům s maďarskou policií a za házení kamenů na policisty dostal Ahmed Hamed deset let vězení. To vše mělo být spojeno s úmyslem nelegálně překročit hranice.
U soudu nakonec nesehrálo žádnou roli, že při střetu bylo zraněno 15 maďarských policistů a více než 100 migrantů. Ten obrovský nepoměr člověka nutí se ptát, zda soud bránil lidskou důstojnost, nebo policejní uniformy maďarské policie.
Je evidentní, že šlo především o exemplární případ potrestání útoku proti uniformovanému muži zákona. Pro úplnost dodejme, že násilný útok vůči pořádkovým silám je v Maďarsku trestný. Orbánovské Maďarsko tak poukázalo na zásadní věc — obdobné střety migrantů s maďarskou policií již nebudou tolerovány.
Důležité je však poznamenat, že Maďarsko, které lze už jen stěží pokládat za demokratický stát, jaké známe, vyneslo rozsudek namířený proti uprchlíkům vůbec. Soudně tak stát legitimizoval to, co Viktor Orbán říká již dávno: že uprchlíci jsou teroristé.
Případ je o to skandálnější, že odsouzený čtyřicetiletý Syřan Ahmed Hamed žil dosud legálně na Kypru, přičemž Kyperská republika je součástí eurozóny a Ahmed Hamed měl tak legálně zajištěný trvalý pobyt i pohyb po Evropské unii. Tedy i po Maďarsku. Hodlal však pomoci svým rodičům v jejich cestě za bezpečím, a tak se s nimi vydal přes Balkán, až narazil na maďarskou zeď. Tento středoevropský stát de facto odmítl Ahmedovo přináležení k Evropské unii.
Orbánův režim ovšem nezachází se stejnou přísností se všemi uprchlíky. Maďarsko totiž současně vroucně otevřelo svou náruč pro jiného muslima Ghaitha Pharaona, bilionáře ze Saudské Arábie. A co víc, tomuto muži bylo dokonce dovoleno postavit si dům nedaleko sídla samotného Viktora Orbána.
Gaith Pharaon je přitom usvědčen z ekonomických podvodů, obchodu se zbraněmi, z podpory terorismu a ilegální migrace. Viktor Orbán se ovšem bilionáře zastává. V reakci na tato obvinění oponoval, že Gaith Pharaon neznamená ohrožení bezpečnosti v Maďarsku. Pak si Orbán ještě trochu „zaputinizoval“, když všechny protiargumenty svrhl se stolu s tím, že se jedná o medializaci a manipulaci americkými zdroji.
V Maďarsku se měří dvojím metrem. Na jedné straně jsou odmítáni zubožení a válkou strádající lidé a odsouzen je jedinec, který na rozlícené davy křičí z ampliónu a hází na policisty kameny, a na druhé straně je přijímán magnát, který ilegální migraci a terorismus na „vyšší úrovni“ organizuje.
Tento kontrast jen poukazuje na populismus Viktora Orbána — na jedné straně jsou uprchlíci označováni jako teroristé, na druhé straně žije v Maďarsku usvědčený terorista a podporovatel převaděčských sítí. Hanebná a účelová schizofrenie Viktora Orbána se nejviditelnějši projevuje v jeho schopnosti překlenout etnický původ i vyznání Gaitha Pharaona, zatímco u strádajících uprchlíků jejich právě tyhle aspekty zdůrazňuje.
Případ Gaitha Pharaona není pouze bezprecedentní výjimkou, Maďarsko legalizuje pobyt rovněž bohatým Číňanům díky speciálnímu programu zavedenému již od roku 2013. Viktor Orbán si od nich slibuje peníze a ekonomické oživení. Pro Číňany se nejedná o levnou záležitost, za přesídlení musí zaplatit až 60 tisíc euro a koupit dluhopisy na rezidenci ve výši 300 tisíc euro. Důležité ovšem je, že těmto čínským příchozím je poté umožněn legální pobyt v Maďarsku, respektive v celé Evropské unii.
Že maďarští představitelé zachází s migranty odlišně na základě sociálního postavení, a že rovnost před zákonem je pouze na papíře, je známo už delší dobu. Pojem „terorismus“ ovšem dodal do migračního opatření maďarského státu nový prvek: dříve politici referovali ke kulturní a náboženské odlišnosti jen v případě odmítaných pracovních migrantů, zatímco v případě přijímaných vrcholných manažerů kulturní a náboženskou odlišnost bagatelizovali. Nyní slouží sociální status i k označení „terorista“. Kdo je pak pro Evropu skutečným nebezpečím?