Jméno poslankyně Jo Coxové znal do včerejška málokdo. A všichni bychom dali přednost tomu, kdybychom je nepoznali vůbec, anebo třeba až za několik let, což se mohlo stát. Jo Coxové předvídali mnozí hvězdnou kariéru. Byla pracovitá, talentovaná, idealistka s letitými zkušenostmi s občanským aktivismem; pro parlamentní dráhu měla nejlepší průpravu.

Její včerejší tragická smrt je strašlivou událostí v celé řadě rovin. Jistě i kvůli jejímu politickému a občanskému profilu, s nímž se samozřejmě dává do souvislosti. Jo Coxová vyzdvihovala přínosy imigrace, ve své první parlamentní řeči promluvila o tom, jak její yorkshirský obvod těží z toho, co mu přistěhovalci — od Irů až po pakistánské muslimy — přinesli.

Zastávala se uprchlíků. Její nejzřetelnější parlamentní iniciativou bylo úsilí o humanitární intervenci v Sýrii. Současně nabádala britskou vládu, aby přijala tři tisíce bezprizorních syrských dětí. Jako uprchlíků se — samozřejmě — zastávala i přírody.

↗

Byla to labouristka, sociální demokratka, ale příliš rychlá srovnání tu nejsou na místě. Co bychom u nás — zvláště nyní, kdy se staletá tradice české sociální demokracie právě špiní uzavíráním družby s čínskými komunisty — dali za to, kdyby ve sněmovně zasedala v klubu ČSSD aspoň jedna osobnost, která by se k tématu přistěhovalectví a imigrace vyslovovala s takovým ryzím humanismem a smělostí, s jakou o něm mluvila Jo Coxová.

Jakkoli tedy sociální demokratka, svým občanským profilem byla bližší nežli komukoli z tuzemských parlamentních sociálních demokratů třebas Olze Pavlů, na jejíž organizaci někdo za to, že pomáhá uprchlíkům, vylepil její parte, či redaktorkám Deníku Referendum, jejichž fotografii s nápisem Solidaritu s uprchlíky někdo upravil tak, že jejich zkrvavené hlavy třímali bojovníci Islámského státu.

Je to na místě připomenout právě teď tak jako se v Británii, ač ještě neznáme přesné okolnosti motivů útočníka, mluví o tom, jak rozdmýchávání nenávisti ve společnosti bývá příčinou, že různé vyšinuté nešťastné bytosti pohybující se na jejím okraji přejdou od slov k činům. Nečekejme na to tady, zasahujme proti projevům nenávisti dřív.

Mluví se pochopitelně o útoku na demokracii. Jednalo se o poslankyni britského parlamentu, zavražděnou kousek od své kanceláře krátce po pravidelném setkání s voliči. Vyšlo najevo, že policie už zvažovala možnost poskytnout jí zvláštní ochranu. Bezpečnostní opatření se nyní patrně posílí, ale změnit je především nutné klima, z nějž se takovéto hrozby rodí.

U nás s podobnými útoky na poslance zkušenost naštěstí zatím nemáme. Nejblíže tomu bylo ve své době neuvěřitelně benevolentně posuzované šikanování opozičních sociálních demokratů sprškami vajíček a ještě v čerstvé paměti uchované mávání šibenicemi na protiuprchlickém pochodu. Je ovšem třeba mít sociálním demokratům za zlé, že svou nedávnou zkušenost skupiny lidí označených k povoleným projevům nenávisti nepřetavili v razantní ochranu lidí s totožným údělem a mnohem vehementněji dnes nezakročují proti šíření nenávisti. Nepřejeme si přece, abychom k tomu museli nejprve projít nějakou podobnou tragickou událostí jako včera Británie.

Atmosféra na ostrovech v posledních týdnech zhoustla i kvůli vyhrocené debatě před referendem o odchodu z EU. Je tu na místě připomenout, že Jo Coxová byla rovněž Evropankou v nejlepším slova smyslu. Řadu let pracovala v Bruselu pro OxFam, humanitární organizaci, u nás asi nejproslulejší díky zveřejňování statistik o monstrózně se prohlubujících rozdílech mezi bohatými a chudými.

↗

Jo Coxová s rodinou: proti odchodu Británie z EU. Repro DR

Jako přesvědčená Evropanka Jo Coxová vedla intenzivně kampaň proti odchodu Británie z Evropské unie. Ve svém obvodu to měla nepochybně obtížné, protože součet hlasů pro její konkurenty z protievropské UKIP a z Konzervativní strany, v otázce Brexitu rozpolcené, v loňských parlamentních volbách byl vyšší nežli počet hlasů, které obdržela ona sama.

Nálada před referendem v Británii se stala jeduplnou, nenávistnou. Hlavní proud odpůrců setrvání Británie v EU se snaží veřejnou debatu stavět právě tak, jako by se mělo jednat o plebiscit o imigraci. Nigel Farage, předseda UKIP, jen hodinu před tragickým incidentem zveřejnil plakát zobrazující proud syrských uprchlíků na slovinských hranicích.

Přitom je jasné, že Evropská unie uprchlickou krizi nevyvolala, že konvence o uprchlících platí i pro země, které nejsou členy EU, a konečně i to, že odpírání pomoci uprchlíkům předpokládá zřeknutí se právě těch hodnot, v jejichž jménu by se měla taková nelidskost spáchat. Bohužel mezi představiteli české demokratické levice najdeme víc postav, které témata Evropské unie a uprchlíků spojují spíše v duchu Nigela Farage nežli Jo Coxové.

Ona sama přitom nepatřila k žádnému progresivnímu okraji. Jeremyho Corbyna sice nominovala na předsedu, ale pak volila blairistku Liz Kendallovou. Jeden ze svých posledních textů věnovala právě ostré kritice Corbynova řízení strany. Je vhodné si připomínat, že její smýšlení o Evropě, o migraci, o uprchlících není žádným okrajem, ale osou hlavního proudu evropské demokratické levice.

V českých zemích dnes teprve zápasíme o to, aby tu evropské civilizované humanistické myšlení, jehož byla Jo Coxová prvotřídní nositelkou, zdomácnělo a získalo v předních zdejších demokratických politických stranách své zastání. Pro lidi s přesvědčením Jo Coxové se tu někdy používá hanlivý pojem „sluníčkář“. Je to synonymum humanisty a čeština zná i jeho jazykově přesný protiklad: „tmář“.

↗

Pro lidi s přesvědčením Jo Coxové se tu někdy používá hanlivý pojem „sluníčkář“. Je to synonymum humanisty a čeština zná i jeho jazykově přesný protiklad: „tmář“. Repro DR

Tmáři tu dnes ve veřejné debatě mají navrch. Zápas s tmářstvím je ale nakonec stejný v Británii jako u nás, byť si v něm dnes česká společnost stojí nepochybně o dost hůř. Budeme ho teď muset vést i za Jo Coxovou.

Kdokoli, kdo se někdy setkal s malými dětmi, které přišly takovým neštěstím o svou mámu, nebude přemítat o tom, co je na jejím tragickém odchodu nejsrdceryvnější. Právě k jejím dětem a k jejímu muži, který svou schopnost lásky a statečnosti už projevil ve svém veřejném prohlášení reagujícím na neštěstí, nechť prosím nyní míří myšlenky každého z nás.

Galerie (4)