Odkud a kam směřuje Demokratická strana

Bernie Sanders

Americký senátor a třetí nejvýraznější letošní uchazeč o Bílý dům nastiňuje program dalšího postupu pro americkou levici po té, co byl Donald Trump zvolen prezidentem.

Miliony Američanů v úterý odevzdaly protestní hlas, jímž vyjádřily zásadní odpor k ekonomickému a politickému systému, který staví zájmy bohaté elity a korporací nad jejich zájmy vlastní. Podporoval jsem ze všech sil Hillary Clintonovou, účastni jsem se její kampaně a byl jsem přesvědčen, že právě ona byla ve volební den správnou variantou. Ale Donald J. Trump vyhrál Bílý dům, protože rétorika jeho kampaně se úspěšně strefila do reálného a oprávněného hněvu, jejž cítí i mnozí demokraté.

Výsledkem jsem zklamán, ale nikoli překvapen. Není pro mě žádný šok, že miliony lidí, kteří volili Trumpa, tak učinili proto, že mají plné zuby ekonomického, politického a mediálního statu quo.

Rodiny běžných pracujících Američanů sledují, jak politici sbírají podporu od miliardářů a korporací — a pak zákonitě slouží jim, zatímco potřeby obyčejných Američanů ignorují. V posledních třiceti letech korporátní bosové prodali pro svůj prospěch přespříliš mnoho Američanů. Skoro všichni tu pracují delší dobu a za méně peněz, zatímco slušná pracovní místa mizejí v Číně, v Mexiku či dalších zemích s nízkými mzdami.

Lidé tu mají plné zuby toho, že jejich výkonní ředitelé dostávají třistakrát vyšší platy než oni, přičemž dvaapadesát procent z nově vytvořených příjmů míří do kapes horního jednoho procenta. Mnohá z  dříve krásných venkovských měst se vylidňují, obchody v tamějších centrech se pozavíraly a jejich děti odcházejí do velkoměst, protože doma už pro ně není práce — a to všechno se děje souběžně s tím, jak korporace vysávají bohatství z jejich míst a pěchují si jím žoky v daňových rájích.

Běžní zaměstnaní Američané si nemohou dovolit slušnou, kvalitní péči o své děti. Nemohou si dovolit poslat své děti na vysokou a do důchodu vstupují bez prostředků na svých účtech. V mnoha místech Spojených států si nemohou dopřát slušné bydlení a mnozí nedosáhnou ani na zdravotní pojištění. Spousta rodin tu žije s těžkými traumaty, neboť drogy, alkohol a sebevraždy ukracují život čím dál většího počtu lidí.

Zvolený prezident Trump má pravdu: Američané si přejí změnu. Jenomže jakou změnu jim on sám nabízí? Bude mít odvahu postavit se nejmocnějším lidem v zemi, kteří nesou odpovědnost za utrpení, jež tolik rodin pracujících Američanů zakouší? Anebo bude obracet hněv většiny proti menšinám, proti imigrantům, chudým a bezmocným?

Bude mít odvahu postavit se Wall Streetu, rozbít finanční instituce, které jsou „příliš velké, než aby mohly padnout“ a vynutit, aby bankovní instituce investovaly do malých podniků a vytváření pracovních míst na americkém venkově i v opuštěných centrech měst? Anebo jmenuje nějakého dalšího bankéře z Wall Streetu ministrem financí a bude pokračovat v tom, co se dělo dosud? Skutečně se opře do farmaceutického průmyslu a vynutí snížení cen léků, jak během kampaně sliboval?

Trápí mě příběhy Američanů, kteří byli zastrašováni a obtěžováni během Trumpovy cesty k vítězství, i to, co se doslýchám o strachu rodin, jimž hrozí, že budou rozbity vedví. V boji proti diskriminaci jsme se jako společnost dostali docela daleko. A nebudeme se vracet. Buďte v klidu: s rasismem, bigotností, xenofobií či sexismem nebudeme uzavírat žádné kompromisy. Budeme s nimi bojovat ve všech jejich podobách, kdykoli a kdekoli se vynoří.

