Koncept oslazené vody je starý minimálně stovky let. Od arabského šarbatu, přes citronovou limonádu Francie 17. století až po léčebný tonik proti malárii. Teprve ve druhé polovině 20. století ale slazené nápoje zaznamenaly strmý vzestup.

Zatímco začátkem století měla v USA standardní láhev slazeného nápoje zhruba 200 ml, v roce 1950 výrobci představili novinku v podobě balení 400 ml a jen o deset let později přišli s obsahem 500 ml, který dnes pokládáme za normální.

Spolu se zvětšujícím se balením rostla i spotřeba: jestliže v roce 1970 tvořily nápoje v USA asi čtyři procenta kalorického příjmu, v roce 2001 to bylo již devět procent a u dětí dokonce jedenáct procent. V roce 2005 představovaly slazené nápoje nejvýznamnější zdroj kalorií ve stravě adolescentů — předběhly dokonce i milovanou pizzu.

Souběžně se stoupající oblibou sladké tekuté chuti ale lékařský výzkum stále více spojoval tyto nápoje s celou řadou zdravotních problémů — od podezřelé korelace mezi příjmem cukrů a slazených nápojů a výskytem obezity až po jejich neblahý vliv na metabolismus. Co začalo jako „léčebný tonik“, se proměnilo v jeden z hlavních motorů nadváhy, obezity a přidružených nemocí.

Dnes víme, že slazené nápoje poškozují zdraví minimálně třemi způsoby. První je ten nejzřejmější — zvýšení energetického příjmu, a tedy i zvýšení rizika rozvoje obezity a s ní spojených nemocí, například cukrovky nebo rakoviny.

Dále víme, že koncentrovaný cukr v tekuté formě se velmi rychle vstřebává do lidského organismu a vyvolává intenzivní metabolickou odpověď, která sama o sobě — i v případě vyváženého energetického příjmu — organismu nedělá dobře. I proto je konzumace slazených nápojů spojena s rozvojem cukrovky nebo vysokého krevního tlaku. A konečně cukr rozpuštěný v tekutině velmi efektivně protéká skrze mezizubní prostory a přispívá tak k rozvoji zubního kazu.

Mnohé státy proto v poslední době začaly přistupovat k opatřením, která mají za cíl negativní dopady slazených nápojů na zdraví — a také přidružené náklady na zdravotnictví — omezit.

Jednou z nejtradičnějších cest je zdanění. Koneckonců už Adam Smith ve svém Pojednání o podstatě a původu bohatství národů v roce 1776 pravil: „Cukr, rum a tabák jsou komodity, které nikde nepatří k životním potřebám, staly se předmětem téměř všeobecné spotřeby, a proto jsou mimořádně vhodným předmětem zdanění.“

Tabákový precedens

V polovině minulého století zuřila jiná válka o veřejné zdraví. S jednoznačnými důkazy o vztahu mezi kouřením a rakovinou plic v ruce se mnohé státy rozhodly zakročit a zavést důrazná protitabáková opatření, včetně daně. Zástupci průmyslu samozřejmě nesouhlasili. Kromě zdůrazňování katastrofických ekonomických dopadů měli v kapse ještě jeden argument: není prokázáno, že vyšší zdanění cigaret přinese benefity pro veřejné zdraví.

I přes hlasité protesty průmyslu ale opatření nakonec zavedena byla. Následně křivka popisující počty úmrtí na rakovinu plic opravdu začala klesat, a to ve tvaru nápadně podobném křivce poklesu počtu vykouřených cigaret. Tento efekt se ovšem dostavil až asi o dvacet let později.

Striktně řečeno měl průmysl tehdy pravdu. V době zavádění prvních protitabákových opatření skutečně nebylo přímo a jednoznačně doloženo, že povedou k poklesu počtu nemocných. Bylo ale prokázáno, že tabákový kouř obsahuje látky ovlivňující DNA našich buněk a vyvolává potenciálně rakovinné bujení.

Vycházelo se tedy z předpokladu, že pokud protitabáková uvedená opatření povedou k poklesu spotřeby, poklesne množství kouře, kterému jsou lidé vystaveni, a tudíž — byť až postupem času — se sníží počet onemocnění. Kdyby tehdy politici naslouchali argumentům průmyslu, žili bychom dnes ve velmi odlišném, hodně zakouřeném světě a nemyslím, že by se většině z nás líbil.

U slazených nápojů víme, že jejich konzumace vede ke zvýšení příjmu energie a k metabolické odpovědi, která je základním krokem pro rozvoj celé řady onemocnění. Víme, že konzumace slazených nápojů je skutečně u lidí spojena s rozvojem hypertenze, s výskytem obezity i cukrovky. Díky zkušenosti z jiných zemí také víme, že dobře nastavené zdanění slazených nápojů vede k poklesu jejich konzumace a také k poklesu obsahu cukru v nich, díky čemuž zkonzumují cukru méně i lidé, kteří nápoje kupovat nepřestanou.

Máme však jasný důkaz, že zdanění vede k poklesu obezity? Samozřejmě že ne, protože na to je ještě brzy. Ale máme dost důkazů na to, abychom — obdobně jako u tabáku — s vysokou jistotou předpokládali, že se efekt dostaví. Ve Velké Británii už za necelé dva roky po zavedení daně zaznamenali pokles ošetřených zubních kazů u dětí.

Stále větší počet států proto přistupuje k zavedení nějaké formy zdanění slazených nápojů. Na území, kde je taková daň zavedena, v tuto chvíli žije více než polovina obyvatel planety. Mezi tyto státy patří i dvanáct států Evropy. Zatím ale není jasné, zda se k nim Česká republika připojí.

Udává se, že náklady na léčbu obezity tvoří zhruba 30 miliard korun, tedy asi deset procent výdajů na zdravotnictví. K tomu je třeba připočíst i nepřímé náklady v podobě nižší produktivity práce či zatížení sociálního systému. Ty budou dosahovat částek o řád vyšších. Kdybychom ušetřili byť jen zlomek z toho, bude to významná suma.

Ještě výraznější dopad by mělo zavedení daně na slazené nápoje v souběhu s dalšími kroky, jako jsou edukační kampaně, větší podpora aktivního pohybu nebo třeba regulace marketingu těchto produktů. Nic z toho Česká republika neuplatňuje dostatečně, ačkoli by vše dohromady tvořilo ideální komplementární kroky.

Zároveň je ale třeba mít realistická očekávání. Kouření tabáku je natolik silnou příčinou rakoviny plic, že jeho omezení vede k rapidnímu poklesu výskytu nemoci, který prakticky kopíruje trendy v užívání. Obezita, hypertenze i cukrovka jsou naproti tomu stavy s celou řadou příčin, takže omezení jedné z nich těžko odstraní celý problém.

To ale neznamená, že by efekt zdanění byl nevýznamný — právě naopak. A nejde přitom jen o úspory, ale především o zlepšení zdraví a kvality života. Probíhající diskuse o významu zdanění je tak přinejmenším dobrým startem k zamyšlení nad tím, jak bychom mohli k prevenci a podpoře zdraví přistoupit lépe.