Co dělat po zvolení Trumpa? Klást důraz na vzdělání a informační gramotnost
Jaroslav BicanNa volby v USA reagovaly i osobnosti české politiky. DR požádal o komentář ty inspirativnější z nich. Matěj Stropnický se obává růstu nerovností. Eliška Wagnerová poukazuje na roli vzdělání. Ivan Bartoš vyzdvihuje informační gramotnost.
Zvolení Donalda Trumpa prezidentem Spojených států amerických vyvolalo celou řadu reakcí, a to i v České republice. Předseda vlády Bohuslav Sobotka věří, že pod Trumpovým vedením budou USA i nadále naším spolehlivým partnerem a spojencem. Premiér vyzval k tomu, abychom respektovali a pragmaticky vzali to, že občané USA si demokraticky zvolili změnu. „Trump, na rozdíl od některých předchůdců alespoň ví, kde leží ČR,“ dodal premiér zřejmě v narážce na bývalou Trumpovo ženu Ivanu pocházející z České republiky.
Prezidentská kancelář zveřejnila dopis, ve kterém hlava státu blahopřála Trumpovi ke zvolení. Miloš Zeman zde neopomněl zdůraznit, že Trumpovi během vypjaté předvolební kampaně jako jeden z mála evropských lídrů vyjadřoval podporu.
„Mí političtí oponenti mě nazývali „českým Donaldem Trumpem“, protože si povšimli, že s Vámi sdílím stejný pohled na boj proti terorismu a takzvanému Islámskému státu nebo globální migraci. Přiznávám, že jsem vždy byl na tuto nálepku hrdý a nikdy jsem ji nepovažoval za urážku,“ napsal Miloše Zeman Trumpovi.
Předseda zelených Matěj Stropnický naproti tomu považuje Trumpovo vítězství za zoufalý pokus o návrat nadvlády bílého muže ve světě, který bílým mužům již nepatří. „Je to dávno úplně stejně i svět bílých žen a také svět mužů a žen jiné pleti, jiných vyznání, jiných kultur,“ uvádí Stropnický a dodává: „Trump svůj svět včerejška, s jehož hluboce minulým programem kandidoval, nedokáže vrátit. Hrozí, že se jeho éra v USA bude vyznačovat nárůstem nerovností, etnickou i kulturní polarizací, silovými řešeními, nárůstem nesnášenlivosti a posléze nepokojů,“ varuje předseda Strany zelených.
Podle Stropnického se některé tyto projevy přenesou i do dalších částí západního světa, v první řadě do Evropy. „Pořádky současného světa, na nějž jsme zvyklí, jsou pro většinu obyvatel planety nespravedlivé a ponižující — a Trump je chce s pomocí falešných slibů upadající střední vrstvě v USA obnovit a uchovat silou,“ zdůrazňuje Matěj Stropnický.
Když na nás řvala tělocvikářka: " Je vám 19 let. Kolik sportů umíte?!", zírala jsem na ni jak vyoraná myš. Sport? K čemu? Kolika jazyků ta nána umí? Diferenciální rovnici spočítá? Těžko. Tak ať zmlkne.
Právě tak, ne každý má talent a chuť se vzdělávat.
b) Vytvořila se představa, že bohaté země, jsou bohaté protože posílají mnoho lidí na vysoké školy. Není to úplně pravda. V USA bylo/je terciální vzdělání nutností, neboť je to v podstatě obdoba naší maturity. Švýcarsko je jednou z nejbohatších zemí světa a nedělá to.
Pak se přišlo na to, že lidé z nejvyšším vzděláním mají malou nezaměstnanost. Tudíž se došlo k názoru, že je nutno vzdělávat, co největší počet lidí. Nebudou nezaměstnaní.
Opět složitější, nešlo nutně o vzdělání jako takové, tedy znalosti, ale o to, že dosáhnutí určitého diplomu signalizovalo určitou míru schopností jako takových.
Británie zjišťuje, že má problém. Snaha dostat 50% do terciálního vzdělání, vedla k tomu, že to nebylo ufinancovatelné. To znamená, že se zrušila stipendia a zavedly se poplatky. 50% absolventů dnes vykonává s práce na které stačívala maturita (úředník v bance), stejný plat, ale 40 000 liber dluhu. Pokud chcete slušnou práci, tak diplom z vysoké školy nestačí. Diplom musí být z Oxfordu, Cambridge a nebo pár jiných universit.
c) Pokud bude chtít mít někdo jistou práci - tak to jistí zaměstnání jako údržbář, uklizečka a kadeřnice. Kvalifikovaná práce typu právník, účetní, lékař, novinář bude mizet díky počítačům.
