Jasným ne pro pokračování stávajícího politického kurzu reprezentovaného prezidentem Hollandem a jasným požadavkem zásadní změny skončilo v neděli 22. ledna první kolo prezidentských primárek francouzské smírné levice kolem Socialistické strany (PS). Shoduje se na tom většina pozorovatelů i znalců tématu.

Největší počet hlasů získal překvapivě zástupce radikálního křídla PS, vůdce studentských protestů z přelomu osmdesátých a devadesátých let a v letech 2012 — 2014 ministr školství Benoît Hamon. Třetí skončil zároveň další reprezentant důsledné levice v PS Arnaud Montebourg, a to též s velice slušnou podporou.

Původním favoritem primárek, v nichž si stoupenci Socialistické strany a jejich spojeneckých straniček vybírají společného kandidáta pro letošní prezidentské volby, byl přitom Manuel Valls: Hollandův energický ministr vnitra a po roce 2014 i premiér.

Hamon však dokázal Vallse porazit v poměru 36,4 procenta ku 31,1 procenta, to jest o 66 tisíc hlasů. A většinu zbytku hlasů — 17,5 procenta — získal právě Montebourg.

„Žádná rána z čistého nebe to není, protože Valls byl nejvíce ze všech kandidátů spojován s prezidentem Hollandem, jenž je dnes krajně neoblíbený, a u Hamona bylo zřejmé, že jeho podpora roste po každé primárkové debatě (...) Přesto se čekalo, že se hlas důsledné levice více rozptýlí a Valls nakonec vyhraje (...) Jasný požadavek změny u většiny stoupenců PS je nyní neoddiskutovatelný,“ shrnul v nedělním pásmu France 24 Thomas Guénolé, politolog z Pařížského institutu politických studií.

Význam primárek a Hamonův program

O prezidentském nominantovi francouzské smírné levice rozhodne definitivně až druhé primárkové kolo 29. ledna, v němž se střetnou dva nejúspěšnější z kola prvního, tedy právě Hamon a Valls. Konečný vítěz potom se pokusí postoupit z prvního kola vlastních prezidentských voleb 23. dubna a vyhrát kolo rozhodující 7. května.

V průzkumech k vlastním volbám se nyní nominanti PS jako tradičního hegemona francouzské levice umisťují až za národovkyní Marine Le Penovou, vítězem primárek konzervativní pravice François Fillonem, nestranickým, leč k protrežní levici blízkým liberálem Emmanuelem Macronem a dokonce i krajně levicovým lídrem Jeanem-Lucem Mélenchonem.

Pozorovatelé ovšem připomínají, že aktuální primárkový střet není důležitý jen hlediska vlastních voleb, ale i kvůli hledání nové vize — cesty, jíž by se měli socialisté i strany sociálnědemokratického typu obecně v budoucnu ubírat.

Benoît Hamon nabídl při líčení oné cesty do budoucna důraz na vstřícnost, pozitivní program a uvěřitelnost po vzoru amerického Bernieho Sanderse, k jehož stylu se osobně přihlásil. Obecně slíbil se řídit především podle toho, zda-li konkrétní nabízející se ekonomické a sociální politiky, mezi nimiž by jako prezident volil, budou přispívat k snížení nezaměstnanosti a podpoře růstu, nebo nikoliv.