Českým veřejným prostorem se už několikátým dnem nese případ docenta Filozofické fakulty Jihočeské univerzity (FF JU) Ivo Cermana — chronického nactiutrhače a proponenta označení „akademický antisemitismus“, jímž soustavně častuje veškeré příslušníky akademických obcí, kteří nazírají dění v Gaze jinak než ve shodě s izraelskou propagandou.

A nese se proto, že Cermanovy výpady zvláště proti Iniciativě za kritickou akademii (IZKA), která sdružuje desítky členek a členů akademických obcí z celé republiky, v poslední době generují explicitní výzvy k násilí.

Na Cermanově facebookovém profilu „Ivo Historik“ se před besedou s novinářem Břetislavem Turečkem konanou v prostorách FF JU 21. října rozpoutala nenávistná debata, již Cerman, mírně řečeno, moderoval velmi happeningově.

Tak například na komentář uživatele Jozo Semeráda „Nemôžem tam ísť lebo zbrane by to nešlo a kvôli pár krivákom sa nenechám zavreť“ Cerman reagoval „asi to fb nějak zkomolil, zbraně? Ne ne my budeme křesťansky trpět a jim bude trestem morální bahno, peníze bez práce a dal raději nic…“. Semerádovu odpověď „Ja by som netrpel dostali by železnou trubkou po hlave.“ už majitel profilu příznačně nekomentoval a ponechal.

Důvod je zřejmý: Chuť po násilí je zjevně kýženým vyústěním Cermanových aktivit směrem k lidem vně akademie a univerzit. Cerman je dost vzdělaný a zkušený, aby dohlédl, že sdílení legrácek o „Grétě“, fotek „fentanylových zombií dovezených do USA levicovou vládou“ či odhalení „hoaxů“ o utrpení obyvatel Gazy nepadá do vakua, ale navazuje na temné sentimenty kroužící naší současností. Násilí je zkrátka Cermanovým modem operandi.

Odmítnout a podpořit

O to hanebnější je reakce děkana FF JU Ondřeje Peška, který po naléhání nespokojené obce sice k Cermanově kauze nakonec vydal prohlášení, jehož obsahem je však nikoli srozumitelné odmítnutí historikových excesů, nýbrž pravý opak.

Pešek ve svém rozbředlém textu, který Cermana mimochodem ani jednou nejmenuje, vyzývá k dodržování pravidel akademické diskuse, k symetrickému odmítnutí antisemitismu i islamofobie a velebí roli akademie ve formování veřejné debaty. Co víc by si Cerman mohl přát než potvrzení, že je součástí jednoho z pólů „názorového střetu“?

A aby nic nezůstalo viset ve vzduchu, den před děkanovým vyjádřením FF JU oznámila, že v rámci Týdne humanitních věd uspořádá přednášku Ivo Cermana s titulem „Palestinský terorismus před rokem 1989: potlačená paměť“, v jejíž anotaci stojí: „Nedávné události na českých vysokých školách ukazují, že v poznání této části dějin stále máme co dohánět.“ Fakulta zkrátka Cermana nijak korigovat nehodlá, naopak.

Zamést jakoby pod koberec

O co tu jde? Mohlo by se zdát, že na pozadí žalostné situace je prostě děkanova liknavost a slabost. Děkan se bojí silného ústavu historie, jehož je Cerman členem, a ze zkušenosti ví, že se vše vždy nakonec zapomene. Možná. Já jsem ovšem přesvědčen, že tato interpretace adekvátní není, a rozhodně není funkční.

Děkan slaboch není. Neustupuje, ale útočí. Tak, jak si za své letité působení v instituci zvykl. Ano, mám na mysli Jihočeskou univerzitu. Tu univerzitu, jejíž historie je s podporou nenávistných projevů provázána dlouhodobě a institucionálně.

Je to právě Jihočeská univerzita, na níž působí prominent Bloku proti islámu Martin Konvička, který v roce 2015 vyhrožoval studentům FF UK fyzickým násilím, děsil turisty na Staroměstském náměstí maketami samopalů a účastnil se Zemanovy blokády Albertova 17. listopadu 2015. A je to právě Jihočeská univerzita, jejíž instituce se před deseti lety rozhodly nevyslyšet tlak vlastní akademické obce i obcí ostatních, a Konvičkovu univerzitní kariéru podržely. Tím, že naoko řešily míru jeho „kultivovanosti“.