Jsem otevřen tomu poslechnout si, s čím pan Trump přijde a zde bude možné, abychom spolupracovali. Ale protože prohrál pokud jde o absolutní počet hlasů, slušelo by se, aby naslouchal hlasům z progresivního tábora. Pokud zvolený prezident míní vážně, že by chtěl prosazovat kroky, které povedou k zlepšení situace obyčejných pracujících Američanů, nabízím mu pár zcela konkrétních příležitostí, jimiž by mohl získat mou podporu.

Pokud zvolený prezident míní vážně, že by chtěl prosazovat kroky, které povedou k zlepšení situace obyčejných pracujících Američanů, nabízím mu pár zcela konkrétních příležitostí, jimiž by mohl získat mou podporu. Repro DR

Pojďme opravit hroutící se infrastrukturu a vytvořit miliony dobře placených pracovních míst. Pojďme zvednout minimální mzdu na důstojnou mzdu, pojďme pomoct mladým, aby si mohli dovolit studia, pojďme poskytnout lidem placené rodičovské i nemocenské volno a rozšířit sociální zabezpečení. Pojďme reformovat ekonomický systém, který umožňuje milionářům, jako je pan Trump, nezaplatit ani deseťák na federálních daních z příjmu. A především ukončeme okamžitě možnost zámožných korporací kupovat si výsledky voleb.

V nadcházejících dnech navrhnu řadu reforem, které by mohly obrodit Demokratickou stranu. Jsem pevně přesvědčen o tom, že strana se musí rozejít se svým korporátním establishmentem a znova se stát v komunitách založenou stranou pracujících lidí, starých a chudých. Musíme otevřít dokořán dveře a uvítat v naší straně idealismus a energii mladých lidí a všech Američanů, kteří bojují za ekonomickou, sociální, rasovou a ekologickou spravedlnost. Musíme najít odvahu postavit se hamižnosti a moci Wall Streetu, farmaceutických korporací, pojišťoven a těžařů.

Když skončila má prezidentská kampaň, slíbil jsem svým podporovatelům, že naše snažení o politickou revoluci tím nekončí. A teď je čas, dát tomu obsah. Jsme nejbohatší národ v dějinách lidstva. Budeme-li držet při sobě a nedovolíme-li demagogům, aby nás rozdělovali rasou, pohlavím či národností, není tu nic, čeho bychom nemohli dosáhnout. Je třeba, abychom mířili dopředu, a nikoli vzad.

Komentář, který vyšel v New York Times 11. listopadu 2016, přeložil JAKUB PATOČKA.

    Diskuse (3 příspěvky)
    ON
    Oto Novotný, politický analytik
    November 14, 2016 v 17.1
    Když porovnávám reakci sociálního demokrata Sanderse na volební prohru a vedení ČSSD na volební prohru, je mi šoufl.
    JN
    Jiří Nushart, maloměšťácký usmiřovač
    November 15, 2016 v 10.24
    "V boji proti diskriminaci
    jsme se jako společnost dostali docela daleko. A nebudeme se vracet. Buďte v klidu: s rasismem, bigotností, xenofobií či sexismem nebudeme uzavírat žádné kompromisy. Budeme s nimi bojovat ve všech jejich podobách, kdykoli a kdekoli se vynoří."

    Existuje skutečná diskriminace, a pak existuje ideologie diskriminace. Domnívám se, že odstranění skutečné diskriminace lze konsenzuálně prosadit, jen je potřeba přestat používat slovo "diskriminace" (je zprofanované) a uvědomit si, že se nejedná o nekonečný proces. Ta ideologie rozděluje společnost a svým propagátorům se vymstí.

    Je idealismus, který spojuje, pokud vystihuje ideu většiny lidí, a je idealismus, který rozděluje, pokud vystihuje ideu poloviny lidí.
    JN
    Jiří Nushart, maloměšťácký usmiřovač
    November 16, 2016 v 10.47
    Autoimunitní onemocnění společnosti
    Přílišné zdůrazňování potřeby boje proti diskriminaci a její hledání tam, kde žádná není (((a nehledání tam, kde nějaká je))), mi připomíná autoimunitní onemocnění.

    Názor, že autoimunitní onemocnění prospívá organismu, bych jako rozumný neviděl.