Nepovedená důchodová reforma může Macrona zničit
Jan MájíčekOdpor proti reformě penzijního systému ve Francii sílí. A není divu. Macronova vize totiž rezignuje na základní porozumění celé problematice. Prezidenta, který na reformách postavil celou svou kampaň, by toto diletantství mohlo stát vše.
V úterý 31. ledna vyšlo do ulic francouzských měst na 2,8 milionu lidí. Protesty se odehrály nejen tradičně v centrech, jako je Paříž, Marseille nebo Nantes, ale i v menších městech, kde se jich zúčastnily desítky tisíc občanů, což je považováno za přelom. Demonstrace svolala koalice všech hlavních odborových svazů s podporou bezpočtu levicových organizací a politických stran. Ač vláda prezidenta Macrona tvrzení o nezbytnosti důchodové reformy stále opakuje, její pozice je stále slabší.
Jádrem reformy, která patří mezi zásadní body Macronova politického programu, je posunutí odchodu do penze o dva roky, tedy v 64 letech. „Chceme-li zachovat důchodový systém v té podobě, na který jsou naši spoluobčané zvyklí, budeme muset postupně pracovat o něco déle,“ uvedla premiérka Élisabeth Borneová pro ekonomický týdeník La Tribune. Pro mnoho Francouzů se jedná o déjà vu.
Premiér, odborníci i mnozí redaktoři užívají staré známé schéma: „Pracujme více, abychom si zachránili důchody.“ Opakují tak politické pokusy předchozích vlád a zároveň replikují jazyk, kterým se z těchto reforem dělá něco historicky a ekonomicky nevyhnutelného.
Proti seniorům
Co autor článku zamlčuje:
- Francouzi pracují mnohem méně nežli jak je tomu v okolních srovnatelných státech
- přitom mají v mnoha ohledech naprosto přebujelý důchodový systém; pokud mě teď paměť neklame, v některých branžích je možno už po dvaceti (!) letech služby odejít do důchodu, v plné výši!
- navzdory aritmetickým manipulacím Jana Májíčka s "třetinovým dělením" společnosti je naprosto neoddiskutovatelným faktem, že i francouzská společnost celkově stárne, a tento trend se bude nadále zesilovat.
Summa summarum: při jen trochu střízlivém, ideologicky nezaujatém pohledu je naprosto jasné, že francouzský důchodový systém je natrvalo skutečně neudržitelný, neufinancovatelný. A že potřebuje zásadní reformu.
Jan Májíček má sice možná pravdu v tom, že odpor proti důchodové reformě by Macronovi mohl zlomit vaz; nikdo si dobrovolně nenechá vzít své výhody, i když neoprávněné, a u Francouzů s jejich revoluční tradicí není cesta k revoltě nikdy daleká. To ale nic nemění na objektivní potřebnosti zásadní důchodové reformy.
Pokud by se (francouzská) důchodová reformě měla s určitým oprávněním kritizovat z levicových pozic, pak by se tak muselo činit na zcela jiné základně: totiž pokud se důchody vyplácejí v zásadě podle zásluhovosti, pak se ovšem nevyhnutelně staví otázka, do jaké míry v kapitalismu obecně příjmy, majetky, a tedy důchodové zabezpečení skutečně souvisí s množstvím poctivě vykonané práce, a do jaké míry je tento rozdíl v příjmech (a tedy důchodech) dán buďto nahodile, příslušností k té či oné (trhem preferované) branži, anebo prostě rozdílem v příslušnosti třídní.