Francouzi hlasují v neděli 24. dubna ve druhém kole svých prezidentských voleb. Na dalších pět let si vybírají hlavu státu, jež má v jejich poloprezidentském systému rozhodující postavení. Volit mohou mezi dvěma nejúspěšnějšími kandidáty z prvního volebního kola — dosavadním prezidentem Emmanuelem Macronem a nacionální populistkou Marine Le Penovou. Alternativou je vhození bílého protestního lístku, zmarnění hlasu či volební neúčast.

Specifickou atmosféru letošních voleb jsme popsali již v předvolebních zprávách, pojednáních o tématech letošních voleb i celkové analýze. Publikovali jsme také předvolební anketu. Nyní, těsně před oznámením konečného výsledku, se patří doplnit ještě několik skutečností, které se váží k vývoji v posledních dnech, mezi prvním a druhým kolem. Zde výběr osmi zřejmě nejpodstatnějších.

1) Macron se před druhým kolem posunul do nesporného vedení

Zatímco v průzkumech kolem prvního kola se pohyboval rozdíl mezi oběma postupujícími na hranici statistické chyby, v posledních šetřeních už tomu tak nebylo. Stávající prezident Macron nad soupeřkou nesporně vedl. Běželo sice jen o rozdíl ve výši šest až patnáct procentních bodů, tedy nic podobného jako při volbách 2017. Přesto byl Macronův náskok už neoddiskutovatelný.

Pokud dopadne vše dle průzkumů — přičemž ve Francii mívají lepenisté tradičně nakonec spíše méně hlasů, než by měli dostat dle předpovědí —, získá Macron mezi 53 a 57,5 procenty, zatímco Le Penová 42,5 až 47 procent. Patří se připomenout, že při účasti cca 74 procent, jež byla letos ve Francii v prvním kole a v roce 2017 v kole druhém, odpovídá jedno procento přibližně 350 tisícům hlasů.

2) Le Penová může vyhrát v důsledku nízké účasti

Mimo okruh svých vlastních stoupenců je Emmanuel Macron ve Francii dnes spíše nepopulární. Většina Francouzů s jeho vládou spokojena není. Macronův approval rating je v červených číslech soustavně od ledna 2018. Marine Le Penová je ovšem neoblíbená ještě více.

V principu se dá počítat, že většina stoupenců všech zbylých kandidátů z prvního kola, s výjimkou příznivců štvavého komentátora Érica Zemmoura, bude mít sklon hlasovat spíše proti nacionalistce, a tedy pro Macrona. Velí tak ostatně i francouzská republikánská tradice. Otázkou je však, v jakých počtech tito lidé k volbám nakonec přijdou.

Analytikové se shodují, že největším volebním nebezpečím pro sloužícího prezidenta je vlažnost odhodlání těch, kdo pro něj nehlasovali už v prvním kole. S rostoucím náskokem Macrona na Le Penovou v průzkumech přitom toto nebezpečí paradoxně narůstá — nezapálení voliči totiž mohou snadněji nabýt dojmu, že jejich hlas proti Le Penové není nakonec potřeba.

Že by Le Penová sama například zdvojnásobila počet hlasů získaných v prvním kole tak, jako při minulých volbách Macron, se neočekává. Reálně však může stále zvítězit kvůli liknavosti potenciálních voličů protivníka.

3) Jak se zachovají voliči Mélenchona?

Vůbec nejbedlivěji sledují pozorovatelé, koho podpoří ve druhém kole voliči třetího nejúspěšnějšího kandidáta z kola prvního — levicového tribuna Jeana-Luca Mélenchona. V prvním kole 10. dubna obdržel 7,7 milionu hlasů — jen o 400 tisíc méně než Marine Le Penová. V následných průzkumech asi třetina jeho voličů uvedla, že míní podpořit Macrona. Asi šestina až čtvrtina — zde se jednotlivá šetření dost liší — naopak uvedla, že podpoří Le Penovou.

Sám Mélenchon odmítl — stejně jako v roce 2017 — podpořit kohokoliv. V prvním povolebním projevu nicméně zopakoval větu „Ani jeden hlas Le Penové“ hned třikrát za sebou. Mezi pozorovateli se obecně nepočítá, že by stoupenci radikálního levičáka zajistili Le Penové vítězství přímo. Mohou se ale masově rozhodnout nepřijít — nebo vhodit bílý lístek.

