„Evropský největší výživový problém? Lobbisti!“ odpovídá profesor Hercberg na otázku magazínu Politico a varuje, že zkreslující informace o zavedení jednotného označování na přední straně obalu, ohrožují zdraví.

Označení mělo za cíl usnadnit spotřebitelům výběr nutričně hodnotných potravin a podpořit tak boj s nemocemi spojenými s nezdravou stravou. Chronická nepřenosná onemocnění, pro něž je výživa významným rizikovým faktorem, totiž způsobují téměř 75 procent úmrtí v evropském regionu.

Původně mělo označování vejít v platnost zhruba v době českého předsednictví v Radě EU, ale nestalo se tak. Přestože systém označování Nutri-Score, jejž vytvořil profesor Hercberg, podpořilo a přijalo několik států Evropské unie, na celoevropské úrovni snaha šla k ledu. A Česká republika se v celé debatě bohužel dostala na pozici vítězů — ovšem vítězů v boji proti veřejnému zdraví.

Co je vlastně Nutri-Score?

Označování na přední straně obalu je způsob, jak poskytnout spotřebitelům při nákupu rychlý a srozumitelný přehled o nutriční kvalitě potravin. Díky této pomůcce by si spotřebitel měl z nabídky snadno a efektivně vybrat ty produkty, které lépe odpovídají výživovým nárokům našeho těla.

Nejrozšířenější typem označování v Evropě je právě Nutri-Score, jednoduché grafické označení, které funguje na principu škály označené písmeny od A po E, obdobně jako u energetických štítků, což umožňuje rychle se zorientovat a snadno porovnat produkty v rámci jedné kategorie.

Výsledné hodnocení udílí negativní body za obsah živin spojených s vyšším rizikem rozvoje nemocí, jako jsou kalorie, sůl, nasycené tuky a cukr, ale zároveň kladně hodnotí zdraví prospěšné složky, například vlákninu, ovoce, zeleninu a bílkoviny. Jejich obsah je navíc spojen s obsahem mikroživin (například železo, vápník), které tak jsou započítány i bez nutnosti nákladné laboratorní analýzy. Výsledné skóre odráží poměr mezi pozitivními a negativními vlastnostmi produktu.

Nutriční profil, který tvoří základ Nutri-Score, byl původně navržen ve Velké Británii ve snaze regulovat televizní reklamu cílící na děti. Francouzští odborníci z Ústavu veřejného zdraví jej následně adaptovali do současné grafické podoby.

Celý proces vývoje Nutri-Score odpovídal doporučením Světové zdravotnické organizace (WHO). K dispozici jsou rovněž validační studie potvrzující, že Nutri-Score úspěšně vyjadřuje riziko vzniku nemocí, přispívá k vyšší nutriční kvalitě jídelníčku, je srozumitelné pro spotřebitele a ovlivňuje jejich nákupní rozhodnutí. I díky těmto důkazům Francie systém oficiálně podpořila již v roce 2017, přestože potravinářský sektor proti lepší dostupnosti informací pro spotřebitele dosti hlasitě protestoval.

Žádný výrobce totiž na svém produktu nechce červenou — zejména pokud podobné produkty konkurence hrají pozitivnějšími barvami. Studie mapující změny na trhu potravin ukázaly, že ve Francii po zavedení Nutri-Score výrobci významně snížili obsah cukru, soli a nasycených tuků ve výrobcích a zvýšili podíl ovoce, zeleniny a vlákniny.

Pozitivní zkušenost Francie, včetně studií o dopadech Nutri-Score, motivovaly další státy v jeho podpoře. Nákladovou efektivitu Nutri-Score podporuje i studie OECD. Ta odhaduje, že celoevropské zavedení Nutri-Score by do roku 2050 zabránilo dvěma milionům případů kardiovaskulárních a 4,5 milionům případů muskuloskeletálních onemocnění, což by výrazně snížilo náklady na zdravotnictví.

Dle studie by jen ve Francii Nutri-Score přineslo do roku 2050 zisk 138 432 let života navíc. Při rozšíření na celou Francii OECD navíc odhaduje, že Nutri-Score přinese do roku 2050 úsporu výdajů na zdraví ve výši 17,34 EUR na osobu.

Nutri-Score ovšem neumí a ani nemá nahrazovat nutriční doporučení. Nutriční doporučení je návodem, jak si sestavit jídelníček z jednotlivých skupin potravin. Kolik máme mít na svém talíři ovoce a zeleniny, kolik obilovin, masa či mléčných produktů nebo jaké potraviny se naopak máme snažit omezit.

Nutri-Score, stejně jako jiné systémy označování, pouze pomáhá v rámci jednotlivých skupin snadněji identifikovat konkrétní produkty, které mají ve srovnání s jinými z dané skupiny vhodnější složení. Neříká, jaké potraviny jíst či nejíst. Spíše jaký jogurt si vybrat z řady jogurtů, jaký sýr z řady sýrů anebo klidně které chipsy z řady chipsů, když už si chceme trochu smlsnout.

Srovnání napříč skupinami nefunguje, ale to v praxi nevadí. Nikdo z nás nikdy nestál před životním dilematem, zda si osmažit řízek na oleji, nebo coca-cole. Potřebujeme dobrý olej a dobré hodnocení bude mít třeba řepkový oproti slunečnicovému či ztuženému. A k večeři na zapití nejlépe čistou vodu, která jako jediný nápoj může mít tmavě zelené A.

