Strana Motoristé sobě, která představuje revival ideového balíčku klausovského světa doplněný o nejnovější trendy toxického maskulinního influencerství, zveřejnila jako jeden z prvních uchazečů o místo v příští poslanecké sněmovně podrobný volební program.

Jedním z jeho kontroverzních bodů je formulace, jíž se Motoristé sobě zavazují, že „studenti okrajových humanitních oborů, jako jsou např. genderová studia, environmentální filozofie, ekofeminismus atp., si svá studia zaplatí“. Jde o nepokrytý plán podmanit si nezávislou akademickou sféru a je třeba se proti němu jasně postavit. Nejde totiž o ojedinělý exces, snahy o omezování humanitních a sociálněvědních oborů sledujeme napříč českou politickou scénou.

Autor programu zjevně záměrně manipulativně zvolil ty nejvíce nesrozumitelně a exoticky znějící pojmy, aby vzbudil paniku, jaké že „absurdní“ obory lze v České republice studovat.

Obor „ekofeminismus“ nicméně na žádné české veřejné ani soukromé univerzitě neexistuje. Stejně tak environmentální filozofie — například na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity lze studovat environmentální studia, ovšem filozofie tvoří pouze jednu z jejích dílčích komponent. A genderová studia existují samostatně pouze jako magisterský obor na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy, jinde jen jako specializace v rámci studia sociologie.

To vše je nicméně vedlejší, neboť zlověstnost tkví v něčem jiném než v ledabylém přístupu Motoristů k faktům a manipulaci s nimi. Motoristé sobě v programu k otázce vzdělávání dále píší: „Stát si u svých veřejných vysokých škol a univerzit může objednat odpovídající počet strojařů, techniků, lékařů, zubařů, ekonomů, učitelů a dalších oborů, v nichž chybí kapacity a jejichž studium bude v tomto stanoveném počtu zdarma.“

Tato věta je ještě výmluvnější než první citovaná, neboť ukazuje na patologickou, ale pro niveau Institutu Václava Klause, s nímž jsou Motoristé úzce spjati skrze osobu předsedy Petra Macinky, příznačnou redukci vysokoškolského vzdělání i vzdělávání obecně na dodavatele lidského materiálu pro fungování ekonomiky. Tímto plytkým myšlením se řídí odmítání v podstatě veškerých vysokoškolských oborů, jež nepůsobí dostatečně „apoliticky“, přírodovědně či technicky a neslibují jasnou pracovní pozici v laboratoři, nemocnici či fabrice.

Útok na kritické myšlení je útokem na demokracii