Francouzskou smírnou levici tvořenou velkou Socialistickou stranou (PS) a několika malými subjekty, jež s PS úzce spolupracují, povede do letošních voleb Benoît Hamon — zástupce radikálního křídla socialistů, předák studentských protestů z přelomu osmdesátých a devadesátých let a v letech 2012 — 2014 ministr školství, jenž ovšem vládu prezidenta Hollanda opustil na protest proti její příliš protržní politice.

Hamon vyhrál nejprve 22. ledna první kolo otevřených primárek, v nichž se ve Francii může každý stoupenec smírné levice po registraci a zaplacení jednoho eura podílet na výběru prezidentského kandidáta. Nyní v neděli potom zvítězil i v kole druhém, a to nad středovějším Manuelem Vallsem, do loňska Hollandovým premiérem.

Podle pozorovatelů zvítězil Hamon zejména díky proměně nálad voličů levicových stran a nespokojenosti s dosavadní politikou PS zosobňovanou Hollandovou vládou. Na rozdíl od praktika Vallse, jenž se prezentoval jako razantní, zkušený a kompetentní zastánce Třetí cesty — a který byl vnímán jako obratnější pokračovatel Hollandovy politiky —, vystupoval Hamon v primárkách jako samorost, idealista, upřímný a důsledný levičák a reprezentant radikální pozitivní vize.

Zcela otevřeně Hamon už od počátku připouštěl, že ho inspiroval ke stylu i obsahu kandidatury americký levicový demokrat Bernie Sanders. Rovněž z idealistických pozic pak okomentoval i svoje vlastní vítězství: „Není nic silnějšího než myšlenka, pro níž nadešla správná chvíle. A naše chvíle právě nadchází,“ uvedl v odkazu na známý výrok Victora Huga.

Spojení levice

Zatímco vítězství Benoîta Hamona v prvním kole primárek čekala pouze menšina pozorovatelů, ve druhém byl jasným favoritem — získal proti Vallsovi totiž podporu od dalšího důsledného levičáka z PS Arnauda Montebourga, jenž skončil v prvním primárkovém kole třetí.

Znalci francouzské politiky se ovšem shodují, že ten obtížnější boj Hamona teprve čeká. V průzkumech k vlastním prezidentským volbám se umísťuje prozatím až jako čtvrtý; konkrétně má dle nedělního šetření Kantar-Sofres-OnePoint přibližně 15procentní podporou.

Zaostává tak za národovkyní Marine Le Penovou (prodpora 25 procent), konzervativcem Françoisem Fillonem (22 procent) i liberálem Emmanuelem Macronem (21 procent). To je pro reprezentanta tradičně dominantní části francouzské levice unikum.

Hamon sám vidí cestu k úspěchu v semknutí Socialistické strany, jež stále zůstává polorozpadlá na různé frakce, a perspektivně i v sjednocení celé levice. Konkrétně by rád přiměl k podpoře vlastní kandidatury známého krajně levicového politika Jeana-Luca Mélenchona, který se přihlásil do voleb jako lídr hnutí Neposlušná Francie (La France insoumise), a také ekologa Yannicka Jadota zastupujícího politický subjekt EELV, nejsilnější z francouzských zelených stran.

„Veškerým rozdílům navzdory si síly (francouzské) levice nebyly nikdy tak ideově blízko jako nyní. Dejme se dohromady,“ uvedl Hamon již v řeči po oznámení výsledků.

Jako eventuální prezident se slíbil Hamon řídit při výběru nabízejících se ekonomických a sociálních politik především podle toho, zda přispívají, nebo nepřispívají, ke snížení nezaměstnanosti a podpoře růstu.

Z hlediska vlastního programu pak vynikl v primárkách jasnou podporou pro postupné zavedení garantovaného základního příjmu jako nástroje pomáhajícího snížit chudobu, omezit kriminalitu mládeže z problémových čtvrtí a čelit postupu digitální revoluce a automatizace práce současně (podrobněji zde).

Z progresivních politik by jako prezident dále chtěl zavést závazná občanská referenda, zdanit práci odváděnou roboty, prosadit legalizaci marihuany či zavést 32hodinový pracovní týden namísto současného 35hodinového.

Může vyhrát?

Většina komentátorů zatím Hamonovi ve vlastních prezidentských volbách moc šancí nedává. Část tradičních voličů PS se nyní přiklání k podpoře Národní fronty Marine Le Penové, část zlákal svým manažersky-pozitivním přístupem nestraník Macron, bývalý bankéř, a přitom Hollandův ministr financí.

Vedou se také dohady, zda-li nebude Macrona podporovat mlčky i Hamonův soupeř z primárek Valls či část jeho stoupenců. Aby si přitom Hamon udržel alespoň naději na celkové vítězství, potřebuje skončit v prvním kole prezidentské volby nejhůře druhý. A jeho soupeři jsou zatím silnější.

Pozorovatelé připomínají, že nominanta pravice Françoise Fillona sice dnes poškozuje skandál související s odhalením, že si z veřejných peněz platil jako poslaneckou asistentku vlastní manželku Penelopu, která se v rozhovorech vždycky chlubila, že na politiku není a že se hrdě realizuje péčí o rodinu; podporu má ovšem Fillon stále slušnou a hlasy odpadlé od tohoto neogaullisty směřují k výhradně k Le Penové nebo k Macronovi.

Jedinou alespoň teoreticky průchozí cestu pro Hamona tak znalci vidí skutečně ve spolupráci PS s celou důslednou levicí. Socialistickému nominantovi přitom aktuálně pomáhá, že podpora Jeana-Luca Mélenchona klesla po Hamonově vlastním úspěchu na deset procent. Proslulý vlivný radikál Mélenchon tak může být více svolný k dohodě.

První kolo francouzských prezidentských voleb se letos koná 23. dubna. Pokud nezíská žádný z jeho účastníků nad padesát procent hlasů, zvolí si Francouzi nového prezidenta ze dvou postupujících ve druhém kole 7. května.

Další informace:

France 24 Socialist Hamon seeks to unify French left after clinching presidential primary

The Local — France What Benoit Hamon's victory means for French presidential race

The Guardian French Socialists choose leftwing rebel Benoît Hamon for Élysée fight

Frenchly.us Is Benoît Hamon France’s Bernie Sanders?

LeFigaro.fr Présidentielle : Fillon et Macron au coude-à-coude, Le Pen en tête