Miliony Američanů v úterý odevzdaly protestní hlas, jímž vyjádřily zásadní odpor k ekonomickému a politickému systému, který staví zájmy bohaté elity a korporací nad jejich zájmy vlastní. Podporoval jsem ze všech sil Hillary Clintonovou, účastni jsem se její kampaně a byl jsem přesvědčen, že právě ona byla ve volební den správnou variantou. Ale Donald J. Trump vyhrál Bílý dům, protože rétorika jeho kampaně se úspěšně strefila do reálného a oprávněného hněvu, jejž cítí i mnozí demokraté.

Výsledkem jsem zklamán, ale nikoli překvapen. Není pro mě žádný šok, že miliony lidí, kteří volili Trumpa, tak učinili proto, že mají plné zuby ekonomického, politického a mediálního statu quo.

Rodiny běžných pracujících Američanů sledují, jak politici sbírají podporu od miliardářů a korporací — a pak zákonitě slouží jim, zatímco potřeby obyčejných Američanů ignorují. V posledních třiceti letech korporátní bosové prodali pro svůj prospěch přespříliš mnoho Američanů. Skoro všichni tu pracují delší dobu a za méně peněz, zatímco slušná pracovní místa mizejí v Číně, v Mexiku či dalších zemích s nízkými mzdami.

Lidé tu mají plné zuby toho, že jejich výkonní ředitelé dostávají třistakrát vyšší platy než oni, přičemž dvaapadesát procent z nově vytvořených příjmů míří do kapes horního jednoho procenta. Mnohá z  dříve krásných venkovských měst se vylidňují, obchody v tamějších centrech se pozavíraly a jejich děti odcházejí do velkoměst, protože doma už pro ně není práce — a to všechno se děje souběžně s tím, jak korporace vysávají bohatství z jejich míst a pěchují si jím žoky v daňových rájích.