Během léta se konají v mnoha evropských městech pochody LGBTQ hrdosti. V srbském Bělehradě dlouhodobě čelí silnému odporu ze strany konzervativců, krajní pravice a různých frustrovaných jednotlivců. Jeho znemožnění letos naprosto nepřijatelně způsobil ze své pozice prezident země.

Pokus uskutečnit „pochod hrdosti“ v Bělehradě se objevil poprvé v roce 2001. Skončil katastrofou, neboť fotbaloví ultras napadli účastníky a v centru metropole zavládlo násilí. Znovu se Pride konal v roce 2010 a opět při něm došlo k násilí — o jeho organizaci natočil známý srbský režisér Srdjan Dragojević v roce 2011 film s názvem Parada. Většinová společnost se také v důsledku násilností dívala na organizaci pochodů hrdosti s jistou nevolí. Další pochod úřady následně zakázaly, organizátoři však rozhodnutí napadli u soudu a spor vyhráli.

Balkánská politika definovaná kulturními válkami

Srbsko je vnitřně velice rozdělená země. Je tomu tak již přes sto let. Hledání kompromisu je v tamní politice velice složité a náročné. Nelze říci, že proti sobě stojí město a venkov nebo bohatí a chudí. Spíše jde o „kulturní války“. Oblíbené je například srovnání dvou hudebních festivalů: obraz liberálního Srbska představuje festival moderní hudby EXIT v Novém Sadu, jeho protikladem je tradiční setkání lidové hudby v Guči na jihu Srbska.

V atmosféře totální zpolitizovanosti nelze nevidět i politickou identitu bělehradského pochodu hrdosti. V očích zastánců „tradičního“ Srbska, které představuje pravoslavná tradice, patriarchální rodina, venkov, konzervativní hodnoty, bratrské Rusko a podobně, je Pride „oslavou zvrácenosti“. Dragojević to ve svém filmu krásně ilustruje větou, jíž jsou organizátoři pochodu tvrdě odmítnuti při nahlášení svolání akce na bělehradském magistrátu. „Chcete snad, abychom nařídili policii, aby chránila vás, nemocné,“ říká úředník města.

Vyžaduje proto nemalé politické úsilí prosadit konání takové akce. Srbská vládnoucí strana je přirozeně nucena vlivem zmíněného názorového rozdělení země hrát to, čemu se říká „catch all party“ — tedy pokoušet se částečně uspokojit všechny.

Vučić proto v tomto směru ustupuje i „liberálům“, jak dokazuje fakt, že v roce 2017 jmenoval Anu Brnabić premiérkou. Brnabić, jejíž mandát letos končí, byla první otevřeně homosexuální ministerskou předsedkyní země.

O bělehradském pochodu rozhodlo Kosovo