Jo Coxová byla jednou z nás

Jakub Patočka

Vražda Jo Coxové je hrůzostrašnou událostí v celé řadě rovin. Byla to ochránkyně uprchlíků, obhájkyně mírumilovného spolužití rozmanitých kultur, Evropanka, sociální demokratka. A především máma dvou malých dětí.

Jméno poslankyně Jo Coxové znal do včerejška málokdo. A všichni bychom dali přednost tomu, kdybychom je nepoznali vůbec, anebo třeba až za několik let, což se mohlo stát. Jo Coxové předvídali mnozí hvězdnou kariéru. Byla pracovitá, talentovaná, idealistka s letitými zkušenostmi s občanským aktivismem; pro parlamentní dráhu měla nejlepší průpravu.

Její včerejší tragická smrt je strašlivou událostí v celé řadě rovin. Jistě i kvůli jejímu politickému a občanskému profilu, s nímž se samozřejmě dává do souvislosti. Jo Coxová vyzdvihovala přínosy imigrace, ve své první parlamentní řeči promluvila o tom, jak její yorkshirský obvod těží z toho, co mu přistěhovalci — od Irů až po pakistánské muslimy — přinesli.

Zastávala se uprchlíků. Její nejzřetelnější parlamentní iniciativou bylo úsilí o humanitární intervenci v Sýrii. Současně nabádala britskou vládu, aby přijala tři tisíce bezprizorních syrských dětí. Jako uprchlíků se — samozřejmě — zastávala i přírody.

Byla to labouristka, sociální demokratka, ale příliš rychlá srovnání tu nejsou na místě. Co bychom u nás — zvláště nyní, kdy se staletá tradice české sociální demokracie právě špiní uzavíráním družby s čínskými komunisty — dali za to, kdyby ve sněmovně zasedala v klubu ČSSD aspoň jedna osobnost, která by se k tématu přistěhovalectví a imigrace vyslovovala s takovým ryzím humanismem a smělostí, s jakou o něm mluvila Jo Coxová.

Jakkoli tedy sociální demokratka, svým občanským profilem byla bližší nežli komukoli z tuzemských parlamentních sociálních demokratů třebas Olze Pavlů, na jejíž organizaci někdo za to, že pomáhá uprchlíkům, vylepil její parte, či redaktorkám Deníku Referendum, jejichž fotografii s nápisem Solidaritu s uprchlíky někdo upravil tak, že jejich zkrvavené hlavy třímali bojovníci Islámského státu.

Je to na místě připomenout právě teď tak jako se v Británii, ač ještě neznáme přesné okolnosti motivů útočníka, mluví o tom, jak rozdmýchávání nenávisti ve společnosti bývá příčinou, že různé vyšinuté nešťastné bytosti pohybující se na jejím okraji přejdou od slov k činům. Nečekejme na to tady, zasahujme proti projevům nenávisti dřív.

Mluví se pochopitelně o útoku na demokracii. Jednalo se o poslankyni britského parlamentu, zavražděnou kousek od své kanceláře krátce po pravidelném setkání s voliči. Vyšlo najevo, že policie už zvažovala možnost poskytnout jí zvláštní ochranu. Bezpečnostní opatření se nyní patrně posílí, ale změnit je především nutné klima, z nějž se takovéto hrozby rodí.

U nás s podobnými útoky na poslance zkušenost naštěstí zatím nemáme. Nejblíže tomu bylo ve své době neuvěřitelně benevolentně posuzované šikanování opozičních sociálních demokratů sprškami vajíček a ještě v čerstvé paměti uchované mávání šibenicemi na protiuprchlickém pochodu. Je ovšem třeba mít sociálním demokratům za zlé, že svou nedávnou zkušenost skupiny lidí označených k povoleným projevům nenávisti nepřetavili v razantní ochranu lidí s totožným údělem a mnohem vehementněji dnes nezakročují proti šíření nenávisti. Nepřejeme si přece, abychom k tomu museli nejprve projít nějakou podobnou tragickou událostí jako včera Británie.

Atmosféra na ostrovech v posledních týdnech zhoustla i kvůli vyhrocené debatě před referendem o odchodu z EU. Je tu na místě připomenout, že Jo Coxová byla rovněž Evropankou v nejlepším slova smyslu. Řadu let pracovala v Bruselu pro OxFam, humanitární organizaci, u nás asi nejproslulejší díky zveřejňování statistik o monstrózně se prohlubujících rozdílech mezi bohatými a chudými.

Jo Coxová s rodinou: proti odchodu Británie z EU. Repro DR

Jako přesvědčená Evropanka Jo Coxová vedla intenzivně kampaň proti odchodu Británie z Evropské unie. Ve svém obvodu to měla nepochybně obtížné, protože součet hlasů pro její konkurenty z protievropské UKIP a z Konzervativní strany, v otázce Brexitu rozpolcené, v loňských parlamentních volbách byl vyšší nežli počet hlasů, které obdržela ona sama.

