Nové formy vzdělání nás vedou ke světu, kde vzkvétá společnost i příroda
Klára BergSoučasné školství je stále zakotveno v myšlenkovém světě 19. století. Má-li dnešní generace mladých lidí vyvést svět z mnohačetných krizí, potřebuje vzdělání, které se může stát nástrojem hluboké společenské změny.
Naše vzdělávací instituce stále vycházejí z předpokladů o světě, které byly důležité v 18. a 19. století, v období osvícenství, průmyslové revoluce a evropského nacionalismu. Takové školství ale není adekvátní dnes, když se lidstvo ocitlo uprostřed mnoha vzájemně provázených krizí.
Toho si všímá i Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu (UNESCO). „Pouze radikální přerámování může posílit naši společnou lidskost a zajistit udržitelné vztahy s ostatními, s přírodou a s technologiemi. Chceme-li řešit ekologické a technologické krize a dosáhnout roku 2050 světa, kde se bude lidem spolu navzájem a s planetou dobře žít, nemůžeme pokračovat v tom, co jsme dělali doposud,“ apeluje UNESCO v roce 2021 ve zprávě o budoucnosti vzdělávání.
Současné školství staví na poznání, které lze vědecky zkoumat a ověřit. Rozdělili jsme svět na různé disciplíny a kategorie, každé z nich ve škole věnujeme pětačtyřicetiminutový blok párkrát týdně a doufáme, že to bude stačit k pochopení základních pravidel světa a společnosti.
Jenže současné krize se překrývají a navzájem zesilují, a nemůžeme je tedy vyřešit tak, že budeme k jednotlivým složkám, jako je klimatická změna, narůstající nerovnosti, nedůvěra v demokracii a další, přistupovat odděleně. Pro komplexní systémové myšlení však v dnešní podobě výuky není prostor.
Politické nebo neutrální vzdělávání?
Proč je tak náročné mluvit ve škole o celospolečenských změnách? Naučili jsme se školu vnímat jako apolitický nástroj, protože chceme, aby informace, které předáváme žákům, byly pouze objektivní, a navíc snadno zapamatovatelné. Ale to není možné. Školy jsou a vždy byly politickým nástrojem. Jen jsme se naučili tuto političnost nevidět — a tím jsme zakryli, komu škola doopravdy slouží.
To nám ve škole brání klást si důležité otázky: Co pro nás znamená spokojený život? Co nám vadí a co si přejeme jinak? Proč se problémy dějí? Jaké jsou jejich příčiny a důsledky? Kdo současné nastavení udržuje a kdo z něj těží? Na koho problém dopadá? Čí hlasy nejsou slyšet?
Oddělenost versus propojenost
Musím přiznat, že napřed jsem byl k tomuto natolik vynášenému novátorskému způsobu vyučování poněkud skeptický. Obzvláště když v souvislosti s ním padají takové pojmy jako "holistický". Ne že bych měl v úmyslu zpochybňovat princip holismu jako takový; ale velmi často se tímto pojmem dosti svérázně žongluje především v prostředí esoterických nadšenců.
Nicméně - další konkretizace tohoto způsobu výuky od autorky článku můj zájem vzbuzovaly čím dál tím více. Vyučovat k systémovému, strukturálnímu chápání (společenské) reality - ale jistě, sám tento systémový pohled prosazuji už celá léta. S určitým zjednodušením by se dokonce dalo tvrdit, že veškerá omylnost, veškeré nepochopení ohledně reálného charakteru a podstaty společenských a politických fenoménů pramení právě z hluboce zakořeněné, všeobecně rozšířené neschopnosti komplexního, systémového myšlení.
Už jsem o tom sám psal několikrát: lidská mysl je přirozeně nastavena na lineární způsob myšlení, na víceméně jednoduché propojení příčina - následek. Zatímco onen nelineární, systémový způsob myšlení, vnímání reality - ten se běžné mysli napřed jeví cizí, nepřirozený, dokonce protismyslný. Takovýto komplexní způsob myšlení je tedy nutno si napřed osvojit, vypracovat v dlouhém a náročném procesu vlastního vzdělávání, doslova tréninkem. Pokud tedy existují školy k takovémuto způsobu myšlení cíleně vedoucí, pak je jejich existenci, jejich snahu nutno bezpodmínečně pozdravit. Fakticky by takovýto způsob výuky musel být standardem na všech školách, a ne pouze výsledkem aktivit malých skupinek entuziastů.
Stejně tak - což souvisí s bodem prvním - je nutno ocenit výrok autorky článku, že poznání musí směřovat do hloubky. Zrovna v minulých dnech jsem zde napsal, že politické uspořádání liberální demokracie je myšlenkově, ideově ploché, neboť svůj způsob poznávání, vnímání reality omezuje pouze na fenomény, tedy na víceméně holá pozitivistická fakta. Zcela zde absentuje vertikální rozměr, ať směrem vzhůru, k výšinám (filozofického) poznání, tak směrem "dolů", do nitra lidské osobnosti, lidské duše.