Při volbách 2017 ohlásilo volbu Le Penové ve druhém kole sedmnáct procent Mélenchonových voličů. Doopravdy jí však hlas nakonec odevzdalo jen sedm procent.

4) Macron cílil na mélenchonovce přes antifašismus a ekologii, Le Penová přes antiglobalismus, rozhořčení a chudobu

Významnou roli Mélenchonových voličů potvrdili i sami postupující kandidáti, neboť mezi prvním a druhým kolem směřovali svou kampaň převážně na ně. Macron se snažil oslovit mladé Francouze, z nichž ze skupiny 18 až 24 let podpořilo Mélenchona v prvním kole 31 procent. Zavítal také na slavná pařížská předměstí a do přistěhovaleckých čtvrtí, kde měl Mélenchon až šedesátiprocentní podporu.

Tematicky se Macron vymezoval jako garant odpovědnější klimatické politiky, odmítač xenofobie a odpůrce rasismu — a samozřejmě jako prezident pokroku. Důsledky eventuálního vítězství protivnice líčil zároveň v těch nejtemnějších barvách, zejména s ohledem na francouzskou roli v EU, na francouzské muslimy a přistěhovalce celkově.

Le Penová se snažila naopak zejména těsně pro první volbě stylizovat do role antiglobalistické tribunky a odpůrkyně establishmentu; v závěru kampaně však u ní převážily opět nacionalistické tóny. Po celou dobu nicméně pokračovala ve zdůrazňování současných sociálních těžkostí podstatné části francouzské společnosti, na níž dle Le Penové Macron zapomněl.

5) Oba kandidáti jsou oproti minulým volbám jinde

Dost se již napsalo o proměnách, jimiž prošla image, kampaň a stylizace Marine Le Penové. Z dravé vlajkonošky francouzské krajní pravice se před letošními volbami stala „známá od vedle“ s pochopením pro všechna trápení obyčejných Francouzů. Vedle kupní síly a životních nákladů se řešily i její kočky a partnerský život. Le Penová sama byla neustále v terénu, mezi lidmi a při všech veřejných příležitostech.

V mnohém jinak před těmito volbami ovšem vystupoval i Emmanuel Macron. Zatímco v roce 2017 se stylizoval do role garanta velkých změn, a to v mnohém změn zdola — v jeho týmu působily i tisíce dobrovolníků, kteří s lidmi debatovali o politice a žádoucích změnách přímo na ulicích —, letos vedl kampaň už klasicky, s pomocí velkých peněz a jako starý známý prezident.

Na rozdíl od týdnů před prvním kolem chodil tentokrát Macron i často mezi lidi. Obecně argumentoval ale především chladně čísly (s výjimkou varování před nástupem Le Penové) a vystupoval jako neskrývaný reprezentant elity, se vším všudy.

6) Hlavní sliby

Emmanuel Maccron se snažil voliče vábit vizí Francie v čele Evropy (a do jisté míry i světa) ve všech myslitelných ohledech. Podobně jako minule sliboval být prezidentem reforem a cesty vpřed. Zdůrazňoval své úspěchy na unijní úrovni (zejména stimulační postcovidový balíček z unijních peněz) a zčásti i doma (zejména nízká nezaměstnanost). Kál se za nedostatečně důslednou klimatickou politiku.

Jde-li o konkrétní sliby, nejčastěji byla u Macrona skloňována plná zaměstnanost do pěti let, velká penzijní reforma, jejíž součástí má být i zvýšení věku odchodu do důchodu na 65 let, a reforma sociálních dávek. Macron slíbil též velké daňové škrty ve výši patnácti miliard eur a výstavbu šesti nových jaderných reaktorů.

Marine Le Penová slibovala Francii sjednotit a Francouze osvobodit — od strachu ze sociálních nejistot i o své blízké, od „diktatury korektnosti“ i „diktatury byrokracie z Bruselu“. Na mezinárodní úrovni pak chtěla vyvázat Francii ze společného velení v rámci NATO (ne ze společné obrany), aby prý nemusela sloužit za poskoka Američanům. Také již nechtěla pokračovat v těsné spolupráci s Německem, která podle ní prospívá více německým zájmům než francouzským.