A Konvička není zdaleka jediný. Když letos Zdravotně sociální fakulta JU uspořádala cyklus přednášek Koupím si dítě, za jejichž organizací stáli lidé z Aliance pro rodinu a jejíž náplň byla především vulgárně „antigenderová“, rektor Kozák obec odbyl tím, že jde o interní problém konkrétní fakulty.

Hanu Konečnou ze Zdravotně sociální fakulty, která přednášky zaštítila, přitom Kozák na sklonku roku 2024 vyznamenal za popularizaci vědy. Jde přitom o tu Hanu Konečnou, která spolu s Janem Gregorem z Aliance pro rodinu v lednu 2024 podepsala za ČR obskurní Casablanskou deklaraci proti náhradnímu mateřství.

A tím to nekončí. Když děkan téže fakulty Miloš Velemínský v roce 2021 publikoval v univerzitním časopise rozhovor s titulem Genderová ideologie narušuje tradiční rodinu, v němž prokázaně zkresloval text Istanbulské úmluvy, odbyl tehdejší rektor Jiroušek stížnost senátu FF tím, že umožní o genderu uspořádat konferenci, na níž „mezi oběma tábory proběhne akademická diskuse“. Vysvětlení, o jaké tábory mělo jít, nám zůstal dlužný. Reakci v časopise otisknout zakázal.

Někdy ale zakleknout

Veškeré snahy o změnu etiky končí na JU pravidelně v outu, veškerý tlak jak zevnitř, tak zvenčí bývá rozmělněn, přesměrován. A excesy se dějí znovu a znovu.

I proto mě překvapila mrštnost, s níž se univerzita postavila k tomu, když jsme v roce 2023 v souvislosti s Hodinou pravdy založili na FF JU odbory. Na schůzce, kterou jsem si coby předseda hned po ustavujícím setkání sjednal s děkanem, na mě totiž čekali také dva předem neohlášení pánové s kufříky. Šlo o rektorátní právníky, kteří mě chtěli varovat před nebezpečími, která z provozu základní organizace plynou.

Oba právníci měli starost hlavně o to, abychom se správně registrovali u svazu a abychom řádně nakládali s příspěvky. Tedy o něco, do čeho jim vůbec nic nebylo. Šlo jednoduše o pokus o zastrašení, který rektorát provedl na půdě fakulty a se svolením děkana. Korunu našemu rozčarování pak děkan nasadil, když po naší stížnosti na bossing doporučil, aby kolegyně nějaký čas pracovala z domova a počkala, až se pan profesor uklidní. To už je ale jiný příběh.

Jasný hodnotový profil

Co z toho plyne? Instituce Jihočeské univerzity nejsou slabé ani amatérské. Nikoli. Jsou pružné a rozhodné a zcela jistě nejsou neutrální. Ve skutečnosti své kauzy nehrají do outu, nýbrž dbají o to, aby moc zůstala v držení konkrétních lidí a aby nevynikl hlas mladších, ba studentů.

Instituce Jihočeské univerzity jsou konzervativní v tom nejupatlanějším smyslu. Stojí především na straně zasloužilých mužů a upřímně se zhlížejí v odporu k „genderu“, „aktivismu“ a „komunismu“, ať už znamenají tato označení cokoli. Proto je Cermanovo běsnění včetně jeho děsivých dopadů ve veřejném prostoru ohrožuje mnohem méně než odbory, které umožňují rozhodovat i těm, kteří v přísně hierarchickém systému nemohou než mlčet.

Zkusme se tedy na současné dění kolem docenta Cermana podívat touto optikou: Není anomálií, ale standardním projevem prostředí, které programově pohrdá svými slabšími, tedy akademickou obcí jako takovou. Historik Cerman se stal tím, kým je, především proto, že se Jihočeská univerzita nikdy nestala skutečnou univerzitou.

Toto je diagnóza a sem má nyní směřovat terapie.