Když britská poslankyně Jo Coxová 16. června 2016 vyrazila do birstallské knihovny na setkání s občany ze svého volebního obvodu, byla to už vlastně mrtvá žena. Před budovou na ni čekal Thomas Mair, třiapadesátiletý nezaměstnaný zahradník, jenž dospěl k přesvědčení, že se mu špatně žije přesně kvůli věcem, které prosazují lidé jako ona.

S výkřikem „Ať žije Británie“ se na Jo Coxovou vrhl, vrazil do ní dýku, několikrát do ní vystřelil z obstarožního kvéru a když se sesula k zemi, ještě do ní kopal a několikrát bodl. Pak jej odtrhl sedmasedmdesátiletý veterán, který šel zrovna kolem a který ve vzniklé potyčce utrpěl bodné zranění. Mair beze spěchu opustil místo činu, policie ho dopadla díky navigaci jiného svědka, který se vydal za ním. Chvíli po té Jo Coxová zraněním podlehla.

Událost Británií hluboce otřásla. Byla to první vražda labouristického poslance v dějinách. A byla to také vůbec první vražda poslankyně — ženy. Zločin ale nezměnil rozpoložení britské veřejnosti natolik, aby v referendu, jež se konalo jen o pár dnů později, hlasovala pro setrvání v Evropské unii, za něž se Jo Coxová vehementně brala. Snímek, který ji zobrazuje s jejím mužem Brendanem a jejich dvěma dětmi předškolního věku, jak se řítí po Temži na motorovém člunu s transparentem IN, obletěl po její strašné smrti svět.

Jo Coxová začínala v občanském sektoru. Pracovala v Oxfamu, organizaci, která pomáhá chudým ve Třetím světě a která každoročně vydává zprávu o dramaticky narůstající nerovnosti. Byla to přesvědčená Evropanka; během své rychlé kariéry v Labour Party pracovala i jako asistentka v Evropském parlamentu. V britském parlamentu organizovala solidaritu se Sýrií a neúnavně se zastávala uprchlíků.