Po válce na Ukrajině slíbila dojednat novou smlouvu o vztazích Západ—Rusko, obecně posílit armádu a „zevnitř reformovat Evropskou unii směrem ke společenství suverénních států“. V kontrastu s minulými lety tentokrát neslibovala referendum o vystoupení z EU či eurozóny, ale nadřazení francouzského práva evropskému podobně, jako se o to pokouší v posledních let vláda PiS v Polsku.

Ve vnitrostátních věcech slibovala Le Penová udržet současný věk odchodu do důchodu, razantně snížit DPH z energií z dvaceti na 5,5 procenta, změnu volebního systému s možností vyvolat referendum občanskou iniciativou a velký plebiscit o protimigračních opatřeních.

Ze svého starého programu pak ponechala v současném například přednostní poskytovaní sociálních benefitů rodilým Francouzům, zákaz zahalování vlasů šátkem na veřejných místech, deportace přistěhovalců, kteří poruší zákon, konec legalizací statutu migrantů bez dokladů či konec politiky sjednocování rodin uprchlíků.

7) Televizní debata tentokrát se štulci, ale bez knockoutu

S velkým zájmem se čekalo na tradiční televizní debatu obou kandidátů. Bylo tomu tak i proto, že před minulými volbami Macron soupeřku v televizi doslova rozdrtil. Tentokrát se něco podobného neopakovalo. Prezident sice byl dle shody pozorovatelů v debatě lepší, Le Penová se ale letos dobře připravila a také ona obstála. Na devadesát procent Francouzů navíc v průzkumech před debatou uvádělo, že televizní duel jejich volební preferenci nezmění.

Macronovi se dle pozorovatelů přesto podařily tři výrazné zásahy: první, když Le Penovou usvědčoval, že nemůže při jednáních s Ruskem reprezentovat čistě francouzské zájmy, když si zároveň její strana půjčuje u ruských bank peníze; druhý, když namítl, že Le Penová nemůže Evropu vést, natož reformovat, pokud současně trvá na nadřazenosti francouzského práva; a třetí, když několikrát soupeřku konfrontoval s tím, že poslanci její strany hlasovali proti věcem, které sama slibuje.

Le Penová přitom Macronovi uštědřila jediný okázale bolestný úder, a to když na kritiku svého popírání závažnosti klimatických změn reagovala větou: „Možná, že já jsem klimaskeptička, ale vy jste klimapokrytec.“ Vzhledem k tomu, že právě v otázkách boje s klimatickými změnami zklamal Macron v posledních pěti letech očekávání nejvíce, šlo o zvlášť nepříjemnou poznámku.

8) Plány poražených

Jak rozebráno podrobněji už v textech po prvním volebním kole, kandidáti tradičních francouzských stran letos propadli. Žádný z nich navíc nezískal ani pět procent hlasů, což ve Francii znamená ztrátu nároku na státní příspěvek na kampaň. Valérie Pécressová, Anne Hidalgová i Yannick Jadot tak hned po prvním kole začali organizovat záchranné sbírky, aby se vyhnuli bankrotu.

Jejich straničtí kolegové nicméně řešili jiné problémy. Po prezidentských volbách ve Francii následují tradičně dvoukolové parlamentní, letos 12. a 19 června. Do nich je zapotřebí uzavřít volební koalice a domluvit se na programu.

Největší událostí v tomto kontextu v posledních dnech byly uniklé informace o vznikající koalici mezi Macronem a republikánskou (Sarkozyho) pravicí. Svoji koalici ovšem buduje také Mélenchon, který předstoupil před Francouze s další ambiciózní výzvou: „Udělejte ze mě premiéra.“

Do parlamentních voleb chce jinak jít i blok kolem štvavého Érica Zemmoura. Otázkou zůstává, jak moc může ve francouzském volebním systému, který zvýhodňuje koalice, uspět — pokud se tedy účinně nedokáže spojit s lepenisty.

Takřka v úplné shodě se již dnes předpovídá, že Macron se svou Republikou na pochodu už znovu jednobarevnou většinu nezíská. Letos tak může zase platit tradiční politologická poučka, že francouzské prezidentské volby nerozhoduje druhé kolo, ale až kolo čtvrté, to jest druhé parlamentní.