Nálada před referendem v Británii se stala jeduplnou, nenávistnou. Hlavní proud odpůrců setrvání Británie v EU se snaží veřejnou debatu stavět právě tak, jako by se mělo jednat o plebiscit o imigraci. Nigel Farage, předseda UKIP, jen hodinu před tragickým incidentem zveřejnil plakát zobrazující proud syrských uprchlíků na slovinských hranicích.

Přitom je jasné, že Evropská unie uprchlickou krizi nevyvolala, že konvence o uprchlících platí i pro země, které nejsou členy EU, a konečně i to, že odpírání pomoci uprchlíkům předpokládá zřeknutí se právě těch hodnot, v jejichž jménu by se měla taková nelidskost spáchat. Bohužel mezi představiteli české demokratické levice najdeme víc postav, které témata Evropské unie a uprchlíků spojují spíše v duchu Nigela Farage nežli Jo Coxové.

Ona sama přitom nepatřila k žádnému progresivnímu okraji. Jeremyho Corbyna sice nominovala na předsedu, ale pak volila blairistku Liz Kendallovou. Jeden ze svých posledních textů věnovala právě ostré kritice Corbynova řízení strany. Je vhodné si připomínat, že její smýšlení o Evropě, o migraci, o uprchlících není žádným okrajem, ale osou hlavního proudu evropské demokratické levice.

V českých zemích dnes teprve zápasíme o to, aby tu evropské civilizované humanistické myšlení, jehož byla Jo Coxová prvotřídní nositelkou, zdomácnělo a získalo v předních zdejších demokratických politických stranách své zastání. Pro lidi s přesvědčením Jo Coxové se tu někdy používá hanlivý pojem „sluníčkář“. Je to synonymum humanisty a čeština zná i jeho jazykově přesný protiklad: „tmář“.

Pro lidi s přesvědčením Jo Coxové se tu někdy používá hanlivý pojem „sluníčkář“. Je to synonymum humanisty a čeština zná i jeho jazykově přesný protiklad: „tmář“. Repro DR

Tmáři tu dnes ve veřejné debatě mají navrch. Zápas s tmářstvím je ale nakonec stejný v Británii jako u nás, byť si v něm dnes česká společnost stojí nepochybně o dost hůř. Budeme ho teď muset vést i za Jo Coxovou.

Kdokoli, kdo se někdy setkal s malými dětmi, které přišly takovým neštěstím o svou mámu, nebude přemítat o tom, co je na jejím tragickém odchodu nejsrdceryvnější. Právě k jejím dětem a k jejímu muži, který svou schopnost lásky a statečnosti už projevil ve svém veřejném prohlášení reagujícím na neštěstí, nechť prosím nyní míří myšlenky každého z nás.

    Diskuse
    ??
    June 18, 2016 v 8.59
    Ano dve deti prisli o mamu a jeji manzel o milovanou osobu.
    Vse co o vrahovi zatim vime, je ze byl dusevne nemocny. Takze zneuziti lidske tragedie k politicke agitaci se jak mezi slusnymi tmari, tak i slusnymi slunickari nazyva hyenismus.
    MP
    June 18, 2016 v 12.02
    Kdyby byl vrah muslim,
    to byste tak zdrženlivý nebyl, co, p. Kuchejdo?
    JN
    June 18, 2016 v 13.40
    Rozhodne o výsledku britského referenda vražda a teatrální prohlášení obžalovaného?
    ???
    PK
    June 18, 2016 v 13.55
    Možná rozhodne, pane Nusharte
    Máte s tím snad nějaký problém? Já říkám: kéž by. Pak by její smrt měla nějaký smysl.
    JN
    June 18, 2016 v 14.40
    No comment, pane Kolaříku.
    ?!
    PK
    June 18, 2016 v 15.06
    A to já zas mám komentář, pane Nusharte
    Jestli vyhrají proevropané, můžete si stěžovat třeba na hlavním nádraží, že "rozhodla vražda a teatralní prohlášeni", a že se Vám to nelíbí.
    JN
    June 18, 2016 v 15.46
    Víte, pane Kolaříku, já jsem pro zachování EU.
    Rozpad EU je samozřejmě v zájmu Ruska a já vám mám někdy takovej pocit, že v tom Bruselu je to samej ruskej agent a že náplní práce těch úředníků je ve skutečnosti co největší diskreditace EU.

    Uvědomuji si, že pokud se EU podstatně nezreformuje, nemůže se dlouhodobě v této podobě udržet. Nebo možná může, ale jen za cenu omezení demokracie.

    Neměl bych ale žádnou radost z toho, kdyby někteří proevropané předstírali smutek a zatím se potichu radovali z vraždy. Asi bych si ten svůj postoj pak musel ještě promyslet. Nejsem totiž zastáncem hesla: "Účel světí prostředky." Nesvětí a nikdy nesvětil.
    JN
    June 18, 2016 v 16.12
    Možná je to trochu podobné,
    jako se zachováním Rakousko-Uherska. Také bych nebyl pro jeho rozbití, kdybych žil v té době. (Jenže ty reformy, které měly Rakousko-Uhersko zachránit, přišly pozdě.)
    PK
    June 18, 2016 v 16.23
    Pane Nusharte
    Za prvé: uvědomujete si, že na Váš dotaz "Rozhodne o výsledku britského referenda vražda a teatrální prohlášení obžalovaného?" Vám nikdo nemůže dát jinou odpověď než "Možná ano, možná ne" ? Jestliže si to uvědomujete, proč takovou otázku kladete?