Český unikát: nic než dezinformace

Zatímco počet států, které Nutri-Score podpořily, v Evropě stoupal, česká debata se jako tradičně „poněkud utrhla od průměru“. Veřejnost zaplavil naprostý informační chaos, který by byl snad i tragikomicky zábavný, kdyby nešlo o zdraví.

Ano, celý evropský prostor se potýkal s dezinformacemi, které aktivně o Nutri-Score i celé ideji jednotného označování šířili odpůrci, zejména z potravinářského sektoru. Zastánci z řad odborníků byli pod intenzivním nátlakem osobních útoků. Sám vedoucí autorského týmu, profesor Herscberg se tak například musel potýkat s antisemitskými nadávkami na sítích, které na něj sypali italští nacionalisté, rozhycovaní mimo jiné agrárním sdružením Copa Copega, které šířilo dojem, že Nutri-Score je vytvořeno s cílem zničit tradiční italskou kuchyni.

V době krátce po zavedení Nutri-Score v Německu jsem měla příležitost účastnit se evropského kongresu zaměřeného na prevenci chronických nemocí prostřednictvím podpory zdravé výživy a pohybu. Kolegové z německého ministerstva zdravotnictví tam popisovali, že sice Nutri-Score nakonec v souladu s důkazy podpořili, ale že „takový nátlak a lobby za dvacet let své práce v prevenci nezažili“.

Česká debata byla ovšem unikátní v tom, že obsahovala prakticky jen ty dezinformace — a navíc šířené mnohdy přímo z oficiálních míst. Mediální prostor zaplavily různorodé články, ve kterých odborníci, často úzce napojení na potravinářský sektor, tvrdili, že Nutri-Score je systém, který nesmyslně značí olivový olej červeně — ač to tak nikdy není — nebo ve kterém jablka končí s horším hodnocením než sladkosti.

Co na tom, že v každém materiálu a validačních studiích se naprosto jasně píše, že na „čisté“ ovoce a zeleninu se Nutri-Score nikdy nepoužívá, protože na ně není validováno. Ovoce a zelenina je totiž dobrá všechna a není třeba to srovnávat.

Na konferencích ve sněmovně i jinde zástupci ministerstva zemědělství ukazovali stejné dezinformační obrázky, které tou dobou kolovaly v řetězových emailech. Posluchač se tak například dozvěděl, že Nutri-Score „zcela nelogicky“ označuje některé lososy jako červené a jiné jaké zelené a „kdo se v tom má pak vyznat“. Co na tom, že „zelený“ losos byl čisté maso, zatímco „červený“ byl velmi silně solený zpracovaný produkt — tento fakt zjevně z prezentací „nedopatřením“ vypadl.

Mýty a bludy o tom, co Nutri-Score údajně dělá a nedělá, byly všudypřítomné, až je začali opakovat i lidé, kteří se sice ve výživě jinak orientují — ovšem ne ve výživových preventivních politikách a výzkumu o označování potravin, což je obor odlišný od klinické výživy či nutriční terapie. To, co Nutri-Score rozhodně není, nebylo a nedělá, se v České republice stalo jeho jediným obrazem a na základě toho se pak formovala politická rozhodnutí a veřejná podpora.

Zlatým hřebem byla snad jediná akce, kterou k zavedení jednotného označování uspořádala Česká republika v době našeho předsednictví. Fakt, že na evropskou konferenci o zdravotní politice vyšleme jako české reprezentanty veřejného zájmu výhradně zemědělce a zástupce potravinářské komory — bez jediného českého odborníka na veřejné zdraví — je absurdní sama o sobě. Česká republika navíc zástupce potravinářského sektoru doplnila zástupci výrobců slazených nápojů (UNESDA) a pivovarnictví (Asahi), kterého se navíc označování potravin vůbec netýká.

Bizarnost složení celého panelu si samozřejmě na místě vysloužila ostrý komentář ze strany zahraničních odborníků v publiku. Situace ale nebyla příliš překvapivá — byla to totiž právě Česká republika, která společně s Itálií, Maďarskem nebo Rumunskem blokovala označování na celounijní úrovni.

Na celounijní úrovni jsou teď jistě jiné priority, ať už kvůli současné situaci, politickému výměnnému obchodu či ústupkům lobby. Nic ale nebrání státům dobrovolně zavedení Nutri-Score podpořit. Přestože častý argument proti jakékoliv zdravotní preventivní politice zní, že je to nad rámec povinností EU, nic nám samozřejmě nebrání podpořit zdraví občanů více než je bezpodmínečně nutné.

Dobrovolné uvedení Nutri-Score podpořilo zatím sedm zemí EU — Francie, Belgie, Německo, Španělsko, Nizozemsko, Švýcarsko a Lucembursko. Petici za jeho zavedení podepsalo 36 asociací zdravotníků, spotřebitelů, pacientů a petice za jeho evropskou podporu také nasbírala více než 42 000 podpisů. Již dříve jej podpořila i petice více než 320 vědců a odborníků, včetně českých zástupců.

Zavedení Nutri-Score je dlouhodobě podporováno jak odborníky Státního zdravotního ústavu, tak spotřebitelskými a pacientskými organizacemi (dTest, BEUC, STOB), odbornými společnostmi, u nás třeba Českou obezitologickou společností.

O podpoře opatření ovšem nerozhodují odborníci, ale politici, kteří mají bohužel jen omezenou snahu přemýšlet o řešeních, jejichž efekt přesahuje pětileté volební období a vyžadují tvrdě se postavit nátlaku komerčního sektoru. Stále ale věřím, že i přes dílčí prohry konečným vítězem přece jen bude veřejné zdraví.