Vaše odpady, náš zisk: skutečně Bělehrad potřebuje drahou spalovnu?
Benoît ColletPo více než padesát let znečišťovala předměstí Bělehradu jedna z největších skládek v Evropě. Řešením má být spalovna vybudovaná společností Suez. Pomůže městu privatizace veřejného hospodaření s odpady? A za jakou cenu?
Přestože se skládka nachází sedm set kilometrů od mořského pobřeží, oblohu nad ní zakrývají mračna racků. Jedno z největších otevřených smetišť v Evropě leží mezi kopci pokrytými poli, pár stovek metrů od Dunaje, v údolí na předměstí srbského hlavního města Bělehradu. Celé půlstoletí sem popelářské vozy sváží na hromadu komunální odpad — každý rok více než půl milionu tun. Smetí se za tu dobu navršilo do závratných čtyřiceti metrů vysoké hory plastu, rozbitého nábytku, kovových součástí a organického odpadu.
Právě přijíždí kolona popelářských vozů městské společnosti Gradska čistoća, která skládku provozuje, aby vysypala svůj denní náklad. Buldozery rozhrnují odpad do stran. Skládku obklopuje strouha připomínající středověký hradní příkop, naplněná tmavou tekutinou. Na větvích okolních stromů se třepetají tisíce plastikových sáčků.
„Za celých padesát let nikdo neudělal nic, aby se situace v oblasti Vinca zlepšila. Je to naprostá ekologická katastrofa… Co půl roku se na skládce vznítí metanová kapsa a vyvolá požár,“ stěžuje si Dragan Đjilas, dříve primátor Bělehradu (2008-2013), nyní vůdce opozice proti konzervativnímu prezidentovi Aleksandaru Vučićovi. Za dobu trvání své funkce plánoval vybudovat obecní spalovnu, ale z toho kvůli nedostatku financí od soukromých sponzorů sešlo.
Jaká sociální a enviromentální rizika moc korporací představuje? A co se proti tomu dělat? To se jako vůbec první svého druhu snaží zodpovědět sborník článků od evropských novinářů, aktivistů i akademiků, kteří popisují příklady municipalistických hnutí z několika evropských měst. Najdeme v něm témata od energetiky, přes airbnb a turismus, až po dopravu. Sborník editorsky sestavily organizace zabývající se korporacemi a jejich vlivem.
V Deníku Referendum nyní v překladu představujeme tři texty: z Barcelony o důsledcích turismu píše Max Carbonell, z Bělehradu o privatizaci odpadového hospodářství Benoît Collet a z Francie o hnutí bojujícím proti privatizaci vodárenství Olivier Petitjean. Věříme, že vybrané články jsou podnětné i pro české publikum: firmy jako Blackstone, Suez nebo Veolia jsou zde dobře známé.
Zdá se, že nakonec spalovna přece jen vznikne, ale pod francouzskou vlajkou. V září 2019 uzavřela francouzská nadnárodní společnost Suez, hlavní člen mezinárodního konsorcia Beo Clean Energy Limited, s městem Bělehrad kontrakt za tři sta milionů eur. Má za ně postavit spalovnu jen kousek od místa dnešní skládky. „Obávám se, že to problémy oblasti Vinca nevyřeší. Suez bude spalovat pouze nově vzniklý odpad z Bělehradu, ten starý tu bude dál pomalu hnít, znečišťovat půdu a Dunaj,“ říká bývalý primátor nad sklenkou coly v kanceláři uskupení Aliance pro Srbsko, pravo-levé koalice stran vytvořené proti neoliberální a klientelistické politice prezidenta Vučiće.
Obří francouzská společnost přislíbila, že ze stávající skládky začne čerpat bioplyn a z odpadu ve spalovně vyrábět energii. Zařízení by mělo spalovat 43 tun odpadu za hodinu, z nichž vznikne 103 megawattů elektřiny. Vedení města krok označilo za politické vítězství. Má se jím dosáhnout uzavření jedné z největších evropských skládek a zároveň slovy náměstka primátora Gorana Vesiće „vytvořit nejmodernější systém nakládání s odpadem“. Suez si za toto deklarované vyřešení ekologického problému zvaného Vinca zajistí stabilní příjem na pětadvacet let dopředu.
Legrace za miliardy
Údajné politické vítězství však ještě může obyvatele Bělehradu přijít draho. Suez je odhodlán vytěžit ze své investice v oblasti Vinca co nejvíce. Město se zavázalo zaplatit společnosti během pětadvaceti let téměř 1,6 miliardy eur. Do roku 2043 tedy země, jejíž hrubý domácí produkt činí 40 miliard eur, vydá za budoucí spalovnu astronomickou částku.
„Zaplatíme to my, občané. Zdraží se poplatky za odpad. Podobné kontrakty mezi veřejnou a soukromou sférou jsou prospěšné hlavně pro soukromé zahraniční společnosti, ne pro veřejnost. V Bělehradě se staly normou, a proto zde životní náklady stále rostou,“ říká Aleksa Petkovic, mluvčí občanské organizace Ne Davimo Beograd (Neprodávejme Bělehrad).