Což je zároveň třetí bod který je nutno na výkladech Kláry Berg vyzdvihnout a ocenit: že poznání společenské reality uvádí do souvislosti se sebepoznáním člověka jako jedince, jako konkrétní osobnosti. Svým způsobem to není nic nového; už Platón učinil tento přelomový objev, že určité formy společenského uspořádání úzce korelují s odpovídajícími formami lidské osobnosti; přičemž kauzální působení zřejmě probíhá v obou směrech. Není to tedy nový objev; nicméně v současné době je vědomí této niterné souvislosti už dávno pohřbeno, potlačeno a zadupáno oním zmíněným plochým pozitivismem a objektivismem.
Musím učinit jednu malou výhradu: takto zdálky nijak nemohu odpovědně posoudit konkrétní charakter a kvalitu výuky v uvedených školách. Nicméně ty zde jmenované zásady ke kterém se tyto školy hlásí jsou bezesporu naprosto pozitivní a progresivní; a je možno jen opakovat, nějakým takovým způsobem by se vlastně muselo vyučovat na všech školách.
Jenže - jak si je vědoma i sama autorka článku - něco takového by znamenalo téměř revoluci. Zcela zásadní obrat jak v poznávání, ve vnímání společenské reality a vztahu člověka k ní, tak ale především v reálné životní a společenské praxi. Ale právě proto nelze očekávat, že by současný stát (liberální demokracie) takovouto revoluci ve vzdělání dokázal, či přesněji vůbec byl ochoten provést. Musel by tak totiž překročit svůj vlastní stín, svou vlastní systémově imanentní omezenost, svou vlastní ideologii. A něco takového on nikdy dobrovolně neudělá.
"Zcela zásadní obrat jak v poznávání, ve vnímání společenské reality a vztahu člověka k ní, tak ale především v reálné životní a společenské praxi...."
Proč ne? Ale co s tím má stát? Stát na takové obraty není zařízený, dokonce bych řekla, že je to přímo naopak. Je zařízený na obranu proti nim. Změna ve vnímání společenské reality může přijít jedině zdola.
Totiž, paní Zemanová, věc se má tak: stát drží ve svých rukou rozhodující podíl veškerého vzdělávacího systému. A zde jsou pak pouze dvě alternativy:
- buďto tento stát svou nadcházející generaci vzdělává a vychovává v onom uvedeném smyslu komplexního vnímání, poznávání (společenské) reality, jakož i komplexního rozvoje osobnosti
- anebo tak tento stát nečiní; a v tom případě stát tuto nadcházející generaci (a s ní i celou společnost) systematicky ochuzuje o všechny tyto esenciální dimenze lidského žití, s výjimkou onoho zploštělého způsobu vyučování k čistě faktografickému vědění. V tomto druhém případě ovšem tento stát naprosto selhává ve svých základních povinnostech vůči společnosti.
Samozřejmě, že impuls ke změně musí přijít "zdola", ze samotné občanské společnosti. Ale tato samotná společnost se napřed musí probudit; a k jejímu probuzení je nutno jako první krok naprosto jasně veřejně odhalit, deklarovat toto fatální selhání - současného - státního způsobu vzdělávání.
Navíc je nutno si uvědomit: stát je v daném smyslu konzervativní nejen jaksi ze své vlastní podstaty, jakožto byrokratické organizace; především je nutno vidět, že tato omezenost, toto zploštění systému výuky a výchovy současného státu naprosto přesně koresponduje se stejně tak povrchním, zploštělým způsobem uvažování (a konání) společnosti tržní ekonomiky, čili kapitalismu. Tam kde je reálný, materiální život společnosti fixován (a redukován) víceméně pouze na neustálou maximalizaci zisku a na neustálou (nad)produkci materiálních statků, tam nelze očekávat ani od státu, ale ani od samotné občanské společnosti, že ze sebe náhle dokáže zrodit nějakou pozitivní, autenticky humánní alternativu.
můj dotaz je zcela mimo tuto debatu:
Proč Humanistické dialogy odmítají mé příspěvky?
Paní Zemanová, jestliže HD odmítají otisknout Vaše příspěvky, pak to docela jistě není proto že by to bylo záměrem a úmyslem jejich správce. - Přesně naopak, právě v posledních dnech jsem myslel na to že - a proč - jste se tam už tak dlouho neukázala.
Zdá se, že ochranné systémy na HD Vás z nějakého důvodu považují za ohrožení. K mému překvapení jsem ovšem Vaše příspěvky - které jste zřejmě poslala - nenašel ve složce "spam", což bývá obvyklý případ. Ale u druhého ochranného programu skutečně v minulých dnech byly nějaké aktivity zablokovány, nějak kolem 19. prosince. Mohla byste mi prosím napsat, jakou máte IP adresu? Pak bych se mohl podívat jestli se tyto blokace netýkají Vás.
