Viděno zprávami v médiích by se mohlo zdát, že Francie byla po pět let jen zmítána sociálními nepokoji, terorismem a covidem. Při bližším pohledu se ale ukazuje, že i přes to všechno Emmanuel Macron mnoho věcí změnil a zlepšil. A že to nebyly jen kroky nahrávající bohatším vrstvám. Něco z toho by se mohlo hodit i u nás.

Deklarovaný reformátor

Když se v roce 2017 Emmanuel Macron jako meteorit k překvapení mnoha prosadil, byl vnímán jako nová čerstvá krev s tím, že společnost z gruntu zreformuje. K obrazu moderního světa — tak, jak on sám modernitě rozuměl.

Že zbourá různá omezení a zábrany a že učiní společnost rychlejší, energičtější, výkonnější, bohatší, otevřenější globalizovanému světu. Tak trochu anglosaskou, ale na francouzský způsob, s udržením silného státu a centralizované moci. Rád by se viděl v linii velkých reformátorů Francie, Napoleona a de Gaulla.

Jenže na něj nečekalo volné pole působnosti, ale naopak turbulence, které hlubokým reformám nenahrávaly. Uplynulých pět let bylo ve Francii tvrdších než mnohde jinde a Macron k nim někdy přidal i svoji neobratnost.

Žluté vesty, covid, atentáty

Nejdřív přišlo nikým neorganizované, spontánní hnutí žlutých vest, jež trvalo dlouhé měsíce a svou divokostí a různorodostí požadavků připomínalo dávné selské vzpoury, a skončilo teprve s covidem. Mezitím přišla mnohatýdenní stávka zaměstnanců v dopravě proti prezidentově snaze zrušit privilegované důchody strojvedoucích, kdy nejezdilo metro, autobusy a vlaky jen sporadicky.

Potom covid, který Francii zastihl nepřipravenou. Nedlouho před jeho vypuknutím — a před započetím Macronova mandátu — si země zlikvidovala velké zásoby roušek a ochranného materiálu, a část toho, co jí zbylo, potom ještě zpočátku humanitárně poskytla Číně.

Na vlně liberálního přístupu ke zdravotnictví si také dříve podstatně snížila počet nemocničních lůžek, což se ukázalo jako dramatické. A zpočátku zažívala pohromu v domovech pro seniory.

Trvalo dlouho, než se Francie zreorganizovala, zažila velmi přísný a dlouhý lockdown, kdy lidé skoro nesměli vyjít z domu, nakonec ale dopadla lépe než Česká republika. K dnešnímu dni statistiky hovoří ve Francii o 146 tisících zemřelých na covid a o 40 tisících u nás. Země je přitom sedmkrát lidnatější než Česká republika. Dnes se většina Francouzů domnívá, že země pandemii víceméně zvládla a že Macron má na tom svůj podíl.

A nakonec přišla válka na Ukrajině, která mimo jiné způsobila, že se z Ruska stáhlo mnoho francouzských firem a přišly o obrat. A do země přinesla inflaci, fenomén, který Francie po desetiletí téměř neznala.

Oproti svým předchůdcům nemusel Macron čelit vlně masivních islamistických atentátů, jako byl masakr v klubu Bataclan. Nicméně i tak se za jeho období zaznamenalo čtrnáct islamistických atentátů, jež si vyžádaly pětadvacet obětí, včetně podřezaného profesora Samuela Patyho. A francouzské služby údajně dalším šestatřiceti připravovaným atentátům zabránily.

Macron reagoval dost energicky. Přijal řadu opatření a zákonů proti „islamistickému separatismu“, nechal zavřít několik desítek mešit.