Policie začala vloni v listopadu z podnětu severočeské státní zástupkyně Věry Novákové stíhat Martina Konvičku za výroky, kterými měl na facebooku podněcovat k nenávisti vůči islámu. Dnes již bývalá státní zástupkyně — k 1. prosinci změnila zaměstnání — tehdy Deníku Referendum řekla: „V únoru 2015 jsem na základě poznatků získaných od několika svých přátel z úřední povinnosti státního zástupce stíhat všechny činy, o nichž se dozví, sepsala záznam o podezření ze spáchání trestných činů hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob, podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod nebo násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci.“

Sama poté čelila slovním útokům a urážkám a na čas se stáhla ze sociálních sítí. Deník Referendum se Věry Novákové v souvislosti s útoky na zpěváka Radka Bangu — které se vyrojily poté, co kritizoval ocenění xenofobní skupiny Ortel na soutěži Zlatý slavík — zeptal, jaké možnosti české právo nabízí čelit takovým projevům nenávisti.

↗

„Jde při nejmenším o hrubý zásah do osobních práv Radka Bangy,“ říká bývalá státní zástupkyně. Repro DR

Někteří uživatelé facebooku dnes posílají Radka Bangu do plynu, sesypalo se na něj množství vulgárních a rasistických urážek, objevují se mezi nimi i přání „střílet cikány“. Jak v takové situaci správně zasáhnout?

Dá se dělat několik věcí. Radek Banga jako uživatel postiženého profilu může jednotlivé příspěvky mazat, případně omezit přístup pro další uživatele. Facebook také umožňuje uživatelům takzvané nahlášení autora nevhodných příspěvků pro porušení „Zásad komunity“. Následkem může být omezení či úplný zákaz přístupu uživatele na facebook.

S ohledem na uvedený obsah komentářů by se ovšem mohlo jednat o podezření ze spáchání přestupku nebo i trestného činu, zejména pokud by se jednalo o výhrůžky násilím až usmrcením, výzvy k násilí proti etnické skupině, podněcování k nenávisti, hanobení skupiny osob či schvalování nebo ospravedlňování genocidy.

Trestní oznámení může podat kdokoliv, a to u kteréhokoliv policejního orgánu nebo státního zastupitelství. Případně může kterýkoliv státní zástupce nebo policejní orgán reagovat z úřední povinnosti a iniciovat trestní řízení sám na základě informací z médií.

Zároveň je potřeba zajistit důkazní materiál, a to způsobem takzvaně procesně použitelným. Zde považuji za potřebné upozornit, že uživatelsky oblíbené „printscreeny“ mají pro účely trestního řízení omezenou důkazní hodnotu, a je potřeba využít jiné postupy.

Printscreen sice sejme obraz, který je na monitoru, ale není nositelem potřebné informace o samotné internetové stránce, která je takto zachycena. Archivovat je tedy třeba přímo onu problematickou stránku s veškerým relevantním obsahem. Případně lze uživateli s jeho souhlasem zálohovat i celý facebookový profil, včetně obsahu soukromých konverzací. Doporučuji ve všech obdobných případech postupovat ve spolupráci s poučeným policejním orgánem, nejlépe specialistou na danou trestnou činnost.

V Německu letos v červenci policie zasahovala v domácnostech uživatelů, kteří se na facebooku projevovali nenávistně. Pamatují na takovou možnost české zákony?

Právní úprava trestního řízení v České republice samozřejmě obsahuje i institut domovní prohlídky, jehož aplikace je vázána řadou zákonných podmínek, ovšem nikoli co do právní kvalifikace trestného činu, pro který se trestní řízení vede. Tedy obecně řečeno, ano, pamatují. A také to není nic mimořádného, že orgány činné v trestním řízení u osoby, proti které je vedeno trestní řízení pro trestnou činnost spáchanou prostřednictvím internetu, přikročí k provedení domovní prohlídky.

