Teroristé ve Francii útočí teď hlavně noži. Mrtvých je méně, strach ale zůstává

Petr Jedlička

Doba masakrů s desítkami mrtvých skončila rokem 2017. Dnes mají útoky zpravidla jen jednotlivé oběti. Stále je jich však pácháno několik za rok a to se podepisuje na společenské atmosféře. Důsledkem je i nárůst preferencí krajní pravice.

Soustavné zavádění nových a nových bezpečnostních opatření počet útoků snížilo. Zároveň lidem však stále připomíná, že je tu něco, čeho je třeba se bát. Foto Christophe Simon, AFP

Už ne velké střelecké útoky, už ne nájezdy aut do davů. Naprosto dominantním způsobem útoků teroristů ve Francii jsou v posledních letech pokusy někoho bodnout, resp. seknout či ubodat. Ukazují to aktuální statistiky daného fenoménu v zemi. Ve Francii se nad nimi debatuje opět od minulého pátku, kdy v zemi zaznamenali poslední takovýto útok.

Celkově vzato je dnešní podoba terorismu ve Francii výrazně méně krvavá než dříve. Zatímco v roce 2015 zabili teroristé v zemi 161 lidí a v roce 2016 89 lidí (střelba v redakci Charile Hebdo a v klubu Bataclan, útok kamionem v Nice), v roce 2019 šlo o čtyři lidi, v roce 2020 o sedm lidí a letos zatím o jednoho.

Podstatně ubylo také počtu útoků. V roce 2015 jich bylo spácháno šestatřicet a v roce 2016 šestnáct. V roce 2019 přitom tři, v roce 2020 devět a letos prozatím opět tři.

Podle analytiků má pokles řadu příčin, mimo jiné i posílení policejního sboru o tisíce nových lidí a nové, až kontroverzně přísné, zákony prosazené prezidentem Macronem. Pozorovatelé ovšem připomínají, že společnost pociťuje v souvislosti s útoky stále stejné emoce — strach, hněv a pocit ohrožení. A také, že počet útoků je stále natolik vysoký, že jev není možné ignorovat.

Na rozdíl od Německa ve Francii za drtivou většinou útoků dosud stojí džihádisté. Rozsáhlá šetření konaná loni na podzim k tomu odhalila, že devětasedmdesát procent Francouzů souhlasí s tezí, že země je ve válce s islamismem. Podíl dotazovaných, kteří uvedli, že cítí ohrožení sekulárního charakteru státu, byl přitom ještě vyšší.

To se přirozeně odráží i v politických preferencích. „Marine Le Penová nemusí už ani nic říkat,“ uvádí bývalý redaktor deníku Le Monde Alain Frachon v tematické analýze Rogera Cohena v newyorských Timesech. „Každý teroristický útok posiluje krajní pravici.“

Předsedkyně někdejší Národní fronty, dnes Národního společenství, se od posledních voleb čím dál víc zabydluje v pozici vůdčí reprezentantky opozice. V průzkumech zvolna stále posiluje, masmédia jí dávají prostor pro směrodatné komentáře k hlavnímu dění, vytrácejí se dřívější bojkoty.

Hlavní motiv jejích výstupů je přitom stále právě bezpečnost. „Odmítám se smířit s tím, že se podobné útoky staly běžnou součástí našich životů. Musíme konečně s tímto barbarstvím bojovat a nikdy, absolutně nikdy, je nesmíme brát jako věc, na níž si člověk zvykne,“ uvedla Marine Le Penová například v hojně citovaném vyjádření právě po posledním útoku 28. května.

Další informace: