Od začátku ruské agrese proti Ukrajině, zejména od vyhlášení mobilizace Putinovým režimem, začali Rusové hledat útočiště v Srbsku. Je to dáno celou řadou okolností, mimo jiné i tím, že Srbsko dosud nezavedlo vůči Rusku sankce, i když útok na Ukrajinu odsoudilo. Zároveň většina společnosti v Srbsku obecně nemá vůči Rusku a Rusům záporné postoje.

V médiích, z nichž většina podporuje prezidenta Vučiće, který je populistou orbánovského typu, dominuje protizápadní a proruská interpretace invaze na Ukrajinu. Podle průzkumů veřejného mínění čtyřiašedesát procent respondentů v Srbsku se domnívá, že odpovědnost za válku na Ukrajině nesou Západ, Severoatlantická aliance a Evropská unie.

Je to nejen důsledkem státní propagandy a v ní angažovaných médií, ale také dlouhodobě obezřetnějšího postoje srbské společnosti vůči Západu. I když tedy víc než polovina respondentů zůstává na straně Ruska (58 %), je vidět také značný nárůst podpory Ukrajině, neboť podíl lidí s takovým názorem se zvýšil z květnových 12 % na zářijových 22 %.

Historická zkušenost nahrává Rusku

I když formálně a ekonomicky má Srbsko se západními státy dobré vztahy a usiluje o vstup do Evropské unie, srbská společnost se také pořád nezotavila z bombardování silami NATO v roce 1999. A v souvislosti s tím jsou tu vůči Západu negativní postoje obecně silnější.

Tomu napomáhá i silně protizápadní rétorika prezidenta Vučiće, jeho vládní garnitury a jím ovládanými médii. Ale přispívá k tomu i tlak Evropské unie na uznání nezávislosti Kosova Srbskem.

Většina obyvatel se také nadále domnívá, že by si Srbsko mělo zachovat dobré vztahy s Ruskem i za cenu, že nevstoupí do Evropské unie. I když se stále pouze devatenáct procent respondentů domnívá, že by Srbsko mělo zavést sankce vůči Rusku, je to oproti květnu nárůst podpory o deset procentních bodů. I zde se do formování postoje promítá skutečnost, že společnost v Srbsku má vlastní hluboko vrytou vzpomínku na sankce, které byly uvaleny na Srbsko v 90. letech a které se staly součástí kolektivní paměti tamní společnosti.

Rusko je v Srbsku naopak vnímáno jako přátelská země. Pro Srbsko je Rusko klíčové jak v oblasti energetické bezpečnosti, tak v kosovské otázce. Rusko totiž považuje Kosovo za součást Srbska a zastává prosrbské postoje v OSN. Rusové jsou v Srbsku vítáni, jazykově a kulturně jsou si se Srby blízcí.

Mezi Ruskem a Srbskem existuje bezvízový režim. A mezi Bělehradem a Moskvou či Petrohradem i přímé lety srbských aerolinek Air Serbia. Zároveň se mohou Rusové z dalších měst dostat do Bělehradu například přes Istanbul.

Ruská imigrace v Srbsku

Podle srbského ministerstva vnitra se do listopadu 2022 přestěhovalo do Srbska víc než 140 tisíc Rusů. Nestěhují se přitom jenom ruští občané, nýbrž i ruské firmy, které přemísťují svá sídla do Bělehradu.

Někteří lidé v Srbsku se snaží ze situace vytěžit a pronajímají byty Rusům za dvakrát nebo i třikrát vyšší ceny, než za jaké je pronajímali domácímu obyvatelstvu. Má to za následek enormní zvýšení cen pronájmů i pro srbské občany.

Zároveň Rusové v Srbsku nakupují nemovitosti, zejména byty ve větších městech, což také vede ke zvýšení cen. Zatímco část společnosti na situaci vydělává, druhá část je nespokojená, neboť si už nemůže pronajmout byt za normální ceny.

Nicméně, nelze očekávat, že by nespokojenost části společnosti s příchodem Rusů vedla ke změně vztahů Srbska vůči Rusku a Rusům. O změně geopolitického směřování země z důvodu zvýšení cen pronájmu kvůli příchodu Rusů ani nemluvě.

Srbské členství v EU zatím v nedohlednu

Vzhledem k tomu, že problémy týkající se menšiny společnosti v Srbsku nikdy nevedly k výrazným změnám či změně státní politiky, nelze očekávat, že Vučić politiku vůči Rusku otočí. Proruská, a zejména antizápadní mediální scéna ovlivňována Vučićem navíc udržuje takovéto rozpoložení ve většině společnosti.

Skutečnou změnu geopolitického směřování země by mohla vyvolat pouze promyšlená politika Západu, který by musel poskytnout srbské společnosti lákavější perspektivy, než jaké zemi nabízejí přátelské vztahy s Ruskem. Hlavní překážkou v tomto ohledu jsou roky planě strávené v čekárně Evropské unie a s ruskou agresí na Ukrajinu se zvyšující tlak na Srbsko, aby uznalo nezávislost Kosova, což je pro prakticky kompletní srbskou politickou reprezentaci nadále nepřijatelné.

Ústupky Západu ve věci Kosova přitom nejsou představitelné. Nelze tudíž očekávat, že Vučić změní zahraničněpolitickou orientaci země, neboť sám ostatně nikdy prozápadně orientován nebyl.

Řešení asi nemůže být jiné než dlouhodobé — Evropská unie by měla stanovit jasnou perspektivu a podmínky pro vstup Srbska a dalších zemí západního Balkánu. Současně je třeba mnohem intenzivněji napomáhat rozvoji svobodných médií a občanské společnosti v regionu, aby se více prosazovaly občanské a evropské perspektivy namísto perspektiv nacionálně-populistických. Regionu je také nutné nabídnout lákavou ekonomickou budoucnost.

Pro Západ je přetrvávající náklonnost Srbska k Rusku jistě špatnou zprávou. Ale špatnou zprávou je i pro Srbsko, které takto podkopává své šance do Evropské unie vstoupit.