Nenávistných, rasistických a zastrašujících komentářů je nicméně na internetu ohromné množství. Jedna věc je, že je lze mít těžko všechny pod kontrolou, druhá ale, že tady máme stále příliš málo příkladů, kdy se jimi policie a soudy vážně zabývaly. Bude se tato situace postupně napravovat?

Všeobecně rozšířený internet a sociální sítě jsou relativně novým fenoménem, kam se přesunují mnohé aktivity lidí, včetně trestné činnosti, jak ostatně vyplývá i ze zprávy Nejvyššího státního zastupitelství o činnosti za rok 2015. V tomto směru bude pro orgány činné v trestním řízení klíčové držet krok s novými technologiemi a fenomény a trestnou činnost spáchanou i v těchto formách dostatečně odhalovat a dokumentovat. Nezbytná bude spolupráce na mezinárodní úrovni.

Když se podíváme na konkrétní ukázky (

zde a zde) útoků na Radka Bangu, mohla byste říct, zda jsou v rozporu se zákony?

Můžeme se zabývat jednotlivými příspěvky, kterých je momentálně, pokud vím, již několik tisíc, a zkoumat, zda by se mohlo jednat o podezření z přestupku či trestného činu, přičemž možné skutkové podstaty jsem již naznačila. Je třeba ale uvést, že v rozporu se zákonem jsou patrně všechny zde vybrané ukázky, neboť se nepochybně jedná přinejmenším o hrubý zásah do osobnostních práv pana Bangy, jeho blízkých, potažmo všech Romek a Romů.

Dopad takových útoků je samozřejmě daleko širší, celospolečenský a musí se dotýkat každého, kdo není imunní vůči nenávisti a základní práva a svobody, na nichž naše společnost deklarovaně staví, pro něj nejsou prázdným pojmem, který uplatňuje jen, když se mu to zrovna hodí.

A jak má tedy postupovat člověk, který by chtěl, aby se orgány činné v trestním řízení začaly skutečně reálně zabývat „zde vybranými ukázkami“, které jsou „v rozporu se zákonem“?

Jak jsem již uvedla, trestní oznámení může podat kdokoliv. Lze to provést u kteréhokoliv policejního orgánu nebo státního zastupitelství.

Vraťme se ještě k Martinu Konvičkovi. Víte, v jaké fázi je dnes jeho trestní stíhání, které bylo zahájeno před rokem?

Vím jen to, co je veřejně známo z médií, tedy že věc vrátil soud státnímu zástupci k došetření. Je třeba říci, že i v případě, kdybych měla informací více, nemohla bych je zveřejnit s ohledem na povinnosti mlčenlivosti, která mě zavazuje i po zániku funkce státní zástupkyně. Vyjma výše uvedeného jsem ve věci nadále jako státní zástupkyně nebyla nijak činná a nevztahuje se tedy na mne obecná povinnost informovat veřejnost o své činnosti prostřednictvím veřejných sdělovacích prostředků.

Máme u nás v případě takzvané „hatespeech“ nějaký precedent? Zdá se totiž, se si uživatelé sociálních sítí zdaleka neuvědomují závažnost svých výroků a neustále je zaměňují se svobodou projevu.

Nemám k dispozici relevantní statistiky, vybavím si jen případy známé z médií, například trestní stíhání bývalého poslance Otto Chaloupky pro protiromské výroky, které měly být učiněny rovněž prostřednictvím facebooku. Nebo nedávné prvoinstanční odsouzení Adama B. Bartoše a Ladislava Zemánka za antisemitské texty, které měli uvést v souvislosti s návštěvou Polné. 

Podobných případů bude patrně více, nicméně je zřejmé, že projevů nenávisti ve veřejném prostoru bohužel neubývá. Svoboda projevu jako základní lidské právo může být dle Listiny základních práv a svobod omezena zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytné například pro ochranu práv a svobod druhých. 

Jedním z takových zákonů je právě trestní zákoník. Hranici svobody projevu pak mohou zřetelně konkretizovat právě trestní řízení, pokud jsou a nadále budou z hlediska obžaloby zastupující veřejný zájem úspěšná.