    Za druhé: Máte nějaké důvody k invektivě (uvědomujete si, že to je dost drsná invektiva?), že se někdo "potichu raduje z vraždy"? Např. autor článku? Z čeho v článku tak usuzujete? Z které pasáže?
    JN
    June 18, 2016 v 19.19
    Na Vaši první otázku bych, pane Kolaříku, odpověděl
    také otázkou:
    Proč tedy o té události psát jakékoliv články? Stačí prostě jen vyjádřit smutek a soustrast blízkým.

    A na druhou otázku:
    Nechtěl jsem to komentovat, nechal jsem se vyprovokovat, užil jsem podmiňovacího způsobu.
    PK
    June 18, 2016 v 19.25
    Aha
    Děkuji, nemám další otázky, pane Nusharte.
    June 19, 2016 v 13.36
    Po vraždě Jo Coxové byla přece kampaň přerušena
    takže je nesmyslné zastánce "remain" obviňovat z toho, že ji politicky využívají. Pokračovat v kampani by přece bylo v jejich zájmu.
    JN
    June 19, 2016 v 14.50
    Tak si říkám, pane Kolaříku, jestli my proevropané
    nemáme už trochu "velkoruskou" mentalitu (myslím, co se týče pořadí hodnot).
    June 19, 2016 v 19.03
    Panu Kuchejdovi
    To, že vrah docházel do psychiatrického centra, neznamená, že je duševně nemocný. Je třeba (zejména forenzně) rozlišovat potenciální duševní poruchu a duševní nemoc. Ale i člověk s duševní nemocí velmi citlivě vnímá atmosféru ve společnosti, možná silněji než člověk s poruchou osobnosti.
    JN
    June 21, 2016 v 8.31
    KAŽDÁ vražda je, pane Patočko, hrůzostrašná.
    Děsím se toho, že by některé vraždy mohly být méně závažnější.

    JN
    June 21, 2016 v 9.24
    Tak nevím, pane Patočko:
    Jakub Patočka:

    "Mluví se pochopitelně o útoku na demokracii (...) změnit je především nutné klima, z nějž se takovéto hrozby rodí.
    U nás s podobnými útoky (...) zkušenost naštěstí zatím nemáme. Nejblíže tomu bylo ve své době (...) šikanování opozičních sociálních demokratů SPRŠKAMI VAJÍČEK..."

    -------------

    Tomáš Schejbal, účastník protidemonstrace 1.7.2015 na Václavském náměstí - za imigraci, multikulturalisnus a proti fašismu, rasismu a xenofobii, oběť policejního zásahu:

    "HÁZENÍ VAJÍČKEM jsem zvolil jako formu politického protestu. Házel jsem je již jednou, poprvé to bylo v roce 2009 NA JIŘÍHO PAROUBKA. Dnes toho ale hořce lituji, protože celá kampaň "vejce pro Paroubka" byla kanalizací nenávisti pravicových voličů vůči levici obecně a fakticky pomohla posílit postavení pravice. Nic na tom nemění ani to, že stejně jako všichni ostatní jsem mu vyčítal zátah vůči Czechteku, a že jsem jako jediný házel vajíčka zleva, protože Paroubek byl v mých očích zrádce pracujících. (...) Cítil jsem potřebu tuhle chybu napravit, a tak jsem si vybral mluvčí tohoto hnutí. Nešlo ale o jednu Volfovou, na níž VAJÍČKO DOPADLO. Šlo o protest proti myšlence a představitelům celého hnutí." (z rozhovoru Tomáše Schejbala pro Parlamentní listy)
    ??
    June 21, 2016 v 12.12
    Pane Unger, nechtejte po mne prilis.
    Snad pro vas neni tezke pochopit, ze nemuzete po delnikovi chtit aby odborne rozlisoval mezi dusevni chorobou a dusevni poruchou. Pro mne a radu dalsich lidi proste neni vporadku. A nakolik o to se jiste pohada rada "renomovanych" soudnich znalcu. To uz ovsem bude po onom "velkem rozhodnuti".

    A co se tyce kampane, ta uz opet bezi. Ze smrt poslankyne bude vyuzita a take zneuzita je nesporne. Lide nejsou andele. Na obou stranach je i pekna sebranka, ba i takova ktera by se jedne sikovne vrazdy nestitila. Takze si pouze muzeme polozit otazku komu to poslouzilo. Odpovedet si muze kazdy sam.
    June 22, 2016 v 6.18
    Pane kolego Ungere,
    duševní nemoc a porucha jsou víceméně synonyma. Například maniodepresivní psychóze se dnes říká bipolární porucha.

    Další vražda britského poslance. Teď, pane Kolaříku, na DR žádný článek nevyjde. „Proč taky o té události psát jakékoliv články?“ Stačí jen vyjádřit smutek a soustrast blízkým...

    + Další komentáře