Francouzské protesty proti penzijní reformě jsou bojem za důstojné stáří
Dominik PlíhalZa odporem francouzské veřejnosti proti penzijní reformě není jen prostý odpor proti pozdějšímu odchodu do důchodu, ale i vědomí nespravedlnosti. Chudší lidé, pokud se důchodu vůbec dožijí, si ho užívají výrazně kratší dobu.
Když se řekne francouzský důchodce, mnoho z nás si představí postarší elegantní pár navštěvující lokální trhy a velkou část roku trávící v přímořských letoviscích. Je to ovšem spíš klišé, jaké o francouzských seniorech vytvořili zahraniční pozorovatelé. Z výzkumných poznatků, které zaznívají ve francouzské debatě o důchodové reformě, totiž vyplývá, že pro početné skupiny obyvatel je pokojné stáří naprosto nedosažitelná meta.
Výše příjmu a věk dožití jdou totiž spolu v ruce. Podle sociologa Ulysse Lojkineho se ukazuje, že čtyřicet procent nejméně vydělávajících padesátníků s pravděpodobností jedna ku třem bude pobírat důchod méně než deset let. Patnáct procent oněch padesátníků se důchodu nedožije vůbec. Naopak u mužů s příjmy nad mediánem je riziko, že se nedožijí důchodu, zanedbatelné. Zároveň pouze deseti procentům z nich hrozí, že v důchodu prožijí méně než deset let.