Proti politice končící vlády, respektive jejímu ministrovi školství čeští akademici a akademičky několikrát slyšitelně protestovali. Férově je třeba přiznat, že k nim patřil i autor těchto řádek, který poprvé v životě regulérně stávkoval, byť jen jeden den.

Kromě protestů, organizovaných iniciativou Hodina pravdy, se do obecnějšího povědomí v nedávné době dostaly i děkanské peripetie na Národohospodářské fakultě VŠE nebo Katolické teologické fakultě UK. Kritizovaly-li protesty především chronické podfinancování vysokých škol a zejména jejich humanitních fakult, obrátily spory o děkany pozornost k akademické samosprávě a šířeji řízení škol.

Co se prvního bodu, tedy veřejných výdajů na vzdělávání, týče, vetkla si Fialova vláda do programového prohlášení jejich zvýšení alespoň na úroveň průměru zemí OECD. Byť srovnání za poslední roky ještě není k dispozici, v případě vysokých škol se jí to přes dílčí navyšování rozpočtu velmi pravděpodobně nepodařilo; v roce 2023 vyčíslil tehdejší předseda Rady vysokých škol Milan Pospíšil kumulativní podfinacovanost sektoru na nejméně 10 miliard.

Ve sporu Bekova ministerstva a protestujících se ale mimo jiné vyjevilo to, na co se často zapomíná — veřejné vysoké školy jsou samosprávné, a tedy na státu nezávislé i v tom, jak peníze rozdělují mezi své fakulty a jak stanovují mzdy.

Když ministerstvo vypsalo dotační výzvu na sjednocení mzdových tarifů, na Univerzitě Karlově, kde byly rozdíly největší, nešly tyto prostředky primárně těm nejvíce podfinancovaným fakultám, ale všem. Nad přetrvávající faktickou nerovností si ale ministr už mohl s klidem umýt ruce s tím, že to už je problém akademické samosprávy.

V návrhu programového prohlášení vznikající Babišova vláda deklaruje bezplatné vzdělání na všech stupních, což je třeba ocenit. Pravděpodobný autor školské části programu a budoucí ministr Robert Plaga (ANO) do prohlášení vepsal rovněž závazek vydávat z veřejných zdrojů alespoň průměr zemí OECD, vyšší mzdy však právě kvůli autonomii veřejných vysokých škol mohl garantovat pouze učitelům škol základních a středních.

Jim slibovaného nástupního platu 50 tisíc nedosahují nejen nastupující odborní asistenti, ale mnohde ani docenti, a to nejen na humanitních fakultách. Bez toho, aby se výrazně navýšila rozpočtová kapitola vysokých škol a aby univerzity tyto prostředky férově distribuovaly dál, nebude mít kdo zvládat demografickou vlnu, která do terciárního vzdělávání začíná přicházet, o kvalitě výuky nemluvě.

Sliby nové vlády

Nastupující vláda nicméně slibuje zajistit dostatek míst na vysokých školách a současně chce cíleně podporovat celospolečensky důležité obory jako zdravotnictví či psychologii nebo technické vzdělávání. To se z části děje již nyní; o tom, zda a jak se má tento trend posílit či měnit, programový dokument mlčí.