Vážený pane premiére,

vyzýváme Vás k vyjádření dobrovolné solidarity s Řeckem a lidmi, kteří prchají před válkou. Žádáme Vás, abyste inicioval rychlé přijetí několika set lidí registrovaných v relokačních programech.

Česká republika si získala celosvětový respekt díky účinné pomoci v Jordánsku, kde české instituce zajistily elektrifikaci uprchlického tábora a kam pravidelně vysílají specializované lékaře, kteří provádějí složité operace přímo tam, kde je to v důsledku syrského konfliktu nejvíce potřeba. Nelze však přehlížet aktuální situaci v Řecku.

Po uzavření dohody EU-Turecko v březnu 2016 zůstalo na řeckém území v zoufalých podmínkách přibližně 60 tisíc lidí. Během roku 2016, jak jistě víte, dorazilo na řecké ostrovy do tzv. hotspotů dalších 16 tisíc lidí z Turecka. Podmínky v hotspotech na ostrovech jsou katastrofální z hygienického hlediska, ale zejména z hlediska zachování důstojnosti lidí; situace na řecké pevnině je jen o něco málo lepší.

Přestože se zdráháme si to přiznat, na území Evropské unie probíhá humanitární katastrofa. Stát v tak komplikované ekonomické situaci jako Řecko nemá šanci tuto katastrofu zvládnout sám, bez ohledu na množství peněz, které bychom tam poslali. Tím, že lidi necháváme v Řecku bez pomoci a bez naděje, navíc přispíváme k jejich potenciální budoucí radikalizaci — zoufalí lidé dělávají zoufalé činy. Pomozme jim vrátit víru, že mohou svůj život prožít důstojně.

V letě roku 2015 se Vaše vláda zavázala dobrovolně přijmout 1100 uprchlíků z Řecka a Itálie. Během roku 2016 jste několikrát při různých příležitostech mluvil o dobrovolné solidaritě. Zmiňoval jste, že si Česká republika nenechá nikým diktovat, komu a jak musí pomoci nebo jak musí prokazovat solidaritu, a zdůrazňoval jste dobrovolnou pomoc potřebným. V Řecku je připraveno několik tisíc lidí, kteří byli zaregistrováni do relokačního programu, takže je celá situace o mnoho jednodušší než vybírání lidí z tureckých nebo jordánských uprchlických táborů.

Česká republika sice vysílá policisty do Makedonie a dalších států, ale to bohužel nijak neřeší situaci desetitisíců lidí uvízlých právě v Řecku — těm může pomoci právě jenom relokace do některého z členských států EU.

Chtěl bych Vás povzbudit v odhodlání ukázat, že naše země dokáže být solidární s těmi, kdo opravdu naši pomoc potřebují, a začít tak alespoň symbolicky oplácet podporu, které se nám řadu let dostává od Evropské unie. Uprchlíci v Řecku jsou sužováni krutou zimou, a my máme jedinečnou možnost projevit solidaritu s Řeckem, s Evropskou unií a především s lidmi, kteří ve válce ztratili vše a hledají zastání.

Jsem si jist, že naše vláda má k dispozici dostatečné zdroje, aby dokázala během prvního pololetí tohoto roku přijmout 500 uprchlíků z táborů v Řecku a do konce roku dalších 500. Může se navíc spolehnout na schopnosti a dovednosti řady organizací, které u nás dlouhodobě působí a mají velké zkušenosti s prací s migranty a s jejich integrací do české společnosti.

Rozumím tomu, že naše vláda dlouhodobě vystupuje proti povinným kvótám. Nechme tedy kvóty stranou a slovo „solidarita“ proměňme ve skutečný čin. Na řecké pevnině čeká už mnoho měsíců téměř 50 tisíc lidí, pomoc jedné tisícovce je tedy pomocí především symbolickou, která však může mít velký dosah — připojme se k Finsku, Portugalsku nebo například Nizozemsku, které na relokaci úspěšně pracují. Tato aktivita český rozpočet nijak nezatíží a může výrazně vylepšit náš obraz v očích Německa a celé Evropské unie. Toto gesto by mělo i obrovskou symbolickou hodnotu pro českou společnost, jež stále více podléhá strachu, na kterém se bohužel přiživuje řada našich politiků.

Vím, že nejste lhostejný k utrpení lidí zasažených válkou. Chtěl bych Vás proto povzbudit, abyste se veřejně projevil jako empatický a odvážný politik, na kterého my, občané České republiky, můžeme být hrdí.

S přátelským pozdravem,

za celý tým spolku Pomáháme lidem na útěku a jménem dobrovolníků pomáhájících na Balkáně,

Dalimil Petrilák

Zuzana Lenhartová

Marie Heřmanová

Milan Votýpka