Tuto adresu zjistíte tak, když na této stránce kliknete hned na první řádku respektive adresu nahoře: https://www.google.com/search?client=opera&q=zjistit+ip+adresu&sourceid=opera&ie=UTF-8&oe=UTF-8
Svou IP adresu mi ale neposílejte zde veřejně; buďto mi ji pošlete kompletní na mou osobní adresu, anebo zde - ale jenom poslední dvě místa, to by stačilo.
Jinak je také možno - pokud máte tu možnost - poslat Váš komentář (nebo alespoň jako test krátkou zprávu) z jiného přístroje. Tedy například ze smartphonu místo z počítače, nebo naopak. Tím by se také obešla případná blokace IP.
Z jiného přístroje jsem to zkoušela, ale bylo to stejné.
IP /druhý řádek/:
168.192.0.100
IP dle vašeho odkazu:
...3.42
Paní Zemanová, musím přiznat že v tuto chvíli jsem dost bezradný. Prohlédl jsem znovu všechna nastavení kolem zveřejňování komentářů na HD - nenašel jsem nic co by mohlo blokovat Vaše příspěvky. (Jedinou výjimkou by bylo kdyby obsahovaly více nežli 7 odkazů; což ale určitě není tento případ.)
Pro tuto chvíli tedy nevidím jinou možnost nežli to že mi své komentáře pošlete na mou vlastní adresu, a já je pak zkopíruji do diskuse.
Respektive, jedna alternativa by tu ještě byla; vlastně dokonce více.
Za prvé, poslat - pokud byste měla možnost - jeden komentář od někoho Vašeho známého, kolegy apod. Tedy pod jeho jménem, s jeho emailovou adresou. Pak by se ukázalo, jestli náhodou nejsou systémem blokované tyto Vaše přístupové údaje.
Anebo pokud tuto možnost nemáte, mohla byste zkusit do přihlašovací masky sama zadat jiné, tedy "falešné" údaje. Tedy jiné jméno, a jinou mailovou adresu. Ovšem tady je ta možnost, že Vás systém odhalí, právě na základě Vaší IP-adresy.
On je spíše problém, co s tím hezkým povídáním, které autorka produkuje a kterým -- doufám -- i žije. Jak učit děti o mnohačetných krizích?Například stávající katastrofu klimatické krize jsem schopni vnímat jako globální a trvalou změnu jen díky poměrně náročnému matematickému modelování a poměrně složitým postupům právě těch zkostnatěle rozparcelovaných věd.
Jistě, většina z nás argumentům těchto věd pouze věří, protože prověřit si je nemůže. Ale věříme jim jakožto vědeckým argumentům, to znamená: důvěřujeme dané vědě, že případné omyly a podvody její odborná komunita poměrně brzy odhalí. Trochu bych potřeboval mít tu komplexnost přístupnou pro dítě, nad níž se rozplývá autorka, předvedenou, abych o ni vůbec dokázal uvažovat.
A jak skloubil povinnost základního vzdělání a odstranění formální hodnotové neutrality školy?
Rezignujeme na povinné vzdělávání jako na přežitek a prostě na těch cirka 15% dětí, které rodiče posílají do školy jen proto, že by jinak měli oplétačky se sociálkou, odepíšeme? Nebo vytvoříme u poloviny žáků tvrdý konflikt toho, co děti slyší ve škole a co slyší doma?
Prostě jako víkendová akademie je to jistě sympatický a nejspíše přínosný program, ale vzdělání je společenská instituce, nejenom milá klubová záležitost.
Paní Zemanová i pane Poláčku, mně se v minulosti vícekrát stalo, že nějaký můj příspěvek na stránky, o něž se jedná, také "nedorazil". Zjevně se tak sralo proto, že jsem text napsal mimo okno ve svém souboru, určeném pro koncepty. Pokud jsem příště do okna znovu přenesený text jen místy upravil, nepomohlo to. Ukázalo se, že je potřeba přepsat jej v docela podstatné míře. Jedná se nejspíš o ochranu proti kopírování převzatých materiálů. Nejde, paní Zemanová, u Vás o právě uvedené?
Omlouvám se za, tak trochu z nouze, off topic text.
Popřeji aspoň při této příležitosti pěkné Vánoce a poté i dobrý nový rok 2025. Snad v něm bude, v případě nejen mém, více času a dost vůle k inspirativní diskusi.
Nešlo o nic důležitého, pane Poláčku.
To mě uklidňuje, paní Zemanová. :-) Přesto mě i tak zneklidňuje, že je přístup na můj web nějakým způsobem zablokovaný. Nicméně jsme Vám tu spolu s panem Horákem uvedli několik možností, co je možno v takovém případě učinit, s určitou nadějí na úspěch.