„Evropský největší výživový problém? Lobbisti!“ odpovídá profesor Hercberg na otázku magazínu Politico a varuje, že zkreslující informace o zavedení jednotného označování na přední straně obalu, ohrožují zdraví.

Označení mělo za cíl usnadnit spotřebitelům výběr nutričně hodnotných potravin a podpořit tak boj s nemocemi spojenými s nezdravou stravou. Chronická nepřenosná onemocnění, pro něž je výživa významným rizikovým faktorem, totiž způsobují téměř 75 procent úmrtí v evropském regionu.

Původně mělo označování vejít v platnost zhruba v době českého předsednictví v Radě EU, ale nestalo se tak. Přestože systém označování Nutri-Score, jejž vytvořil profesor Hercberg, podpořilo a přijalo několik států Evropské unie, na celoevropské úrovni snaha šla k ledu. A Česká republika se v celé debatě bohužel dostala na pozici vítězů — ovšem vítězů v boji proti veřejnému zdraví.

Co je vlastně Nutri-Score?

Označování na přední straně obalu je způsob, jak poskytnout spotřebitelům při nákupu rychlý a srozumitelný přehled o nutriční kvalitě potravin. Díky této pomůcce by si spotřebitel měl z nabídky snadno a efektivně vybrat ty produkty, které lépe odpovídají výživovým nárokům našeho těla.

Nejrozšířenější typem označování v Evropě je právě Nutri-Score, jednoduché grafické označení, které funguje na principu škály označené písmeny od A po E, obdobně jako u energetických štítků, což umožňuje rychle se zorientovat a snadno porovnat produkty v rámci jedné kategorie.

Výsledné hodnocení udílí negativní body za obsah živin spojených s vyšším rizikem rozvoje nemocí, jako jsou kalorie, sůl, nasycené tuky a cukr, ale zároveň kladně hodnotí zdraví prospěšné složky, například vlákninu, ovoce, zeleninu a bílkoviny. Jejich obsah je navíc spojen s obsahem mikroživin (například železo, vápník), které tak jsou započítány i bez nutnosti nákladné laboratorní analýzy. Výsledné skóre odráží poměr mezi pozitivními a negativními vlastnostmi produktu.

Nutriční profil, který tvoří základ Nutri-Score, byl původně navržen ve Velké Británii ve snaze regulovat televizní reklamu cílící na děti. Francouzští odborníci z Ústavu veřejného zdraví jej následně adaptovali do současné grafické podoby.

Celý proces vývoje Nutri-Score odpovídal doporučením Světové zdravotnické organizace (WHO). K dispozici jsou rovněž validační studie potvrzující, že Nutri-Score úspěšně vyjadřuje riziko vzniku nemocí, přispívá k vyšší nutriční kvalitě jídelníčku, je srozumitelné pro spotřebitele a ovlivňuje jejich nákupní rozhodnutí. I díky těmto důkazům Francie systém oficiálně podpořila již v roce 2017, přestože potravinářský sektor proti lepší dostupnosti informací pro spotřebitele dosti hlasitě protestoval.

Žádný výrobce totiž na svém produktu nechce červenou — zejména pokud podobné produkty konkurence hrají pozitivnějšími barvami. Studie mapující změny na trhu potravin ukázaly, že ve Francii po zavedení Nutri-Score výrobci významně snížili obsah cukru, soli a nasycených tuků ve výrobcích a zvýšili podíl ovoce, zeleniny a vlákniny.

Pozitivní zkušenost Francie, včetně studií o dopadech Nutri-Score, motivovaly další státy v jeho podpoře. Nákladovou efektivitu Nutri-Score podporuje i studie OECD. Ta odhaduje, že celoevropské zavedení Nutri-Score by do roku 2050 zabránilo dvěma milionům případů kardiovaskulárních a 4,5 milionům případů muskuloskeletálních onemocnění, což by výrazně snížilo náklady na zdravotnictví.

Dle studie by jen ve Francii Nutri-Score přineslo do roku 2050 zisk 138 432 let života navíc. Při rozšíření na celou Francii OECD navíc odhaduje, že Nutri-Score přinese do roku 2050 úsporu výdajů na zdraví ve výši 17,34 EUR na osobu.

Nutri-Score ovšem neumí a ani nemá nahrazovat nutriční doporučení. Nutriční doporučení je návodem, jak si sestavit jídelníček z jednotlivých skupin potravin. Kolik máme mít na svém talíři ovoce a zeleniny, kolik obilovin, masa či mléčných produktů nebo jaké potraviny se naopak máme snažit omezit.

Nutri-Score, stejně jako jiné systémy označování, pouze pomáhá v rámci jednotlivých skupin snadněji identifikovat konkrétní produkty, které mají ve srovnání s jinými z dané skupiny vhodnější složení. Neříká, jaké potraviny jíst či nejíst. Spíše jaký jogurt si vybrat z řady jogurtů, jaký sýr z řady sýrů anebo klidně které chipsy z řady chipsů, když už si chceme trochu smlsnout.

Srovnání napříč skupinami nefunguje, ale to v praxi nevadí. Nikdo z nás nikdy nestál před životním dilematem, zda si osmažit řízek na oleji, nebo coca-cole. Potřebujeme dobrý olej a dobré hodnocení bude mít třeba řepkový oproti slunečnicovému či ztuženému. A k večeři na zapití nejlépe čistou vodu, která jako jediný nápoj může mít tmavě zelené A.

Český unikát: nic než dezinformace

Zatímco počet států, které Nutri-Score podpořily, v Evropě stoupal, česká debata se jako tradičně „poněkud utrhla od průměru“. Veřejnost zaplavil naprostý informační chaos, který by byl snad i tragikomicky zábavný, kdyby nešlo o zdraví.

Ano, celý evropský prostor se potýkal s dezinformacemi, které aktivně o Nutri-Score i celé ideji jednotného označování šířili odpůrci, zejména z potravinářského sektoru. Zastánci z řad odborníků byli pod intenzivním nátlakem osobních útoků. Sám vedoucí autorského týmu, profesor Herscberg se tak například musel potýkat s antisemitskými nadávkami na sítích, které na něj sypali italští nacionalisté, rozhycovaní mimo jiné agrárním sdružením Copa Copega, které šířilo dojem, že Nutri-Score je vytvořeno s cílem zničit tradiční italskou kuchyni.

V době krátce po zavedení Nutri-Score v Německu jsem měla příležitost účastnit se evropského kongresu zaměřeného na prevenci chronických nemocí prostřednictvím podpory zdravé výživy a pohybu. Kolegové z německého ministerstva zdravotnictví tam popisovali, že sice Nutri-Score nakonec v souladu s důkazy podpořili, ale že „takový nátlak a lobby za dvacet let své práce v prevenci nezažili“.