Také nemusí korespondovat se skutečností. Mnoho muslimských atentátníků má slušné vzděláni, ale to vzdělání jim nepomohlo. Sehnali práci, ale nic stálého a nebo dobře placeného.
O čem bylo celé Arabské jaro? O chudobě? Ne, ta mizí. Celé Arabské jaro bylo o tom, že vysoce příslušníci silných populačních ročníků nebyli stavu najít zaměstnání a to i v případě lidí se slušným vzděláním.
Pokud máte nezaměstnanost jako ve Španělsku, tak platí zřejmě spíše konexe.
Anom s tím souhlasím. Dospěla jsem k názoru, že vyhraje Trump, když jsem listovala poslední knihou A. Hochschild.
Použila právě tuto metaforu. Nekonečně dlouhá fronta, která se táhne do neznáma za horizont. Fronta na americký sen. Lidé v ní stojí a trpělivě čekají. Fronta se téměř nehýbe, mnozí tam jenom stojí a jiní dokonce couvají. A zezadu se objevují lidé, kteří byli za nimi - migranti, černoši, ženy a předbíhají je. A vpředu stojí president Obama a přátelsky těmto lidem mává.„Donald Trump se stal symbolem jakéhosi revivalu amerického snu. Neúspěšní viní ze svého majetkového neúspěchu podporu poskytovanou demokratickými politiky jak Hispáncům, tak i Afroameričanům a dožadují se nyní své příležitosti,“ uvedla pro Deník Referendum Wagnerová
Ano, s tím souhlasím. Dospěla jsem k názoru, že vyhraje Trump, když jsem listovala poslední knihou A. Hochschild.
Použila právě tuto metaforu. Nekonečně dlouhá fronta, která se táhne do neznáma za horizont. Fronta na americký sen. Lidé v ní stojí a trpělivě čekají. Fronta se téměř nehýbe, mnozí tam jenom stojí a jiní dokonce couvají. A zezadu se objevují lidé, kteří byli za nimi - migranti, černoši, ženy a předbíhají je. A vpředu stojí president Obama a přátelsky těmto lidem mává.
(Patrik Ouředník: Europeana - stručné dějiny dvacátého věku)
Dneska (pro změnu) lidem, kteří s námi nesouhlasí, doporučíme více vzdělání a informační gramotnost.
a) Přestat s politikou identit, multikulturalismu a pod. Rozdělují.
Řekněme, že jsem starostkou Nové Lhoty. Jako starostka se mohu dotázat: Milí občané, co, my obyvatelé této vísky chceme?
Někdo bude modernizovat koupaliště, jiný opravit střechu kostela, další propagovat solární panely na střechách, další zřídit donášku teplých obědů do domů.
Pak si můžeme sednou ke stolu, podívat se na to, kolik máme peněz a hledat kompromisní řešení mezi těmi, kdo chtějí opravit především střechu kostela a těmi ostatními.
Tedy hledáme řešení ve stylu, který popsala paní Uhlová stran prasečáku v Letech. Postaví se nový a lepší prasečák, lidé nepřijdou o práci a budou pracovat v lepším prostředí, vlastník nepřijde o zakázky, prasečák zmizí ze stávajícího místa.
Alternativně se dají věci dělat jinak. Rozdělím občany na zelené, modré a červené. Zeptám se, co chtějí zelení, co chtějí modří a co, chtějí červení. Pokud budou chtít zelení koupaliště, červení opravu kostela a modří něco jiného, dostanu se do situace hry s nulovým součtem. To je sice pro mne výhodné, pokud během následného boje o zdroje chci vyprázdnit do své kapsy obecní kasu, ale jako způsob slušného řízení obce je to poněkud nešťastná metoda.
b) mění se nám výrobní základna, je nutno této změně začít přizpůsobovat instituce.
Otázka je samozřejmě jak.
Osobně bych hlasovala pro změnu zdanění ve smyslu, jak ho požaduje R Frank, tedy zdanění nikoliv příjmů, ale spotřeby, a to tak, že progresivně.
Možno, rozhodnout, že 1% HDP se každoročně rozdělí mezi všechny občany starší 18ti let jako určitá dividenda,...
Pokaždé když čtu větu - oni zabíjeli také ženy a děti - otevírá se mi kudla v kapse. Jistě, muže zabíjet lze. To nejsou lidi.
Přestat řešit to, že - o hrůzo - mezi multimilionářkami je málo žen, že málo představitelů menšin navštěvuje Lake district a začít řešit věci jako bydlení, penze tak.
Začít danit roboty.